Albrecht, Karl – učitel (170. výročí narození)
* 31.12.1845 - Vranov nad Dyjí
+ 07.12.1920 - Vídeň
Životopis:
Byl učitelem ve Vídni. Za pozornost stojí jeho spisy: Der Lehrer als Dichter a Der Dichteralmanach zum 20. Jahrhundert.
Literatura:
- Karl Albrecht [online]. [cit. 2012-03-02]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/kulturdatenbank/Karl_Albrecht
Budík, Lojza – malíř (70. výročí úmrtí)
* 08.06.1888 - Bučovice
+ 04.12.1945 - Třebíč
Životopis:
V 19 letech vystavoval ve Štramberku. Za svými náměty podnikl cesty do ciziny. Navštívil Rusko, Itálii, Francii, Španělsko, Portugalsko, Alžír, Tunisko. V r. 1921 byl pozván znojemskou městskou radou do Znojma. Zakladatel a člen Sdružení umělců jihomoravského a západomoravského kraje. V r. 1938 odešel do Třebíče.
Dílo:
Na sklonku dne, Po bouřce, Podzimní odpoledne, Bouře, Bítovští vysloužilci, Píseň pouště, Hučí moře, Podzimní přeháňka, Západ nad Dyjí aj. V uměleckém fondu Jihomoravském muzeu ve Znojmě uloženo několik obrazů.
Výstavy: Praha, Brno, Znojmo, Jihlava, České Budějovice, Třebíč, Varšava, Vídeň. Maloval i portréty, zátiší a byl znám jako ilustrátor.
Literatura:
- STEHLÍK, J. R. Malíř Podyjí. Znojemsko. Roč. 28, č. 32 (10.08.1988), s. 4.
Daum, Matthias – houslař (160. výročí úmrtí)
* 24.02.1789 - Havraníky
+ 10.12.1855 - Vídeňské Nové Město
Životopis:
Vyučil se u znojemského houslaře Josepha Wassermanna. Po vyučení v letech 1809-1811 pracoval jako tovaryš u vídeňského houslaře Johanna Ertla a v letech 1812-1813 u Michaela Stadlmanna ve Vídni. V roce 1813 mu přenechal dílnu houslař Magnus Eberle. 14. 12. 1814 získal Daum vídeňské měšťanské právo. V roce 1821 se oženil s Annou Pflieger a měl s ní šest dětí. Ve své době patřil k nejlepším vídeňským houslařům.
Literatura:
- Matthias Daum [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=1000237
Divíšek, Václav – vynálezce (250. výročí úmrtí)
* 26.03.1698 - Helvíkovice
+ 21.12.1765 - Znojmo
Životopis:
Absolvent znojemské jezuitské latinské školy (1716-1719). Koncem r. 1720 složil v klášteře v Louce profesní slib a o tři roky později se stal podjáhenem, za rok jáhnem a v r. 1726 byl vysvěcen na kněze. V letech 1726-1735 vyučoval v klášteře v Louce filozofickým předmětům a teologii. Jmenován univerzitou v Salcburku doktorem teologie (1733). V témže roce se stal podpřevorem v klášteře v Louce. O tři roky později ho opat odvolal z funkce podpřevory a jmenoval správcem fary v Příměticích. Po teologických disputacích v r. 1741 zastával funkci převora v klášteře v Louce. Nebylo mu však přáno v ní dlouho setrvat. V červenci odešel podruhé jako farář do Přímětic, kde působil až do své smrti. V postatě celý svůj život řeholního kanovníka prožil na jižní Moravě. Dopisoval si s některými předními učenci své doby např. s jezuitským vychovatelem budoucího císaře Josefa II. J. Francem, s profesorem Lékařské fakulty Karlovy univerzity v Praze J. A. Scrincim.
Dílo:
Vynálezce: V roce 1754 postavil v Příměticích meteorologický stroj a po několika letech i druhý, který umístnil na věž přímětického kostela. Konstrukce povětrnostního stroje byla složitá, odpovídala Divišově představě o odsávání elektřiny z atmosféry a předcházení blesku. Bleskosvod se skládal ze dvou horizontálních železných tyčí sestavených do kříže, usazeného na vertikální ose. Každé rameno křížila další tyč. Ramena i tyče končily krabičkami, třináctá krabička byla umístěna na vertikální ose. V krabičkách byly železné piliny a tři řady otvorů s hřebíky dotýkajícími se dna. Bleskosvod měl navíc tři plechová křídla pro určování směru větru. Celá konstrukce byla upevněna k zemi hluboko zakotvenými železnými řetězy. Sestrojil originální hudební přístroj nazvaný Denisdor (Zlatý Diviš). Denisdor byl skříňovým strunným nástrojem o délce 160 cm, šířce 92 cm a výšce 128 cm, s pedálem a vysouvací klaviaturou. Měl celkem 790 kovových strun. Všechny jeho díly byly spojeny otáčivými šrouby. Měl 14 většinou zdvojených rejstříků, přičemž při úhozu na klaviaturu zněl první rejstřík sytě, druhý pak tlumeně a rezonancí dlouho dozníval. Nástroj byl tak důmyslně sestaven, že jej bylo možno vyladit během 45 minut. Simuloval zvuky různých hudebních nástrojů, harfy, loutny, klavíru, zvonkohry, prý též lesního roku, fagotu a klarinetu. Měl hluboký bas a varhanový rejstřík vox humana. Po jeho smrti se dostal nástroj do kláštera v Louce, kde na něj uměli hrát. Po zrušení kláštera 1784 byl denisdor převezen do Vídně. Na něm zde koncertoval bývalý kanovník z Louky N. Wieser, který s ním jezdil po Rakousko-Uhersku. Poslední koncert uspořádal v Prešpurku, poté denisdor i majitel zmizeli. Denisdor byl nejsložitějším dílem Divišovy mechanické dovednosti. Předpokládal spolupráci s výtečnými řemeslníky - kovářem a truhlářem. Je důkazem vynikající úrovně řemeslníků v Příměticích nebo na Znojemsku.
Léčitel: Zajímal se o léčení elektřinou. Dosáhl dobrých výsledků. Své poznatky z léčení elektřinou shrnul v knize Magia Naturalis (1765).
Literatura:
- KALNÝ, Jan. Prokop Diviš stále živý. Znojemsko. Roč. 15, č. 51 (20.12.2005), s. 5.
Dworschak, Rudolf - malíř keramiky (120. výročí narození)
* 28.12.1895 – Znojmo
+ ?
Životopis:
Byl umělecký malíř a pracoval hlavně s temperou. V malbě na keramiku používal glazurní techniku. Ve Znojmě zachycoval obrazy mnoha starých koutů města.
Literatura:
- Rudolf Dworschak [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/kulturdatenbank/Rudolf_Dworschak
Hayek, Heinrich Wenzel – hejtman (130. výročí úmrtí)
* 14.10.1841 - Znojmo
+ 16.12.1885 - Vídeň
Životopis:
C. k. hejtman. Jeho otec byl Heinrich Franz Xaver Hayek.
Literatura:
- Heinrich Wenzel Hayek [online]. [cit. 2014-06-11]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=13929
Hnilička, Josef – pedagog (80. výročí úmrtí)
* 1884 - Vinaře
+ 31.12.1935 - Znojmo
Životopis:
Ředitel Obchodní školy ve Znojmě (1919-1935). Uplatňoval ve vyučování nové metody a nejnovější pomůcky (gramofonové desky, školní rozhlas - hlášeny burzovní zprávy). Člen obecního zastupitelstva a finanční komise. Podporoval rozvoj turistického ruchu. Dal podnět k zakoupení turistického autobusu pro dopravu turistů od nádraží v Šumné do Vranova nad Dyjí. Byl to první autobus na znojemském okrese. Navštívil Cařihrad (1930) a severní Afriku (1931).
Dílo:
Napsal učebnice účetnictví a řadu brožur o ekonomii. Např. 11. 6. 1925 nákladem J. Jahody, nakladatele ze Znojma, vyšla učebnice - Účetnictví pro II. ročník obchodní akademie. Publikoval v novinách a časopisech.
Literatura:
- LÁTOVÁ, Milada. Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. Roč. 6, č. 49 (18.12.1997), s. 1, příl. Kaleidoskop vážně i nevážně.
Horáková, Milada – spisovatelka (80. výročí narození)
* 20.12.1935 - Slatina
Životopis:
Gymnázium Znojmo, 1950-1953. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity Brno, 1953-1958. Titul RNDr. 1958-1962 Geologický prieskum Tručianske Teplice; 1962-1965 Pedagogický inštitút Martin; 1965-1974 Turčianske múzeum Andrea Kmeťa Martin (okresní přírodovědné muzeum); 1974-1975 prozatímní zástupné zaměstnání v Západomoravském muzeu v Třebíči a ve školství; 1975-1990 Geoindustria n.p. Praha, závod Jihlava, šlichové středisko.
Literatura:
- RED. Čas jahodových vůní. Znojemské listy. Roč. 7, č. 5 (05.02.1998), s. 3.
Kammel von Hardegger, Dominik – přírodovědec (100. výročí úmrtí)
* 04.05.1844 - Hrušovany n/Jevišovkou
+ 08.12.1915 - ?
Životopis:
Přírodovědec, roku 1885 byl členem expedice do východní Afriky.
Literatura:
- Kammel Edler v. Hardegger [online]. [cit. 2012-03-15]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/kulturdatenbank/Kammel_Edler_v.Hardegger
Kaps, Engelbert - akademický sochař (40. výročí úmrtí)
* 19.02.1888 - Jeseník
+ 20.12.1975 - Regensburg
Životopis:
V letech 1903-1906 studoval na zemské škole pro mramorový průmysl v Supíkovicích. Poté se v letech 1907-1914 věnoval studiu sochařství na vídeňské akademii u profesora Bitterlicha, Müllnera a Hellmera. Během studií se živil jako kamenosochař. Po ukončení studií odolal nabídkám působit v centru rakouského mocnářství a vrátil se zpět do Jeseníku, kde měl roku 1921 u svého tchána ateliér. Po roce 1921 se stěhuje do Supíkovic, kde působí až do svého odsunu v roce 1946. V letech 1938-1941 byl dokonce supíkovickým starostou. Po odsunu se usazuje v Regensburgu, kde nadále působí jako sochař. Zde také umírá.
Dílo:
Oblíbeným výjevem Kapsovy funerální plastiky bylo jeho ztvárnění Piety a samotného Krista. Na hřbitově v Jeseníku se nacházejí dvě Kapsovy plastiky. První je stojící socha téměř nahé ženy na náhrobku Täubel, druhá plastika na náhrobku Henrietty Hackenbergové znázorňuje stojící matku se dvěma dětmi. Z oblasti děl s církevní tematikou stojí za zmínku mramorové sousoší Piety v kostele sv. Bartoloměje v Odrách a pískovcová socha Madony v Božicích u Znojma, kterou Kaps zhotovil pro preláta Maxe Mayera Ahrdorfa v červenci roku 1927. Z velkého počtu bust významných osobností stojí za zmínku busta J. W. Goetha, R. Wagnera, H. Kudlicha, V. E. Heegera a V. Priessnitze.
Literatura:
- ČEP, Marian. Madona z Božic a akademický sochař Engelbert Kaps. Noviny Niva. Roč. 9, č. 5 (2008), s. 6.
z Lichtenštejna, Karel II. Jan – kníže (220. výročí úmrtí)
* 01.03.1765 - Vídeň
+ 24.12.1795 - Vídeň
Životopis:
Na přání matky se nevěnoval vojenské kariéře, studoval inkognito na univerzitě v Göttingenu a praktikoval na místodržitelství v Nizozemí. Působil poté ve Vídni, kde byl ředitelem císařské tajné kabinetní kanceláře. Byl také přítelem a důvěrníkem císaře Leopolda II. Dožil se však jen 30 let a jako mladý měl být zabit v souboji. Oženil se s Marií Annou hraběnkou Khevenhüllerovou, s níž měl dva syny, staršího Karla III. Františka a mladšího Leopolda, zemřelého v dětském věku. Jeho vlastnictví města a panství bylo velmi krátké, pouhých šest let.
Literatura:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009. 350 s.
Mayer-Wallerstein-Ahrdorff, Maxmilián – prelát (170. výročí narození)
* 03.12.1845 - Kroměříž
+ 07.07.1928 - Božice
Životopis:
Absolvent kroměřížského gymnázia. V letech 1864-1867 studoval teologii na biskupském učilišti v Brně. Na kněze byl vysvěcen 6. 6. 1868. Šest let působil jako kaplan v Brně. V listopadu 1874 odjel do Říma, aby si rozšířil své vzdělání. Získal doktorát teologie. V roce 1880 se stal apoštolským pronotářem. O rok později onemocněl a vrátil se zpět na Moravu. Tři roky působil v Černé Hoře a poté v Křídlovicích - Božicích na Znojemsku. V roce 1899 byl jmenován sídelním kanovníkem metropolitní kapituly v Olomouci. Dne 18. 7. 1901 mu bylo přiznáno právo používat predikátu rytíř z Ahrdorffu a Wallersteinu. O patnáct let později získal císařským diplomem ze dne 14. 6. 1916 titul barona. Ale do Božic se stále vracel, měl tu postavený domek. Při příležitosti oslav 60. výročí svého vysvěcení na kněze v Božicích zemřel. Měl velký podíl nejen organizační, ale i finanční na založení dívčího penzionátu Maria Hilf (původně dětského útulku pro starce a děti). Základní kámen ústavu byl položen 12. 10. 1894. Původní stavba byla za necelý rok dokončena a 8. 9. 1895 posvěcena. Správu převzaly sestry sv. Karla Boromejského a kromě útulku zde zřídily i školu pro industriální učitelky. Penzion od svého vzniku prošel několika stavebními úpravami. Neúplný letopočet na štítu budovy svědčí o její konečné dostavbě roku 1906. Od roku 1950 v penzionu Maria Hilf je domov důchodců. Byl velkým milovníkem umění. Muzejní sbírky znojemského muzea obohatil zejména darem mnoha církevních památek, nerostů, obrazů a starých tisků. V roce 1921 město Znojmo od něj zakoupilo soubor indických loveckých a bojových zbraní a kolekce japonských pušek, které si přivezl ze svých cest po Asii v letech 1900-1901. Tehdejší starosta města Znojma dr. Mareš mu v děkovném dopise přislíbil, že sbírka ponese jeho jméno. Stalo se tak při znovuotevření muzea v roce 1922.
Dílo:
Die Papstwahl Inocenc XIII. (1874), Unverzichtbare Rechte (1904) - teologické práce, Aus Südmährens Deutsch und Latein (1921)-humorné povídky aj. Napsal jedenáct divadelních her, šest je uloženo v knihovně Jihomoravského muzea ve Znojmě. Náměty her čerpal z historie a pověstí Znojemska. Skládal básně, které ve dvacátých letech vycházely v Znaimer Wochenblatt.
Literatura:
- Max Mayer z Ahrdorffu a Wallersteinu. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. Č. 16 (19.04.2004), s. 6.
Mildorfer, Josef – malíř (240. výročí úmrtí)
* 13.10.1719 - Innsbruck
+ 08.12.1775 - Vídeň
Životopis:
Rakouský malíř studoval u svého otce Michaela Ignáce a později u Paula Trogera. Nejdříve se zabýval olejomalbou, ale již roku 1743 zhotovil fresku v kopuli poutního kostela v Hafnerbergu. Roku 1751 se stal dvorním malířem a profesorem na vídeňské Akademii výtvarných umění. Kvůli daňovým přestupkům však odsud musel odejít a poté působil na Moravě a v Uhrách. Přestože byl později znovu povolán na Akademii, umírá v bídě.
Literatura:
- LÍBAL, Dobroslav. Znojmo: Městská památková rezervace a památky v okolí. 1. vyd. Praha: Sportovní a turistické nakl., 1961. 85 s.
Mittner, Emanuel Just – spisovatel (200. výročí narození)
* 10.12.1815 - Moravské Budějovice
+ 13.11.1894 - Znojmo
Životopis:
Studoval ve Znojmě a v Brně. V r. 1839 vysvěcen na kněze. Kaplanoval v Letovicích (1843), Sulíkově (1844), v Budči a v Horní Slatině (1851) a Šaraticích (1852). Byl farářem v Litohoři a v Budči (1855). V r. 1891 odešel do Znojma na odpočinek. Zabýval se historií, botanikou a studoval staroslovanské jazyky. V r. 1899 jmenován radou brněnské konsistoře.
Dílo:
O správném užívání přestupníků v české řeči (1873), Přehled nejhlavnějších znaků a rozdílů všech slovanských nářečí, Stav církve svaté na Moravě a Pannonii za dob slovanských apoštolů (připravil k tisku) aj.
Publikoval v časopisech a novinách: Morava, Obzor, Hlas, Pastýř duchovní.
Literatura:
- ZEJDA, Radovan. Spisovatelé, publicisté a překladatelé. Moravskobudějovicko; Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. ISBN 80-85048-75-2. S. 473-491.
Muck, Johann – podnikatel (170. výročí narození)
* 04.12.1845 - Slup
+ 12.01.1935 - Znojmo
Životopis:
Původně účetní, potom majitel keramické továrny na užitkové nádobí. Keramička byla založena ve Znojmě - Lesce v roce 1860 Karlem Moestem. Jeho továrnu převzal roku 1878 Johan Muck. Vlastnil ji do roku 1908. V obecním zastupitelstvu pracoval v letech 1882-1924, působil zde i jako městský rada a v dalších orgánech města. Ve volbách roku 1920 zvolen jako zástupce města ve výboru německého zemědělského spolku. Od roku 1921 (dále v letech 1922-?) poslední německý předseda Zalesňovacího a okrašlovacího spolku. Byla po něm pojmenovaná cesta spojující Gránice a Karolininy sady pod Znojmem (Muck-Weg 1922).
Literatura:
- BOUDA, Otto, Lubomír ČERNOŠEK a Karel JAKL. 20 let trvání obnoveného Okrašlovacího spolku ve Znojmě i jeho dřívější historie. In: Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2012: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Státní okresní archiv Znojmo, 2013, s. 137-174. ISBN 978-80-86931-17-7.
Pánek, Pavel – pedagog (70. výročí narození)
* 02.12.1945 - Znojmo
+ 08.08.2008 - ?
Životopis:
Absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě v r. 1965. Po dvou letech působení jako učitel odborných předmětů na sklářském učilišti Skláren Bohemia ve Světlé nad Sázavou, nastoupil v r. 1969 jako sklářský výtvarník na podnikovém ředitelství oborového podniku SKLO UNION v Teplicích. Pánek se v r. 1971 stal vedoucím výtvarného střediska o. p. Sklo Union Teplice. Po r. 1989 přešel Pánek na závod Rudolfova huť Dubí a pak do a.s. AVIRUNION, kde pracoval do jara roku 1995. Od r. 1995 tvořil samostatně. Pavel Pánek získal řadu významných ocenění a účastnil se množství výstav u nás i v zahraničí. S jeho dílem se měli možnost seznámit návštěvníci galerií v USA, Španělsku, Francii, Belgii, Itálii, SRN a dalších zemí. Dílo: Navrhoval výrobky pro firmu INWALD - největší českou sklárnu na výrobu lisovaného skla. Během jeho výtvarné činnosti bylo zrealizováno na 400 jeho návrhů ve skle.
Literatura:
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění: dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006. 985 s. ISBN 80-200-1209-5.
Soural, Josef – básník (110. výročí narození)
* 19.12.1905 - Kasárna
+ 20.06.1926 - Kasárna
Životopis:
Absolvent Státního reálného gymnázia ve Znojmě. Student Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Činný ve spolcích katolického studentstva a v Orlu. Léčil se na tuberkulózu v sanatoriu v Prosečnici a v Rožnově. Zemřel ve věku 21 let.
Dílo:
Publikoval v časopisech a novinách: Květy mládí. Některé jeho básně zhudebnil R. Štětina.
Literatura:
- BÁRTA, Josef. Zasloužili se o Znojemsko: Vzpomínka na znojemské osobnosti při jejich výročí. Moravské noviny Rovnost. Roč. 5, č. 297 (20.12.1995), s. 7.
Srdínková, Zdeňka – učitelka (20. výročí úmrtí)
* 12.03.1908 - Olomouc
+ 27.12.1995 - Praha
Životopis:
Narodila se v Olomouci, kde také v roce 1926 maturovala na tamním Slovanském gymnáziu. Po studiích tělesné výchovy a jazyka francouzského na Masarykově univerzitě v Brně a Karlově univerzitě v Praze působila krátce na reálném gymnáziu v Ivančicích. Roku 1932 byla přeložena na znojemské reálné gymnázium, zde již působil její budoucí manžel prof. Jaroslav Srdínko. Spojovala je nejen láska k francouzskému jazyku, ale také zájem o sport a tělovýchovu: oba pracovali aktivně v místním Sokole. Paní profesorka Srdínková má spolu s prof. Jahodou největší zásluhu na tom, že se znojemské gymnázium stalo vítězem IV. středoškolských her v Praze v roce 1937. V posledních dnech před okupací se manželé Srdínkovi stěhují se svým dvouletým synem do vnitrozemí. Profesorka Srdínková dostává místo na gymnáziu v Třebíči, její manžel v Benešově. Po válce se usazují v Praze, kde oba vyučují až do svého odchodu do důchodu. Paní profesorka Srdínková se celý život aktivně věnovala tělovýchově, v posledních letech života se zapojila do obnovy Sokola.
Literatura:
- Zdeňka Srdínková. Neevidované materiály. Č. 819.
Ströbinger, Rudolf - autor literatury faktu (10. výročí úmrtí)
* 05.03.1930 - Milíčovice
+ 01.12.2005 - Hage
Životopis:
Spolupráce s rozhlasem a televizí; od roku 1950 jako redaktor, od roku 1968 jako zástupce šéfredaktora deníku Lidová demokracie; po roce 1968 v Německu; byl ředitelem redakce Deutsche Welle v Kolíně nad Rýnem; spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa v Mnichově; byl předsedou exilového PEN klubu pro německé jazykové oblasti; po roce 1989 pracoval pro Český rozhlas 6 a rádio Impuls.
Literatura:
- KUBIČKO, Radko. Zemřel Rudolf Ströbinger. Mladá fronta dnes. Roč. 16, č. 283 (05.12.2005), s. 7.
Švanda, Josef – farář (120. výročí úmrtí)
* 01.08.1830 - Prosetín
+ 19.12.1895 - Miroslav
Životopis:
Působení třetího miroslavského faráře Josefa Švandy, narozeného 1. srpna 1830 v Prosetíně, bylo také těžce poznamenáno bídou. Služba ve sboru po dobu 35 let je zatím v historii miroslavských evangelických farářů nejdelší. Není vyloučeno, že farář Švanda zakotvil ve sboru natrvalo i proto, že jeho předkové z tohoto sboru pocházeli. Jsou zapsáni mezi tolerančními evangelíky z miroslavského Václavova. Farář Švanda studoval v Uhrách a do svého zvolení v Miroslavi tam byl i rektorem. Josef Švanda zemřel 19. prosince 1895 a je na zdejším hřbitově pochován.
Literatura:
- Josef Švanda [online]. [cit. 2012-04-06]. Dostupné na: http://fscce.oryon.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=15
Unger, Carl – architekt (20. výročí úmrtí)
* 24.08.1915 - Olbramkostel
+ 21.12.1995 - Vídeň
Životopis:
Díky svému otci se rozhodl stát se architektem a tak studoval v letech 1935-1939 na Akademii výtvarného umění ve Vídni. Tam se také seznámil s dcerou učitele, Mary, kterou si nakonec v roce 1943 vzal. Akademii musel dokončovat během vojenské služby. Když přišla válka, usadil se v Korutanech a v roce 1949 se přestěhoval do Purkersdorfu blízko Vídně. Zde byl profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a zůstal zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1985. Učil malbu, grafiku a malbu na sklo, v letech 1971-1975 byl zvolen rektorem. Unger je považován za velkého mistra moderního umění.
Literatura:
- Carl Unger [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/kulturdatenbank/Carl_Unger
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová