Buchmayer, Augustin Anton – lesník (180. výročí narození)
* 25.07.1835 - Bítov
+ 08.02.1909 - Olomouc
Životopis:
Pocházel z rodiny Johanna Buchmayera, vrchního panského myslivce či nadlovčího u hraběte Dauna a později učitele. Vychodil obecnou a hlavní školu a absolvoval necelých pět ročníků na gymnáziu ve Znojmě. Po předepsané lesnické praxi se zapsal na německou techniku v Brně. Po třech letech studia přešel na lesnický ústav v Mariabrunnu u Vídně, který 1856 absolvoval. Na krátkou dobu nastoupil jako lesní kandidát na lesní úřady velkostatku Budíškovice u Jemnice velkostatkáře hraběte Wallise a v Zell am See. Odtud se vrátil do Čech, poněvadž obdržel místo asistenta či pomocného učitele lesnictví na prestižní lesnické spolkové škole v Bělé pod Bezdězem, kde působil 1857-58. Ve Vídni složil státní zkoušku pro samostatné lesní hospodáře a odešel do služby k vévodovi z Gothy. Pracoval jako adjunkt na lesním úřadě v tehdejším hornouherském Merény (dnes Nálepkovo) v župě Gemer. Později přijal místo lesmistra královského horního města Revúca (Horní Uhry, dnes Slovensko). Po návratu na Moravu působil nejprve jako nadlesní na velkostatku Náměšť na Hané u hraběte Kinského a od 1. září 1865 jako druhý profesor lesnictví a správce svěřených lesů na věhlasné lesnické spolkové škole v Úsově na severní Moravě. S tímto ústavem přesídlil do Sovince a stal se jeho ředitelem (1873 až 1896). Odešel do výslužby a přestěhoval se do Olomouce, kde jako vdovec dožil. Byl pohřben 10. února 1909.
Literatura:
- Biografický slovník českých zemí. [VIII. sešit], Brun-By. Vyd. 1. Praha: Libri, 2007. xvii, s. 225-368.
Hain, Jakub – rektor (280. výročí narození)
* 15.07.1735 - Rouchovany
+ 20.07.1781 - Olbramovice
Životopis:
Rolnický syn. V roce 1759 se v Olbramovicích oženil, nejspíš už tehdy zastával službu rektora, ve které setrval až do své smrti. Byl současně i obecním písařem.
Literatura:
- Jakub Hain [online]. [cit. 2012-03-09]. Dostupné na: http://cantores.wz.cz/jmen/h/hain_jak.html
Heber, Alex František – kreslíř (200. výročí narození)
* 19.07.1815 - Jarov
+ 29.07.1849 - Náchod
Životopis:
Narodil se v Třebekovské hájovně jako jediný syn německého hajného Jana Hebera. Ten však zanedlouho zemřel a vdova se s Františkem Alexandrem přestěhovala do Mýta. Po ukončení obecné školy Heber navštěvoval hlavní školu v Plzni, ale finanční situace ho donutila školu opustit. V letech 1836-1837 se v Praze učil obchodu a následujícího roku se vrátil na Rokycansko do Zbirohu. V roce 1839 se oženil a vedl obchod v centru. Při explozi střelného prachu v obchodě si zmrzačil levou ruku a obchod předal manželce. Odstěhoval se do Prahy a začal pracovat na svém životním díle. Věnoval mu však přílišné úsilí, což mu podlomilo jeho nevalné zdraví. Po zápalu plic se opět ze všech sil vrhl do práce, možná ještě intenzivněji poháněn strachem ze smrti a obavami, že dílo nedokončí. V červnu 1849 došel do Náchoda, aby zde popsal hrad. Trápil se předtuchou tragédie a opravdu v hostinci, kde pobýval, dostal chrlení krve a na konci července ve věku 34 let zemřel. V Náchodě je též pochován.
Dílo:
Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser (České hrady, zámky a tvrze, 1843-1849), Mährens Burgen und ihre Sagen (Moravské hrady a jejich pověsti, 1848), Geschichte der Burg Bösig vom 8. Jahrhundert bis auf unsere Zeit, Cikánčina smrt aneb o synech zábřežského Tobiáše Bartha.
Literatura:
- František Alexandr Heber. Neevidované materiály. Č. 705.
Hörmann, Theodor – malíř (120. výročí úmrtí)
* 13.12.1840 - Imst
+ 01.07.1895 - Štýrský Hradec
Životopis:
Své dětství prožil v Innsbrucku a po absolvování gymnázia zvolil vojenské povolán. Absolvent Ženijní školy v Kremži a Akademie ve Vídni (1875). Se svým regimentem byl roku 1859 nasazen v Itálii a roku 1866 prodělal celé polní tažení proti Prusům. Po skončení války pobýval v různých posádkách a ve volných chvílích kreslil a maloval. Pedagog kreslení na Vojenské škole v St. Pöltnu (1875-1883). V r. 1883 se oženil a přesídlil do Vídně. Člen Künstlerhausu (od roku 1884). V roce 1891 spolu s manželkou se přestěhoval do Znojma. Navázal kontakty s vídeňskými malíři, mezi nimiž byl i Gustav Klimt, oficiální zakladatel Vídeňské secese. Za svého života se neprosadil, jeho výstavy neměly ohlas. Pět let po jeho smrti H. Bahr v knize Secese oceňuje jeho zásluhy mezi prvními secesionisty. Patřil k průkopníkům moderního malířství.
Dílo:
Obrazy: Žně, Dobývání ledu, Vlečná loď, Mořské pobřeží, Noc na vesnici (obraz vyznamenán v pařížském salonu na světové výstavě), Žhář (Paříž 1891, dokončeno ve Znojmě).
Znojemská tvorba: Ráno, Vinohrady ve Znojmě, Stádo vepřů, Vinohrad v deštivém počasí, Večer na Dyji, V rozkvetlé znojemské ovocné zahradě, Ranní slunce, První sníh aj. V jihomoravském muzeu ve Znojmě se nachází nedokončený obraz Znojmo z Kraví hory.
Literatura:
- SLOVÁK, Libor. Započato ve Fontainebleau, dovršeno ve Znojmě. Znojemské listy. Roč. 4, č. 9 (07.03.1995), s. 6.
Chvátal, Prokop – partyzán (40. výročí úmrtí)
* 01.06.1917 - Dobřínsko
+ 15.07.1975 - Zlatníky u Prahy
Životopis:
Vyučen řezník - uzenář. Člen Svazu mladých a od roku 1945 KSČ. Vězněn 1941-1942 v Kounicových kolejích pro bitku s ordnery a sabotáž. Po propuštění žil v ilegalitě. Patřil k prvním aktivním členům Partyzánské družiny Josefa Hybeše. Velel několika akcím. Po válce pracoval jako vedoucí řeznictví ve Znojmě a v pohostinství.
Literatura:
- LYSÁK, Jiří. Životopisy. Z dějin Partyzánské družiny Josefa Hybeše. Třebíč: J. Lysák ve spolupráci s vydavatelstvím Akcent, 2011. ISBN 978-80-7268-891-3. S. 205-218.
Kindler, Jan – voják (120. výročí narození)
* 05.07.1895 – Jevišovice
+ ?
Životopis:
Svoji válečnou pouť zahájil v únoru 1915 u 9. dragounského pluku. Do ruského zajetí se dostal 3. září 1915 v Lucku. Poté pracoval dva roky v cukrovaru ve městě Korukovka v Černigovské gubernii. V ukrajinském městečku Žitomir se 13. prosince 1917 přihlásil k čs. legiím a stal se příslušníkem 4. střeleckého pluku "Prokopa Holého" - nejdříve u dělostřeleckého oddílu, od 4. dubna 1918 u 8. roty. Po celý rok se v řadách 4. pluku zúčastnil bojů s bolševiky u Penzy, Syzraně, Samary, Buzuluku a Nikolajevska. Ještě během služby v legiích obdržel Čs. revoluční medaili a mezispojeneckou Čs. medaili vítězství. Z blíže neurčených příčin byl od 1. března 1919 hospitalizován v čs. vojenské nemocnici ve Vladivostoku. Po propuštění z léčení již v přístavu zůstal a byl zařazen k 3. rotě vladivostocké posádky. Ke své domovské jednotce, 8. rotě 4. pluku, se vrátil až 19. března 1920. S ní se také 23. dubna vydal na lodi Amerika na cestu do vlasti, která vedla přes Singapur a Suez do přístavu Terst. Historické hranice českých zemí překročil 4. pluk slavnostně 13. června 1920. V prosinci téhož roku J. Kindler ve Znojmě demobilizoval a vrátil se do Jevišovic.
Literatura:
- BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. (2002), s. 75-86.
Kotík, Metoděj – kněz (100. výročí narození)
* 18.07.1915 - Dolní Bory u Velkého Meziříčí
+ 19.07.2010 - Mostiště
Životopis:
Narodil se v Dolních Borech u Velkého Meziříčí, na kněze byl vysvěcen 5. července 1940 v Brně. Kněžské působení započal v Jemnici jako kaplan, později administrátor a farář, pak byl administrátorem v Novém Městě na Moravě, později v Mikulovicích u Znojma a Horních Dunajovicích. Od roku 1966 až do své smrti působil v Křižanově, nejprve jako administrátor, později jako farář, deset let současně spravoval farnost Heřmanov u Velké Bíteše. Posledních pět let života působil v Křižanově jako výpomocný duchovní. Zemřel v nemocnici v Mostištích. 14. července 2005 mu při příležitosti 90. narozenin biskup brněnský Mons. Vojtěch Cikrle udělil za dlouholetou obětavou kněžskou službu medaili sv. Jana Sarkandra. 6. prosince 2006 ho papež Benedikt XVI. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti s právem užívat titul Monsignore.
Literatura:
- Metoděj Kotík. Neevidované materiály. Č. 1035.
Krumlovský, František Xaver – dramatik (140. výročí úmrtí)
* 12.11.1817 - Praha
+ 30.07.1875 - Prostějov
Životopis:
V letech 1842-1844 člen Divadla v Růžové ulici v Praze, v letech 1849-1851 představitel Stavovského divadla. Často střídal angažmá, působil i ve Vídni (koncem 30. let a v letech 1844-1845). Představitel romantického tragického herectví. Vystupoval proti nešvarům měšťáctví. Představitel zvláště postav milovníků a hrdinů.
Literatura:
- LUDVÍK, Břetislav. František Krumlovský. 1. vyd. Praha: Orbis, 1946. 38 s.
z Lichtenštejna, Marie Eleonora - dvorní dáma (270. výročí narození)
* 07.07.1745 - Oettingen
+ 26.11.1812 - Vídeň
Životopis:
Manželka knížete Karla Boromejského, během manželství se narodilo pět synu a dcer doživších se dospělosti. Po své tetě Marii Eleonoře vévodkyni z Quastally a Sabionetty zdědila panství Velké Meziříčí. Byla dvorní dámou císařovny Marie Terezie. Podílela se na úpravách zámku v Moravském Krumlově, když dala zasypat příkopy, překlenout cestu k pivovaru a oboře a zřídit zámecký park. Upravila také zámeckou kapli a zpřístupnila ji veřejnosti. Patřila do okruhu příznivkyň císaře Josefa II., se kterým si korespondovala a jenž ji v roce 1760 v Moravském Krumlově navštívil.
Literatura:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009. 350 s.
Machain, Jan – toufar (90. výročí úmrtí)
* 07.12.1869
+ 13.07.1925 - Pavlice
Životopis:
Převzal živnost po svém otci, ale byl nucen dílnu uzavřít v roce 1914 v důsledku válečných událostí, nedostatku surovin a silné konkurence továrny Dittmar ze Znojma. Začal se věnovat zemědělství.
Literatura:
- Jan Machain [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: http://pavlice-historie.wz.cz/toufari_pavlice.html
Pekař, Augustin – pedagog (120. výročí narození)
* 31.07.1895 - Brno
+ 04.05.1944 - Brieg
Životopis:
V letech 1936-1938 byl ředitelem obchodní akademie ve Znojmě a po roce 1938 do roku 1941 v Moravských Budějovicích, kam se škola po okupaci nacisty přestěhovala. Byl členem Obrany národa, kde zastával funkci hospodáře okresu a měl za úkol zajistit motorová vozidla a pohonné hmoty pro mobilizaci. Dne 3. března 1941 byl zatčen a poté vězněn v brně a Breslau. Po odsouzení ke čtyřem letům káznice byl převezen do Wohlau, později Brieg. Dne 4. května 1944 zemřel na podvýživu a celkové vyčerpání. Nositel Čs. válečného kříže in memoriam.
Literatura:
- KALANDROVÁ, Jitka. K hrdinství netřeba pomníků. Znojemsko. Roč. 8, č. 3 (20.01.1998), s. 2.
Raynoschek, Eugen – hejtman (170. výročí narození)
* 08.07.1845 - Uherské Hradiště
+ ?
Životopis:
V roce 1885 byl jmenován do čela Okresního hejtmanství v Moravském Krumlově. Byl synem advokáta Carla Raynoschka. Absolvoval gymnázium v Brně, dva roky soudnictví v Praze a ve Vídni, zkoušky složil v roce 1870.
Literatura:
- HELLER, Hermann. Mährens Männer der Gegenwart: biographisches Lexicon. Brünn: H. Heller, 1890.
Saint-Ignon, Carl – hrabě (330. výročí narození)
* 25.07.1685 - Belleville, Francie
+ 04.08.1750 - Prosiměřice
Životopis:
Voják, velící generál na Moravě se sídlem v Brně 1746–1750. Za jeho velení v Brně a nad špilberskou pevností byl zde uvězněn a zemřel plukovník pandurů baron Franz Trenck. 1736 jmenován císařským komořím. Do rakouských císařských služeb vstoupil jako rytmistr kyrysníků, důstojnický patent získal roku 1710; v roce 1723 podplukovník kyrysnického pluku "Mercy", 1726 plukovník, 1734 generál - polní strážmistr; bojoval proti Turkům pod Evženem Savojským; roku 1738 velitelem jízdy při tažení císařské armády proti Turkům; roku 1739 povýšen na polního podmaršála; od 1737 majitelem kyrysnického pluku. Za válek proti Prusku povýšen 1745 na generála jízdy a jmenován nejvyšším velitelem (velícím generálem) pro Moravu a Slezsko. Tuto funkci zastával až do své nenadálé smrti v polním výcvikovém táboře u Prosiměřic a Lechovic na Znojemsku 4.8.1750. Jeho vojenská dráha se do značné míry prolínala s dráhou jeho bratra Franze (1688–1745), který podlehl smrtelným zraněním po bitvě u Hohenfriedenbergu 4. června 1745 v hodnosti polního podmaršála.
Literatura:
- Generál jízdy Carl (Charles-Pierre) Saint-Ignon [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=3740
Seeberg, Karl – učitel (180. výročí narození)
* 31.07.1835 - Znojmo
+ 1904 - Znojmo
Životopis:
Vykonal zkoušky učitelské způsobilosti z matematiky, přírodopisu a francouzského jazyka. Stal se pak suplentem a následně profesorem na gymnáziu ve Vinkovci (Slavonie) a poté na gymnáziu v chorvatském Senji. Od roku 1867 působil na gymnáziu ve Znojmě, kde byl v roce 1870 jmenován ředitelem zemské reálky. Současně vykonával funkci okresního školního inspektora.
Literatura:
- Karl Seeberg [online]. [cit. 2012-03-29]. Dostupné na: http://www.math.muni.cz/math/biografie/karl_seeberg.html
Ševčík, Jindřich – pedagog (30. výročí úmrtí)
* 03.06.1900 - Polička
+ 26.07.1985 - Znojmo
Životopis:
1920 se mladý učitel Jindřich Ševčík začal věnovat ochotnickému divadlu v České Rybné u Žamberka, "odkojen ochotnickou podnikavostí z rodné Poličky". Na počátku 2. světové války přišel do Náměště nad Oslavou, kde 1941 založil Divadlo mladých (DeMe). Hrálo se v sokolovně. Z inscenací, které byly dělány s ochotnickým nadšením včetně malování kulis, stavění scény apod. největší ohlas sklidily 1941 Pampeliška (Kvapil), dále Nezbedný bakalář, Čekanky. Měly manifestační ohlas u publika. Po osvobození se divadlo rozpadlo, řada herců se rozešla do všech koutů republiky. Jindřich Ševčík odešel po roce 1948 do pohraničí (do Znojma) jako okresní osvětový inspektor. V důchodu žil ve Znojmě, psal o divadle do mnoha časopisů (mj. do AS), fotografoval. Pedagog v Žamberku, Břeclavsku a na Znojemsku.
Literatura:
- FN. Osvěta byla vždycky součástí jeho života. Znojemsko. Roč. 11, č. 1 (07.01.1970), s. 4.
Vacek, Pavel – spisovatel (110. výročí narození)
* 08.07.1905 - Únanov
+ 03.1973 - Prostějov
Životopis:
Absolvent čtyř ročníků znojemského gymnázia. Poté pracoval v keramickém závodě v Kravsku. Po vojenské službě působil nějaký čas na severu Čech (Hradec Králové), kde napsal a vydal řadu knih. Po obsazení pohraničí odešel do Prostějova.
Dílo:
Příboj, Bouře mládí, Olověný déšť, Dvoje spojení, Zelené prokletí, Propast, Soumrak duší, Obecní mesiáš, Modrý plamen, Černá tůň, Stříbrná noc - děj se odehrává v okolí Plavče.
Literatura:
- JS. Před čtvrtstoletím zemřel spisovatel Pavel Vacek. Znojemsko. Roč. 8, č. 4 (27.01.1998), s. 3.
Vajčner, Jan – vinař (90. výročí narození)
* 14.07.1925 - Strážnice
+ 02.02.2013 - Hodonice
Životopis:
Po absolvování Vinařsko-ovocnářské školy v Bzenci začal pracovat ve Strážnici, když se vrátil z vojny, bylo toto místo již obsazené, a tak nastoupil ve Vinařském družstvu v Šatově, kam se i s rodinou v roce 1952 přestěhoval. Zde působil jako sklepmistr, později jako vedoucí výroby. V 50. a 60. letech se podílel se svými spolupracovníky na výsadbách vinic, na pěstování hroznů, stál v čele snahy první poválečné etapy obnovy vinic na Znojemsku. I po odchodu do důchodu zůstal ve vinařství aktivní. Stal se jedním ze zakládajících členů Sdružení znojemských vinařů. S manželkou Jiřinou vychovali tři syny. Vedle rodiny a vinařství měl ještě další lásky - muziku a fotbal. Byl aktivním muzikantem dechové a taneční hudby, jako propagátor folkloru patřil k zakládajícím členům známé cimbálové muziky Polajka, ve které hrál na basu až do svých 85 let.
Literatura:
- BE. Říkali mu Jano Strážnický. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 13, č. 7 (2013), s. 6.
Vyhnánek, Jindřich – pedagog (130. výročí narození)
* 03.07.1885 - Praha
+ 08.1963 - Znojmo
Životopis:
Pedagog dívčí školy Vlasta ve Znojmě, kde vyučoval zpěvu a francouzštině (1917- Znamenitý hudebník, výtvarník. Byl spoluzakladatelem Městské hudební školy ve Znojmě, Znojemské filharmonie, Znojemského kvarteta (dnes Jihomoravského) a jedním z pořadatelů hudebního života ve Znojmě. Jako pedagog se specializoval na první třídu a byl výborným elementaristou. V době 2. světové války působil v Praze, kde byl ředitelem školy v Košířích. Po válce se vrací zpět do Znojma a pomáhal budovat poválečné školství. V posledních letech svého života se věnoval fotografii, vyznačoval se osobitým způsobem k tématu.
Dílo:
Padesát let české školy ve Znojmě.
Literatura:
- JANDA, František; ŠEVČÍK, Jindřich. Za Jindřichem Vyhnánkem. Znojemsko. Roč. 4, č. 34 (21.08.1963), s. 3.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová