Andersen, Hans Christian – spisovatel (210. výročí narození)
* 02.04.1805 - Dánsko
+ 04.08.1875 - Dánsko
Životopis:
Roku 1841 se na svých cestách Evropou zastavil ve Znojmě, jednu epizodu, kterou zde zažil, uplatnil později ve své Sněhové královně.
Literatura:
- ŠÍPEK, Zdeněk. Velký dánský pohádkář na Znojemsku. Znojemsko. Roč. 22, č. 26 (24.06.1981), s. 4.
Brunclík, Vladimír – pedagog (90. výročí narození)
* 24.04.1925 - Citonice
+ 1992 - Znojmo
Životopis:
Narodil se v Citonicích. Spolu s rodiči brzy přesídlili do Znojma, kde jeho otec pracoval jako krejčí v konfekci. 6. října 1938 musela celá rodina opustit Znojmo a vrátila se do Citonic. V roce 1939 začal Brunclík dojíždět do gymnázia v Moravských Budějovicích. K maturitě se připravoval jako pilařský dělník a maturoval v půli září 1945. Poté absolvoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Na této škole při pokusu oslepl na levé oko. K učitelství chemie si přidal ještě přírodopis. Začal učit v Dyjákovicích, Břežanech, Želeticích, Prosiměřicích a v Mikulově až nakonec zakotvil na gymnáziu ve Znojmě jako profesor chemie a občas přírodopisu. Zajímala jej geologie. Od roku 1950 do roku 1960 byl členem komise ONV pro výzkum nerostného bohatství. Od roku 1950 byl členem a lektorem rady Okresní lidové knihovny. Dále se podílel na osvětové a odborné práci muzea a v roce 1965 byl zvolen vlastivědným spolkem předsedou rady Jihomoravského muzea. Vladimír Brunclík zemřel v 67 letech při přecházení vozovky.
Literatura:
- NOVÁK, Pavel. O Vladimíru Brunclíkovi: i mnohém jiném. Znojemsko. Roč. 30, č. 21 (23.05.1990), s. 4.
Černý, Rudolf – spisovatel (110. výročí narození)
* 14.04.1905 - Ochoz
+ 11.12.1979 - Moravské Budějovice
Životopis:
Absolvent tzv. reformního gymnázia v Moravských Budějovicích (1924), Filozofické fakulty Karlovy univerzity (1929). Působil jako středoškolský profesor v Českém Těšíně, Kroměříži, Trenčíně, Michalovcích a Košicích. V r. 1938 krátce působil na znojemském gymnáziu. Učil v Třebíči (do února 1948), na gymnáziu a základní škole v Moravských Budějovicích a Jaroměřicích nad Rokytnou.
Dílo:
Nokturna (1992). Převážná část prací z období 1948-1968 zůstala nevydána. Psal pod pseudonymem Cyril Ochoza. Pod tímto jménem publikoval povídkové příběhy (Večer a dívka, Dům u cesty, Pracovní schůze). Překládal z francouzštiny a němčiny.
Literatura:
- Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s.
Dlabač, Mikuláš – geolog (100. výročí narození)
* 28.04.1915 - Znojmo
+ 1990 - ?
Životopis:
Po maturitě v Bratislavě (1935) studoval na Přírodovědecké fakultě UK v Praze geologii. O prázdninách 1937 byl na praxi v Maroku, zaměřené na průzkum ložisek železné rudy. Po uzavření vysokých škol nacisty (1939) pracoval v ropné prospekci, 1944 objevil ložisko ropy u Lužice u Hodonína v moravské části vídeňské pánve. Po skončení druhé světové války dokončil studia, získal titul RNDr. a krátce působil na fakultě jako asistent u R. Kettnera. 1947 nastoupil do n. p. Československé naftové doly se sídlem v Hodoníně, kde 1952-1955 zastával funkci hlavního geologa. 1955-1965 pracoval jako hlavní geolog Ústavu pro naftový výzkum v Brně, kde řídil výzkum perspektivních roponosných a plynonosných terciérních jednotek v ČSSR, vídeňské pánve, neogenní předhlubně a flyšového pásma Západních Karpat na Moravě a západním Slovensku a podunajské pánve na jižním Slovensku.
Literatura:
- Biografický slovník českých zemí. [XIII. sešit], Dig-Doš. Vyd. 1. Praha: Libri, 2010. xvii, s. 216-338.
Dufková, Iveta – sopranistka (50. výročí narození)
* 04.04.1965 - Znojmo
Životopis:
V době školní docházky byla členkou Kühnova dětského sboru v Praze. Absolvovala Státní konzervatoř v Praze roku 1989 ve třídě prof. Antonie Denygrové (sólistky ND) v oboru klasický zpěv. Od roku 1985 je v angažmá v Hudebním divadle Karlín. Od té doby zde vytvořila řadu stěžejních rolí. V soukromí domova je Iveta pečlivou matkou dcery Natálky.
Dílo:
První velkou rolí byla Hana Glavari v Lehárově Veselé vdově (1987) a Rose Marie ve Frimlově stejnojmenné operetě (1990). Zvláště zdařilá byla její Zofka (Saffi) ve Straussově Cikánském baronovi, s kterou absolvovala zahraniční zájezdy s karlínským divadlem v Německu, Nizozemsku a Itálii. Koncertně vystupovala samostatně v Německu, Itálii, Nizozemsku, Vídni aj. Má nastudovány některé operní party - Gildu z Verdiho Rigoletta, Violettu z Traviaty aj. Získala první cenu v Mezinárodní pěvecké soutěži F. Lehára v Komárně (1993). V HDK vystupovala ve stěžejních rolích operetního repertoáru - Sylva Varescu v Kálmánově Čardášové princezně, Annina ve Straussově Noci v Benátkách, kněžna Anna Elisa v Lehárově operetě Paganini, Helena v Nedbalově Polské krvi, Rosalinda ve Straussově Netopýrovi (1997, 2004), titulní role v Kálmánově Hraběnce Marici, Líza v Lehárově Zemi úsměvů aj. Za roli hraběnky Marici, ve které vystupovala v Divadle J. K. Tyla v Plzni, získala nominaci na cenu Thálie 2003, podruhé byla nominována za Rosalindu v Netopýru. V poslední době vstoupila i do muzikálového žánru, hraje nevěstu v nejnovější inscenaci karlínského divadla, v americkém muzikálu Jekyll a Hyde. Její soprán zní z CD a kazetové nahrávky Zlaté hity operety, kde ji doprovází Orchestr Karla Hybše. Za toto album získala Zlatou desku za úspěšný prodej. Její kariéra je též spojena s filmem, televizí, dabingem a reklamou.
Literatura:
- BE. Dufková, Černý: Máme smíchanou krev Dyjí a vínem. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 10, č. 44 (25.10.2010), s. 13.
Futera, Josef - sportovní funkcionář (130. výročí narození)
* 22.04.1885 - Ostrov nad Sázavou
+ 25.08.1946 - Hrušovany n/Jevišovkou
Životopis:
Před druhou světovou válkou se přistěhoval se svými rodiči ze Žďáru nad Sázavou do Hrušovan nad Jevišovkou. Jeho rodiče vlastnili obchod. Josef Futera pracoval jako telegrafista na dráze. Byl vždy aktivním sportovcem a členem Jednoty. Stál u založení Jednoty sokolské a Sportovního klubu kopané v Hrušovanech nad Jevišovkou. Po roce 1938, kdy byla rodina odsunuta z pohraničí, se vrátila zpět do Žďáru nad Sázavou, kde přečkala celou druhou světovou válku. V roce 1945 se Futera vrátil zpět do Hrušovan, kde se aktivně podílel na obnovení sportu ve městě. Zemřel v roce 1946 na zápal plic.
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 10, č. 35 (23.08.2010), s. 11.
Herzog, Jakob – novinář (100. výročí úmrtí)
* 17.06.1842 - Miroslav
+ 10.04.1915 - Vídeň
Životopis:
Skoro dva roky byl tajemníkem židovské komunity ve Vídni.
Literatura:
- Jakob Herzog [online]. [cit. 2012-03-09]. Dostupné na: http://www.jewishencyclopedia.com/view.jsp?artid=673&letter=H
Jiřikovský, Jakub – partyzán (100. výročí narození)
* 16.04.1915 - Maršovice
+ 26.11.2000 - Šumperk
Životopis:
Celý svůj život pracoval jako stolařský dělník. Byl členem KSČ od roku 1934. Od počátku nacistické okupace pracoval v ilegální buňce KSČ v Dolních Kounicích. Patřil k zakládajícím členům Partyzánské družiny Josefa Hybeše. Obdržel státní vyznamenání Za vynikající práci.
Literatura:
- LYSÁK, Jiří. Životopisy. Z dějin Partyzánské družiny Josefa Hybeše. Třebíč: J. Lysák ve spolupráci s vydavatelstvím Akcent, 2011. ISBN 978-80-7268-891-3. S. 205-218.
z Lichtenštejna, Karel III. František Antonín – kníže (150. výročí úmrtí)
* 23.10.1790 - Vídeň
+ 07.04.1865 - Vídeň
Životopis:
Podobně jako jeho děd se věnoval vojenské službě, kde dosáhl vysokých hodností. Působil však také v diplomatických službách, především v Rusku a Španělsku, kde také obdržel od tamních panovníků vysoká vyznamenání (ruský carský Řád sv. Anny a Řád sv. Vladimíra, španělský královský Řád sv. Jiří). V době jeho nezletilosti spravovala mu majetek poručenská správa, kterou tvořili panující kníže Alois z Lichtenštejna a Karlova matka Marie Anna z Lichtenštejna. Karel III. si později koupil roku 1853 velkostatek Budkov a roku 1858 statky Hostim a Boskovštejn na Moravě. V roce 1862 byl jmenován členem panské sněmovny. Od roku 1819 byl ženatý s Františkou hraběnkou z Vrbna a Bruntálu, se kterou měl syny Karla IV. Rudolfa a Rudolfa, kteří byli posledními Lichtenštejny na Moravském Krumlově.
Literatura:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009. 350 s.
Malec, Leoš – pedagog (100. výročí narození)
* 09.04.1915 - Brtnice u Jihlavy
+ 22.04.2000 - ?
Životopis:
Narodil se v Brtnici u Jihlavy. Jako rodovou štafetu předcházejících čtyř generací rodu převzal učitelské povolání. Svůj původní profesorský sen opustil ve 30. letech plných nezaměstnané inteligence a z jihlavského gymnázia přešel na učitelský ústav do Znojma, kde studoval v letech 1931-1935. Pracoval zde pod vedením profesora akademického malíře Otakara Zeminy, který mu vštípil lásku k výtvarné činnosti. Do Znojma se vrátil i v době vojenské služby, kdy zde v roce 1938 sloužil po absolvování důstojnické školy v Jihlavě a podílel se na vyměřování vojenských opevnění. Aktivně sportoval, miloval pobyt v přírodě, skauting, letní tábory a chataření. Od mládí pracoval v Sokole, kde také hrál závodně odbíjenou.
Dílo:
Při pobytu v přírodě si oblíbil práci s dřevem. Okouzlilo ho již v dětství, když pozoroval práci řezbářů - tvůrců lidových betlémů. Věnoval se však převážně scénografii. V roce 1937 realizoval svou první výpravu vesnického ochotnického divadla. Od roku 1945 pracoval nepřetržitě jako jevištní výtvarník nejprve v dramatickém odboru Sokola a později Karasova divadla v Tišnově. Těch her a inscenací za dobu jeho činnosti bylo více než tři sta. Jako výtvarník se účastnil mnoha výstav, přehlídek a soutěží v letech 1947 až 1988 zejména v Tišnově, ale i v Chlumci nad Cidlinou, Vysokém nad Jizerou nebo v Ivanovicích na Hané. V roce 1971 vystavoval samostatně v Podhoráckém muzeu v Tišnově své scénografické práce a Klub přátel výtvarného umění v Tišnově uspořádal k jeho pětasedmdesátým narozeninám výstavu s názvem Oživlé dřevo, drobné šperky a scénografie. Leoš Malec je nositelem Zlatého odznaku J. K. Tyla a řady dalších vyznamenání a ocenění.
Literatura:
- EFKA. Leoš Malec: Nestárnoucí čtyřiaosmdesátník. Znojemsko. Roč. 9, č. 22 (01.06.1999), s. 10.
Mareš, Josef – právník (70. výročí úmrtí)
* 17.10.1885 - Vídeň
+ 12.04.1945 - Terezín
Životopis:
Absolvent německého gymnázia ve Znojmě a Právnické fakulty ve Vídni a v Praze (1906-1912). Člen Matice znojemské (1906) a organizace místního Sokola (1914). První světovou válku prožil na frontě. Stál u zrodu ustanoveného národního výboru (1918), zastupoval sociálně demokratickou stranu. Od ledna 1919 člen správní komise a městské rady. Třikrát za sebou byl ve volbách zvolen starostou města Znojma (1920, 1924, 1929). Prosazoval národnostní politiku, byl rozený diplomat a svoji znalost německého jazyka uplatnil právě na poli česko-německých vztahů. Přesto byl často kritizován německými zástupci radnice. Ve volbách v roce 1929 a 1935 zvolen poslancem Národního shromáždění Československé republiky. V roce 1938, kdy Znojmo bylo připojeno k fašistické říši, odešel do Brna za advokátní činností. Jeho rodina se přestěhovala do Heraltic. Dne 23. června 1939 byl v Brně zatčen gestapem a tři měsíce vězněn na policejní stanici na Orlí ulici. Po propuštění odešel se svoji rodinou do Okříšek. Začátkem srpna roku 1941 opět zatčen a po propuštění, které následovalo asi po měsíci, byl gestapem neustále sledován a vyslýchán. Koncem srpna r. 1944 zatčen potřetí, převezen do Malé pevnosti v Terezíně, kde podlehl útrapám koncentračního tábora. V roce 1946 mu bylo uděleno Čestné občanství města Znojma in memoriam. Za jeho starostování byly postaveny v dolní části města rodinné domky, tato čtvrť nese jeho jméno - Marešov. V roce 1990 byla přejmenována jedna ze znojemských ulic na ulici dr. Mareše.
Literatura:
- DAVID, Lukáš. Jóó, tehdá za první republiky: (k osobnosti a životu prvního českého starosty města Znojma, JUDr. Josefa Mareše): ročníková seminární práce. [S.l.: s.n.], 2005. 28 s.
Meister, Oskar – spisovatel (130. výročí narození)
* 25.04.1885 – Znojmo
+ ?
Životopis:
Syn slavného spisovatele a šéfredaktora. Chodil do školy v Brně, studoval na univerzitě ve Štýrském Hradci práva, doktorát získal v roce 1909. Od roku 1908 působil ve státní civilní službě na Moravě.
Literatura:
- Meister Oskar [online]. [cit. 2014-10-20]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/kulturdatenbank/Oskar_Meister
Ostrauer, Melanie – spisovatelka (130. výročí narození)
* 19.04.1885 – Znojmo
+ ?
Životopis:
Studovala jazyky a hudbu, během světové války byla ve Francii, kde navštěvovala přednášky na pařížské Sorbonně, byla internována a žila ve Znojmě. Byla stoupenkyně novoromantismu, psala básně.
Dílo:
Kriegsgedichte - 1915; Christuffe; Elemente - epicko-lyrická báseň. Psala eposy, lyrické básně, dramata i kino dramata.
Literatura:
- BLÖSL, Joachim. Südmährens Dichter und Sänger: Eine Erntelese. Nikolsburg: Bartosch, 1925. 294 s.
Pavelka, Ferdinand - protifašistický bojovník (70. výročí úmrtí)
* 04.01.1914 - Znojmo
+ 15.04.1945 - Dunkerque
Životopis:
Základní vojenskou službu vykonával v kasárnách Malá Louka u 11. kulometné roty 24. pěšího pluku ve Znojmě. V roce 1938 odešel do Francie. Přihlásil se do cizinecké legie, prodělal speciální výcvik. Poprvé se zúčastnil bitvy v květnu roku 1940 o norský Narvik. V roce 1941 přešel do československé jednotky v Haifě. Účastník bojů u Tobrúku. Poté, co byla jednotka přeorganizovaná na protiletadlový pluk, stal se střelcem z těžkého kulometu. V červenci roku 1943 byla jednotka přepravena do Velké Británie k ostatním československým oddílům. Vznikla samostatná československá obrněná brigáda. Od 8. října 1944 se zúčastňovala bojů při obléhání přístavu Dunkerque. Naše jednotky prováděly průzkumné akce a náhlé přepady jednotlivých objektů. Dne 15. dubna 1945 při útoku dostal jeho třítunový Austin plný zásah. Propagační oddělení československé mise v Anglii vydalo známku Al Aden February 1942, na které je zobrazen s plnovousem a lulkou v zubech, jak s malou anglickou přilbou na hlavě zaměřuje těžký kulomet. Také se dostal jako charakteristická postava do filmových týdeníků z bojů o Tobrúk a tyto záběry byly použity v dokumentárním filmu Věrni zůstaneme.
Literatura:
- IROVSKÝ, B. Ferda Pavelka. Znojemský zpravodaj. Č. 9 (1985), s. 19-21.
Pribytkov, Leonid – pěvec (120. výročí narození)
* 01.04.1895 - Charkov
+ 20.08.1971 - Podhradí n/Dyjí
Životopis:
Studoval zvěrolékařství a lékařství. Zároveň sólový zpěv na charkovské konzervatoři. Po první světové válce, po dlouhých cestách po světě, přišel do ČR, kde uspořádal řadu koncertních vystoupení. Básník Petr Bezruč si ho oblíbil a doporučil do divadla v Ostravě. Od roku 1923 byl sólistou ND v Brně. Začal studovat zpěv na brněnské konzervatoři (absolvoval roku 1927). V brněnském divadle byl do roku 1952. Vytvořil na brněnské scéně na 90 úloh českého a světového repertoáru. Nejúspěšněji představoval vážné, klidné a majestátné typy (Vodník v Rusalce, Beneš v Daliboru, Kecal z Prodané nevěsty, hrabě Vilém z Jakobína aj.). Mimo divadlo zpíval na stovkách koncertů nejen v naší republice, ale v celé Evropě. Podzim života strávil v Podhradí nad Dyjí.
Literatura:
- INDRA, Vladimír. K výročí zasloužilého umělce Leonida Pribytkova. Znojemsko. Roč. 4, č. 15 (10.04.1963), s. 3.
Řezníček, Zdeněk – básník (40. výročí úmrtí)
* 16.02.1904 - Třebíč
+ 17.04.1975 - Praha
Životopis:
Otec byl poštovním asistentem. Ze státního gymnázia v Třebíči, které navštěvoval v letech 1915-1918 přešel na tamní městskou obchodní školu, kterou ukončil v roce 1920. Absolvent Obchodní akademii A. Bráfa v Třebíči (1926-1929). Po maturitě pracoval jako úředník v městské nemocnici ve Znojmě. V roce 1938 odešel na tři měsíce do Třebíče a poté do Kroměříže, kde byl správcem nemocnice. V roce 1964 odešel do důchodu a o deset let později se přestěhoval do Prahy.
Dílo:
Samoty (1938), Vysočina (1939), Žernovy zítřků (1940), Spočinutí (1941), Sněhy (1941), Soumraky prozářené (1945), Glosy z lahve 1941-1943 (1945), Ztlumený hlas (1948), Meditace v pološeru a Modrý sešit (rukopis). Během svého pobytu ve Znojmě spolupracoval s literárním kritikem a překladatelem Bedřichem Václavkem v brněnském Indexu pod pseudonymem Sid (devět ročníků 1929 - 1937).
Publikoval v novinách a časopisech: Pásmo (1924-1926), Dělnické listy.
Ve Znojmě redigoval: Bič, Proč a proto. Začal psát i poezii.
Překládal z němčiny a ruštiny (V. V. Rozanov, A. Stifter, M. Picard, Q. Gezelle aj.). V letech 1939 - 1946 vydával básnickou bibliofilsky upravenou edici Magnificat. Publikoval v časopisech Jiskra, Pásmo, Index, Blok, Rovnost, Jitro, Úsvit, Řád, Poezie, Akord, Vyšehrad, Archa aj. Spolupracoval s Josefem Florianem, B. Reynkem, J. Čepem.
Literatura:
- BEDNÁŘ, Jiří. Básník a bibliofil: Památce Zdeňka Řezníčka. Znojemsko. Roč. 5, č. 28 (11.07.1995), s. 3.
Stehlík, Alois – pedagog (70. výročí úmrtí)
* 14.06.1877 - Brno
+ 27.04.1945 - Brno
Životopis:
V roce 1909 přišel jako odborný učitel z Brna do Moravského Krumlova. I přes odpor německého zastupitelstva se mu podařilo otevřít českou soukromou měšťanskou školu. Zápis se konal 16. září 1909 v půjčených prostorách Občanské záložny a již v prvním roce bylo přihlášeno 166 žáků. Péči Matice moravsko-krumlovské a za součinnosti Ústřední matice školské v Praze, Občanské záložny ve Vémyslicích byla v roce 1911 postavena nákladem 120 tisíc korun na dnešním Klášterním náměstí dvoupatrová školní budova. Byl prvním ředitelem české měšťanské školy. Tragicky zahynul při osvobozovacích bojích o Brno, zabila jej střela granátu. Čestný občan Moravského Krumlova.
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 9, č. 24 (08.06.2009), s. 11.
Šemberová, Františka – rodačka (200. výročí narození)
* 04.04.1815 - Znojmo
+ 12.06.1888 - Vysoké Mýto
Životopis:
Původem Němka, byla svědomitou matkou a svému muži důležitou oporou. Podporovala ho v jeho činnosti a snažila se poskytnout mu vhodné podmínky pro jeho vědeckou práci. Společně s manželem vytvořila ze svého domova místo, kde se scházeli jejich přátelé a Šemberovi žáci. Jejich domácnost se stala místem, kde se rozvíjely snahy českého národního úsilí a podporovaly se pěvecké a sokolské činnosti. Paní Šemberová se stala příkladnou partnerkou našeho profesora a svou skromností a pohostinností si získávala řadu přátel. Jejich domácnost navštěvovala řada známých a uvědomělých osobností přicházeli, aby společně pohovořili či vyslechli české písně. Každý svátek, narozeniny či výročí se staly příležitostí k návštěvě. Zpívaly se tu písně, hrálo divadlo, diskutovalo o současných problémech a také vzpomínalo na staré časy. K častým návštěvám patřila rodina Rybičkova (Antonín Rybička byl stejně jako Šembera členem komise pro překládání říšského zákoníku) a rodina Kollárova. Mezi jinými navštěvovali Šemberovu rodinu i František Palacký, J. E. Purkyně, Fr. L. Rieger, V. Hálek, Otýlie Sklenářová Malá, Fr. Brauner aj. Po smrti manžela se přestěhovala Františka Šemberová i se svou dcerou do Vysokého Mýta.
Literatura:
- SVOBODA, Jiří. Rodačka Františka Šemberová. Ročenka Okresního archivu ve Znojmě 1986. (1987), s. 67-70.
Vavrda, Jan – plukovník (20. výročí úmrtí)
* 26.02.1922 - Olomouc
+ 14.04.1995 - Znojmo
Životopis:
V sedmnácti letech odešel po německé okupaci přes Maďarsko, Jugoslávii a Sýrii do Francie. Vstoupil do československé zahraniční armády a zúčastnil se ústupových bojů. V Anglii a dalších zemích absolvoval v rámci naší armády řadu specializovaných kurzů (poslední zpravodajský kurz pro příslušníky zvláštní skupiny Ministerstva národní obrany ČSR v Londýně, 1943). Člen výsadkové skupiny Speltr - Lenka (1944). Po vysazení na našem území působil jako zástupce velitele partyzánského oddílu (Lenka-Jih) v prostoru Znojmo- Jihlava-Třebíč. Za bojové zásluhy vyznamenán v roce 1946 prezidentem republiky dvěma Československými válečnými kříži 1939. Nositel medaile Za chrabrost, medaile Za zásluhy I. stupně a pamětních medailí Anglie, Francie a Itálie. Svá poslední léta prožil ve znojemském penziónu U městského lesíka.
Literatura:
- ALEXA, Václav. Bojovali za vlast: Plukovník Jan Vavrda. Znojemské listy. Roč. 6, č. 49 (18.12.1997), s. 3.
Zelený, Alois - protifašistický bojovník (70. výročí úmrtí)
* 20.05.1917 - Znojmo
+ 21.04.1945 - Brno
Životopis:
V roce 1938 se rodina Zelených přestěhovala ze Znojma do Velkého Meziříčí. V roce 1939 byl poslán na nucené práce do Německa, strávil tři roky v Norimberku. Tam byl také zatčen a tři čtvrtě roku vězněn za přechovávání protiněmeckých letáků. V roce 1943 se rozšířila zvěst, že při bombardování zahynul. Za krátkou dobu se však objevil u rodičů. Byl nemocen, trpěl krvácením do žaludku, zapříčiněném týráním v německém vězení. Zdržoval se na různých místech, aby unikl německým pracovním úřadům. Nakonec byl, ale v Brně dne 19. dubna zatčen a druhého dne postaven před stanný soud a nazítří popraven pro přechovávání zbraní v Brně-Medlánkách.
Literatura:
- LÁTOVÁ, Milada. Oldskauti a trempové v Podyjí: Alois Zelený. Znojemské listy. Roč. 4, č. 44 (18.11.1995), s. 4.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová