Ditmar, Karl Rudolf - podnikatel (120. výročí úmrtí)
* 03.05.1818 - Prenzlau bei Stettin (Polsko)
+ 21.03.1895 - Vídeň
Životopis:
Roku 1939 odešel do Vídně, kde založil továrnu na lampy, kterou postupně zvětšoval. Další závody vybudoval v Berlíně, Miláně a Varšavě. Po smrti syna Rudolfa převzal roku 1887 vedení jeho firmy na výrobu kameniny ve Znojmě. Nadále se ale věnoval především výrobě lamp a keramiku si neoblíbili ani jeho vnuci, kteří roku 1909 podnik prodali Lichtensternům.
Literatura:
- FRECER, Jaroslav. 135 let keramické továrny Znojmo = 135 years of the ceramics factory in Znojmo. Vyd. 1. Praha: Laufen CZ, 2013. 85 s. ISBN 978-80-260-4570-0.
Drlík, Vratislav – botanik (60. výročí úmrtí)
* 17.09.1886 - Hrabová
+ 01.03.1955 - Znojmo
Životopis:
Absolvent gymnázia v Zábřehu. Účastník l. světové války, legionář. Pedagog ve Vikýřovicích (od r. 1920) a v Šumperku. Ředitel školy v Louce (1933-1938). Na podzim r. 1938 odešel s rodinou do Vrahovic u Prostějova. Od prosince působil jako ředitel školy v Brně. Dne l. dubna 1941 byl předčasně penzionován a pracovně přidělen do závodu Svět v Brně-Židenicích. V době 2. světové války za ilegální činnost vězněn. Do Znojma se vrátil dne 15. května 1945. Pracoval jako vedoucí zemědělského referátu Městského výboru ve Znojmě. Po odchodu do důchodu v r. 1946 byl jmenován ředitelem městského muzea ve Znojmě, kde založil vlastivědné oddělení (1946-1951).
Dílo:
Květena Znojemska (rukopis). Uspořádal přes 1500 herbářů, které jsou majetkem oddělení botaniky Jihomoravského muzea Znojmo. Pořádal přednášky a výstavy. Odborně pracoval v oboru geologie a botaniky.
Literatura:
- KLEJDUS, Julius; MAŇÁKOVÁ, Lea. Vratislav Drlík - učitel, přírodovědec a spoluzakladatel Jihomoravského muzea ve Znojmě. Thayensia-Supplementum. Č. 1 (2005), s. 3-6. ISSN 1212-2560.
Fuchs, Bohuslav – architekt (120. výročí narození)
* 24.03.1895 - Všechovice pod Hostýnem
+ 18.09.1972 - Brno
Životopis:
Narodil se jako nejstarší ze čtyř sourozenců. Jeho otec Antonín měl menší obchod se smíšeným zbožím a kousek zemědělské půdy. Po vychození obecné školy navštěvoval Fuchs reálku v Holešově, odkud ale musel odejít pro pokrokové názory a vydávání a rozšiřování časopisu mezi studenty. Otec ho proto dal do učení na zedníka, ale pak se dostal v roce 1916 do architektonické školy Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění v Praze. Vynikajícího absolventa z roku 1919 pak Kotěra zaměstnával dva roky ve svém soukromém ateliéru. Také ve Všechovicích se setkáte s objekty, kterým určoval tvary Bohuslav Fuchs. Snad nejtrvalejší připomínkou je zdejší hřbitov při silnici ze Všechovic do Rouska, pro který v letních měsících 1926 vypracoval důmyslný architektonický návrh. Provedení bylo zadáno v září 1926 ing. Metoději Matuškovi, staviteli v Bystřici pod Hostýnem. Stavba byla dokončena v dubnu 1927 a hřbitov vysvěcen 11. června 1927. V témže roce se obecní výbor usnesl zadat Fuchsovi vypracování regulačního plánu na stavbu domků na "Hrubém konci". V roce 1928 si republika připomínala desáté výročí vzniku. Všechovice toho využily k pořízení jubilejního pomníku, který je zároveň pomníkem padlým vojákům - všechovickým rodákům. Při rozhodování o autorovi padla volba opět na Bohuslava Fuchse. Stavbu provedl František Kerle, sochař a keramik ze Zašové u Valašského Meziříčí. Obdobně Fuchs navrhl i pomník na hrobě svých rodičů na hřbitově. Řada všechovických stavebníků se také obracela na svého rodáka o radu. V roce 1970 navrhl Obchodní dům Dyje ve Znojmě. Když se 18. září 1972 dílo Bohuslava Fuchsi uzavřelo, čítalo téměř sto urbanistických návrhů a na pět set architektonických projektů, z nichž přes sto padesát bylo realizováno. 7. května 1980 mu byla na rodném domě odhalena pamětní deska při příležitosti nedožitých 85. narozenin.
Literatura:
- CHURAŇ, Milan. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. 1. díl, A-M. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3.
Fügerl, Josef – skladatel (240. výročí narození)
* 03.03.1775 - Hnanice
+ 1859 - Znojmo
Životopis:
Už když začal chodit do školy, začal se zajímat o hudební výchovu. Nejvíce se však věnoval samostudiu. Aby na sebe upozornil, hrával ve svém okolí na varhany. Když dokončil přípravný kurz v roce 1788, odešel do Prosiměřic jako školní pomocník. Později vedla jeho cesta i do Vranova a Brucku (Rakousko). Správní úředník z Brucku poznal tehdy jeho potenciál a tak jej povolal nejdříve jako školního pomocníka, poté jako zastupujícího školního duchovního a nakonec jej v roce 1804 jmenoval učitelem. Brzy se jeho pozornost stočila přímo na hudbu a chtěl ukázat své naučené vědomosti a znalosti. Jenže v Brucku i ve Znojmě se stále nemohl prosadit. A tak se rozhodl zřídit hudební školu, kde bude vychovávat zpěváky a hudebníky. Důkazem jeho zkušeností, jako učitele hudby, bylo velké množství jeho žáků, kteří se dostali do hudebních sborů ve Vídní a někteří byli dokonce hlavním kapelníkem. Společně s učitelem Hönlingerem pracoval Fügerl na kultivaci chrámové hudby ve Znojmě. Z toho vznikl spolek, který přinesl soubor mimořádných, klasických produkcí chrámové hudby, o kterou tehdy měli zájem všichni milovníci hudby jak ve městě, tak i jeho okolí. Za své zásluhy obdržel od císaře Ferdinanda I. Zlatou medaili Čestného občana v roce 1858.
Literatura:
- Josef Fügerl. Neevidované materiály. Č. 891.
Höffer, Ferdinand – knihkupec (100. výročí narození)
* 05.03.1915 - Jaroměřice nad Rokytnou
+ 24.04.2009 - Jaroměřice nad Rokytnou
Životopis:
Po nižším gymnáziu v Moravských Budějovicích a Obchodní škole ve Znojmě (absolvoval 1933) si zažádal o knihkupeckou koncesi, jak to jeho rodičům již dříve doporučoval O. Březina, který u nich bydlel třináct roků. S výjimkou let 1937-1939, kdy byl na vojně, byl knihkupcem až do svého zatčení r. 1949. R. 1950 byl odsouzen na 14 roků, zabavení majetku a k pokutě 40 000 korun, za práci v Katolické akci. R. 1955 byl pro těžký zdravotní stav propuštěn, aby nezemřel ve vězení. Později pracoval jako dělník, pak jako archivář Jednoty v Moravských Budějovicích, kde vystřídal kněze a básníka Jana Dokulila. Byl vyznamenán za účast ve 2. odboji. Od mládí byl členem Společnosti Otokara Březiny (SOB), která byla založena r. 1932. Díky jemu se společnost obnovila i po r. 1989.
Dílo:
Publikoval v Lidové demokracii, Jiskře, Horáckých novinách, Bulletinu SOB aj. V Leopoldově tajně vydal na podnět S. Braita malý výbor básní O. Březiny, především básně ze sbírky Svítání na západě.
Literatura:
- ZEJDA, Radovan. Spisovatelé, publicisté a překladatelé. Moravskobudějovicko; Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. ISBN 80-85048-75-2. S. 473-491.
Humberger, Jaroslav - spisovatel
* 20.12.1902 - Nové Dvory u Kutné Hory
+ 06.03.1945 - asi koncentr. tábor Dachau
Životopis:
Pocházel z rodiny obchodníka s koloniálním zbožím. Od r. 1909 navštěvoval obecnou školu v Nových Dvorech, v letech 1915-1918 měšťanskou školu v Kutné Hoře. Tam se také učil elektrotechnikem a přitom studoval na dvouleté živnostenské pokračovací škole v Nových Dvorech (1918-1920). Ve 20. -30. letech působil jako žurnalista, psal nejdříve lokálky, později i fejetony, soudničky, reportáže apod., a to hlavně do Lidových novin a Národního osvobození. Za 2. světové války byl pro svůj židovský původ perzekuován. 10. 8. 1942 byl z Prahy i s rodinou transportován do Terezína a odtud pak 1. 10. 1944 do Osvětimi (žena a dcera až 12. 10. 1944). Z Osvětimi byl převezen do Dachau (zaregistrován ke dni 26. 1. 1945), kde se stopy po něm ztrácejí.
Dílo:
Po satirických protináboženských Ateistových povídkách, v nichž se opíral o svou zkušenost novináře-soudničkáře, věnoval se v souladu s celoevropským trendem biografickému románu a stal se u nás jedním z jeho prvních pěstitelů. Jeho romány o robustních osobách bouřliváků a pijáků, Mikuláši Dačickém a Petru Brandlovi (Brandlově osobě věnoval Humberger i námět nerealizovaného filmu Krev a písek, 1939), prokazují autorův smysl pro dobový kolorit i pro zachycení vnějších životních okolností a událostí, ale nepronikají k niterným konfliktům protagonistů. Hlubší psychologický záběr charakterizuje biografií vynálezce bleskosvodu Prokopa Diviše.
Knižně vyšlo: Ateistovy povídky (1930), Mikuláš Dačický z Heslova (1934), Prokop Diviš (1937), Petr Brandl (1938)
Ostatní práce: Vyrvané blesky (studie z dějin techniky, 1935), v Jihomoravských sloupcích - vtipných fejetonech, vypráví zábavně např. o znojemských okurkách, vinobraní, Vranovu nad Dyjí, o znojemské převratu 1918.
Literatura:
- Jaroslav Humberger. Neevidované materiály. Č. 446.
Jettel, Eugen – malíř (170. výročí narození)
* 20.03.1845 - Jevišovice
+ 27.08.1901 - Terst
Životopis:
Od roku 1861 do roku 1869 studoval spolu s Emilem Jakobem Schindlerem, Rudolfem Ribarzem a Robertem Russem krajinářství na vídeňské akademii u A. Zimmermanna, od roku 1873 do roku 1897 žil v Paříži, kde jej ovlivňovala škola předimpresionistických malířů. Jettel procestoval severní Francii, Holandsko a Maďarsko, 1873-1874 podnikl s Leopoldem Karlem Müllerem cestu do Itálie. V roce 1893 byl Eugen Jettel společným zakladatelem vídeňské secese. Svůj poslední rok života strávil malíř ve Vídni.
Literatura:
- PIPEK, Bohumil. Naši slavní krajané. Znojemsko: Ku potřebě žactva a dospělých. [1. vyd.]. Znojmo: Knihkupectví Klouda a Oliva, 1925. S. 42-46.
Kindler, Karel – voják (80. výročí úmrtí)
* 09.11.1875 - Jevišovice
+ 14.03.1935 - Střelice
Životopis:
Ještě před světovou válkou se oženil a přestěhoval do vedlejší obce Střelice. Jako vojín 34. domobraneckého pluku byl zajat 7. července 1915 na východní frontě u Krasniku. Dobu zajetí trávil na Sibiři ve městě Ufa. V jedné ze sibiřských základen čs. vojska v Omsku se 6. října 1918 přihlásil k legiím a byl zařazen k 9. rotě 1. záložního pluku Husitského. Zanedlouho byl přidělen k dispozici evidenčnímu důstojníkovi, a protože již překročil věkový limit 40 let, vojenská lékařská komise jej 28. ledna 1919 uznala neschopným činné služby. Z Vladivostoku odplul 24. června 1919 lodí Archer. Po příjezdu do vlasti se vrátil do Střelic.
Literatura:
- BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. (2002), s. 75-86.
Klíma, Bohuslav – archeolog (90. výročí narození)
* 26.03.1925 - Drahotuše
+ 06.02.2000 - Brno
Životopis:
Narodil se v Drahotuších u Hranic na Moravě. Za 2. světové války se přestěhoval do Brna, kde se seznámil s Karlem Absolonem, který Klímu zaměstnal jako kresliče pro svoje archeologické atlasy. Zde se Klíma poprvé seznámil s výrobky lidí ze starší doby kamenné. Když byly v roce 1945 znovu otevřeny vysoké školy, nastoupil studium, které ukončil doktorátem z přírodních věd v roce 1948. Tehdy se zaměřoval ještě na čtvrtohorní geologii. Jako pracovník Moravského zemského muzea, kde se stal vedoucím „diluviálního“ oddělení, se dostal na studijní cestu do Francie. Po vzniku akademie věd v roce 1952 přešel z muzea do brněnské pobočky archeologického ústavu ČSAV. V ústavu působil celou svoji aktivní vědeckou dráhu, až do roku 1995. Vedl bezpočet výzkumů v Československu a účastnil se také výzkumů v západní Evropě. Po odchodu na odpočinek se uchýlil do Dolních Věstonic, kde kromě další vědecké práce při zpracovávání výsledků své badatelské činnosti se věnoval také svému celoživotnímu koníčku – vinohradnictví a výrobě vína. Ani v této době ovšem nezapomínal na další bádání a až do své smrti spolupracoval se svým synem na výzkumech velkomoravské lokality Znojmo – Hradiště. V roce 1950 se mu narodil syn Bohuslav. Bohuslav Klíma starší zemřel v roce 2000 v Brně.
Literatura:
- Bohuslav Klíma starší [online]. [cit. 2012-03-15]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bohuslav_Kl%C3%ADma_star%C5%A1%C3%AD
Kornelius ze Sclessinu, Tomáš - probošt (340. výročí úmrtí)
* ?
+ 20.03.1675 - Hradiště
Životopis:
Narozen v Lutychu v Belgii. V Lovani v Brabantsku studoval teorii a filosofii práva a zde se také stal licenciátem obojího práva. Svatý Otec Innocenc X. mu jako hradišťskému proboštovi udělil titul apoštolského pronotáře a císař Leopold jej 28. srpna 1672 jmenoval vlastnoručně podepsaným diplomem na pergamenu s císařskou pečetí skutečným císařským a královským radou.
Literatura:
- KACETL, Jiří. Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo: Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2011. 245 s.
Kračmerová, Jiřina – sportovkyně (90. výročí narození)
* 26.03.1925 - Znojmo
+ 29.10.2001 - Znojmo
Životopis:
Po skončení války, kdy se vrátila zpět do Znojma, se zapojuje do sportovního dění. Její sportovní založení a vysoká aktivita jí přivedly k organizování nácviku prvého poválečného všesokolského sletu. Těchto svých zkušeností pak využila při organizování téměř všech spartakiád, ať už jako cvičenka, tak zejména jako cvičitelka a organizátorka. Byla dlouholetou funkcionářkou OV ČSTV, kde vykonala mnoho pro sport a tělovýchovu ve Znojmě. Jako aktivní hráčka volejbalu reprezentovala dlouhá léta svou tělovýchovnou jednotu. Žila sama a všechen svůj čas věnovala práci pro druhé. V roce 1962 v tělovýchovné jednotě tehdy Rudé hvězdě, kde byla v té době předsedkyní odboru základní a rekreační tělesné výchovy, začíná organizovat turistické vycházky a poznávací turistické zájezdy. Zde jsou základy její turistické činnosti, které se naplno věnovala po odchodu do důchodu. Zasloužila se o znovuobnovení Klubu českých turistů ve Znojmě v roce 1990. Stala se předsedkyní Oblastního výboru KČT Podyjí, který vznikl z odboru ve Znojmě, Břeclavi a Hustopečích. Mimo to pracovala v Odboru KČT při PSK jako místopředsedkyně. Obě tyto funkce zastávala až do své smrti. Za významný přínos v turistice jí bylo k pětasedmdesátým narozeninám uděleno nejvyšší ocenění KČT, "Čestný odznak Vojty Náprstka". Na její počest se každoročně počátkem září koná pochod, o jehož vznik se zasloužila, je to Turistický pochod Znojemským Podyjím - Memoriál Jiřiny Kračmerové.
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 11, č. 43 (2011), s. 11.
Krejčí, Jaroslav - Ing. (80. výročí narození)
* 13.03.1935 - Hluboké Mašůvky
+ 27.02.1999 - Rozkoš (Znojmo)
Životopis:
Po základní škole se v padesátých letech vyučil v lesnickém oboru. Následovala středoškolská studia na gymnáziu ve Znojmě, krátká lesnická praxe a studia na lesnické fakultě VŠZ v Brně, kterou absolvoval v roce 1964. Poznávání přírody, její dokumentace a praktická ochrana, to byly patrně hlavní zájmy, které jej přivedly do přírodovědeckého oddělení Jihomoravského muzea ve Znojmě, kde působil v letech 1964-1980 jako odborný pracovník a poté jako vedoucí oddělení. V tomto období se též věnoval praktické ochraně přírody. Pracoval jako okresní konzervátor státní ochrany přírody a koordinoval činnost dobrovolných spolupracovníků v tomto oboru. Známá byla jeho odborná a poradenská činnost v oboru mykologie, byl členem Čs. Vědecké společnosti pro mykologii při ČSAV. Soustavné poznávání, inventarizace a dokumentace přírodních hodnot okresu Znojmo nerozšiřovalo jen soubor herbářových položek JMM, ale vyústilo i v řadu návrhů k zajištění územní ochrany lokalit, z nichž většina byla či je realizována vyhlášením maloplošných chráněných území. Během sedmdesátých let byl Krejčí jedním z hlavních iniciátorů návrhu a pozdějšího vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Podyjí. Správa tohoto území vznikla v r. 1980 a Krejčí se stal jejím vedoucím. Stál u zrodu klidových oblastí Jevišovka a Rokytná. Výrazně se angažoval v tehdejším ČSOP. Příprava Národního parku Podyjí v letech 1989-1991 byla i jeho dílem, stejně jako po roce 1989 rozvíjející se spolupráce s rakouskými ochranářskými organizacemi.
Dílo:
V letech 1975-1980 zpracoval v rámci resortního úkolu "Záchranný výzkum a dokumentace květeny a vegetace vybraných území ČSR" rozsáhlejší materiál "Dokumentace lokalit chráněných druhů rostlin na Znojemsku se zřetelem k jejich ohrožení rekultivací zemědělské půdy". Tato práce není jen pouhým souborem dat o aktuálním výskytu ohrožených druhů, ale především odborným podkladem pro zajištění jejich ochrany. Neméně důležitý význam měla práce "Botanický průzkum a dokumentace plánované přehrady u Výrovic".
Literatura:
- K dvacetinám Národního parku Podyjí. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 11, č. 26 (2011), s. 13.
Ležák, František – učitel (120. výročí narození)
* 31.03.1895 - Moravské Budějovice
+ 18.07.1980 - Moravské Budějovice
Životopis:
Narodil se jako první z osmi dětí. Jeho otec byl obuvníkem, později listonošem. Do školy chodil v Moravských Budějovicích, učitelský ústav navštěvoval v Brně. Po maturitě byl ustanoven učitelem na chlapecké škole v Mor. Budějovicích. Dne 15. listopadu 1915 byl povolán na vojnu do Znojma, k výcviku do Vídně, důstojnickou školu absolvoval v Brucku. V roce 1916 byl odeslán na frontu do Ruska, později na italskou frontu. Vojenskou školu skončil v Hercegovině, 16. listopadu 1918 se vrátil domů. Od 1. prosince 1918 byl ustaven napřed zatímním učitelem na čtyřtřídní obecné škole v Blížkovicích. Zde vyučoval jako definitivní učitel, zatímní řídící učitel a zástupce ředitele celých čtyřicet let. Pracoval v osvětě, přednášel, připravoval oslavy, mluvil v místním rozhlase, řídil divadla, pracoval v Sokole. Po osvobození pomáhal při výstavbě Sokolovny i nové školy. Do důchodu odešel dne 1. srpna 1958, odstěhoval se do Mor. Budějovic a dál pracoval.
Literatura:
- KOUKAL, Ladislav. Blížkovice: Od historické minulosti k socialistickému dnešku. 1. vyd. Blížkovice: JZD Družba, 1982. 55 s.
z Lichtenštejna, Karel II. Jan – kníže (250. výročí narození)
* 01.03.1765 - Vídeň
+ 24.12.1795 - Vídeň
Životopis:
Na přání matky se nevěnoval vojenské kariéře, studoval inkognito na univerzitě v Göttingenu a praktikoval na místodržitelství v Nizozemí. Působil poté ve Vídni, kde byl ředitelem císařské tajné kabinetní kanceláře. Byl také přítelem a důvěrníkem císaře Leopolda II. Dožil se však jen 30 let a jako mladý měl být zabit v souboji. Oženil se s Marií Annou hraběnkou Khevenhüllerovou, s níž měl dva syny, staršího Karla III. Františka a mladšího Leopolda, zemřelého v dětském věku. Jeho vlastnictví města a panství bylo velmi krátké, pouhých šest let.
Literatura:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009. 350 s.
Moučka, Josef – učitel (150. výročí narození)
* 22.03.1865 - Deblín u Tišnova
+ 15.09.1937 - Brno
Životopis:
Po studiích v Brně a Příboře působil jako učitel, od roku 1889 v Moravských Budějovicích, kde byl také sbormistrem Budivoje a Elišky Krásnohorské a členem Špatinkova kvarteta. V letech 1899-1922 zastával funkci ředitele měšťanské školy v Jaroměřicích nad Rokytnou, byl též inspektorem na Moravskokrumlovsku a Moravskobudějovicku. Pilný pracovník v oboru školského zpěvu. Dílo: autor zpěvníků pro školy obecné, měšťanské a střední a velmi cenného Katechismu zpěvu jako prostředku výchovy umělecké ve škole národní.
Literatura:
- Josef Moučka. Jaroměřický památník. Jaroměřice n/Rokyt.: Farní úřad, 1939. S. 22-25.
Pignatelli, Marie Anna Josefa – šlechtična (260. výročí úmrtí)
* 26.07.1689 - Alcudie
+ 01.03.1755 - Vídeň
Životopis:
Základy svého vzdělání, orientovaného nepochybně na budoucí záliby jako na hudbu, divadlo, literaturu, výtvarné umění, ale také na genealogii a heraldiku, získala v ženském klášteře San Pedro poblíž Barcelony. Zde ji také v roce 1706 poznal španělský král Karel III. Zajistil jí místo dvorní dámy, přizval ke dvoru a protěžoval. Nakolik se ale v tomto období rozvíjel jeho intimní vztah s novou favoritkou a do jaké míry měl povahu vztahu mileneckého, není jasné. V roce 1709 se konala Mariina svatba s Michalem Janem III. Z Althannu. Po svém ovdovění v roce 1722 se Marie věnuje budování ambiciózního "salonu", jehož provozování jí vyneslo pověst ochránkyně a mecenášky vědy a kultury. V roce 1722, krátce po smrti jejího manžela Michala Jana III. z Althannu se jmenuje poručníkem jejích tří nezletilých synů a dvou nezletilých dcer, osobně určuje druh a způsob jejich výchovy. Ještě v tom samém roce ruší - na osobní intervenci Marie Anny - i platný rozsudek moravského zemského soudu, kterým se Vranov - po dvacet let trvajícím soudním sporu o platnost závěti Michala Jana II. z Althannu - dostal do držení nebožtíkova staršího bratra Michala Heřmana, a určuje (za finanční náhradu) nejstaršího syna Marie Pignatelli za nového právoplatného majitele.
Literatura:
- Významné historické osobnosti naší obce. Vranovský zpravodaj. Č. 1 (2006), s. 14-18.
Roblička, Vendelín – partyzán (30. výročí úmrtí)
* 13.10.1921 - Jezeřany
+ 07.03.1985 - Ostrava
Životopis:
Narodil se ve smíšeném česko-německém manželství. V Hodonicích pracoval několik let jako finanční účetní v mlékárně. Díky matčině německému původu v roce 1940 povinně narukoval do Wehrmachtu k pozemním jednotkám letectva. O rok později byl vyslán na východní frontu, kde působil v hodnosti vrchního svobodníka jako zásobovací poddůstojník na letecké základně v Sešči u Brjanska. Zde byl získán ruskou partyzánkou Annou Morozovovou pro zpravodajskou spolupráci a v letech 1942 až 1943 pracoval na letišti jako rozvědčík sovětské strategické rozvědky. Po přechodu fronty byl ponechán ve službách Rudé armády jako tlumočník na štábu Západního frontu. Oženil se s poručicí Jekatěrinou Michalcovovou.
Literatura:
- MITREGOVÁ, Miluše. Osobnosti hodonických dějin. Historie Hodonic. Břeclav: Petr Brázda, 2009. S. 117-122.
Rozmahel, Jakub – spisovatel (130. výročí narození)
* 27.03.1885 - Vedrovice
+ 13.05.1962 - Martínkov
Životopis:
Po studiích s výborným prospěchem jak na gymnáziu, tak v alumnátu (vysvěcen na kněze v r. 1909) působil na několika místech Moravy jako kaplan. Od r. 1922-1950 žil a pracoval v Adamově, odkud na zásah tehdejšího akčního výboru byl nucen odejít. Odstěhoval se na faru do Kosmákova rodiště Martínkova, tam také zemřel a je pochován.
Dílo:
Vzpomínky z cest po Evropě, Do vlasti Kristovy, Světský oltář v Adamově aj. Jako prostý venkovský farář odebíral přední anglické, francouzské a italské noviny. Publikoval v novinách a časopisech: Lidové listy, Našinci aj. Překládal z francouzštiny a angličtiny.
Literatura:
- SMRČEK, Vladimír. Osobnost Vedrovic. Vedrovický zpravodaj. Č. 12 (1994), s. 16.
Římař, Jakub Josef – cestovatel (260. výročí úmrtí)
* 30.08.1682 - Kroměříž
+ 05.03.1755 - Brno
Životopis:
Studoval v piaristickém gymnáziu v Kroměříži a bohosloví v Olomouci. Roku 1706 se stal knězem a jako představitel řádu františkánů přijal jméno Jakub. Krátce působil v dačickém a později v bechyňském klášteře. V prosinci 1710 mu bylo doručeno povolení k odchodu do misií. Cestou do Říma navštívil známé v Brně a ve Znojmě a 10. února 1711 odjel do Říma, v únoru 1712 byl vybrán do misie v Habeši. Po příjezdu do Alexandrie (30. 6. 1712) se vydal do Káhiry. Roku 1714 odplul na Kypr, poté do Saidy (Sidonu) a do Jeruzaléma. Z Jeruzaléma pak opět cestoval do Káhiry. Roku 1715 se vypravil ještě se dvěma františkány P. Apolinářem de Conjola z Tridentu a Theodorichem Wolfem do Habeše a na Sokotru. Roku 1713 dorazili misionáři do Jemenu, kde působili v Hodejdě a Mokce. Pak pokračovali v cestě na Sokotru, do sousedství Habeše a potom do Indie. Samotnou Habeš tehdy Římař nenavštívil. Cestoval po východní Africe, odkud se pak vydal přes východní Indii a přes Ameriku do Evropy, do Ostende a do Říma. Tyto jeho cesty trvaly od 7. září 1715 do 28. Dubna 1721. Po návratu do Evropy byl pověřen na další tři roky misijní činností. Byl navržen pro své velké jazykové znalosti za biskupa smyrenského, ale k volbě nedošlo. Také se měl stát v Římě generálním lektorem arabského jazyka na misijním ústavu. Koncem roku 1722 odjel z Říma do Káhiry v hodnosti prefekta egyptských misií a apoštolského pronotáře. V roce 1723 se usadil v hornoegyptském Achmimu. V r. 1726 byl jmenován představeným hornoegyptské misie se sídlem v Girge. V roce 1729 se vrátil na Moravu, v letech 1732-1735 pobýval ve Znojmě, kde byl zpovědníkem řeholnic, v r. 1737 odcestoval znovu do Egypta. V hodnosti apoštolského vikáře tam zůstal až do roku 1752. Z Káhiry podnikal vizitační cesty do Horního Egypta. Po roce 1752 odmítl již třetí obnovení prefektury a vrátil se do Evropy. Zemřel ve františkánském klášteře v Brně.
Dílo:
Římař si psal latinský deník Itinerarium, který má 630 stran kvartového formátu. Líčí zde svoje cesty v letech 1711-1726. Na konci druhé části je cizí rukou připsána poznámka, která zaznamenává Římařův pobyt na Moravě v letech 1730-1736 a pobyt v Egyptě 1737-1752. Ve svých denících podal topografický popis míst ležících při Nilu z Alexandrie až do Garbe na hranicích Senáru na Modrém Nilu.
Literatura:
- Jakub Josef Římař. Neevidované materiály. Č. 476.
Valouch, František – spisovatel (140. výročí úmrtí)
* 24.04.1810 - Litomyšl
+ 08.03.1875 - Hostim
Životopis:
Vystudoval teologii v Brně. Působil v Domamile a Pavlicích, od r. 1861 v Hostimi u Moravských Budějovic.
Dílo:
Deklamovánky pro mládež (Znojmo, nakl. Fournier 1851), Netryzniž zvířátek (1856), Zbožné básničky (1856), Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, Životopis sv. Jana Kapistrana (1858), Katechismus v příkladech (1867). Napsal několik drobných sbírek básní a překládal náboženskou literaturu z němčiny.
Literatura:
- ZEJDA, Radovan. Spisovatelé, publicisté a překladatelé. Moravskobudějovicko; Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. ISBN 80-85048-75-2. S. 473-491.
Vejplach, Josef – partyzán (100. výročí narození)
* 14.03.1915 - ?
+ 16.10.1978 - ?
Životopis:
Vyučen elektromechanikem. V roce 1940 po nasazení do zbrojovky ve Steyru, se zapojil do rakouského odboje. Byl zatčen a vězněn. Z pracovního nasazení utekl s Františkem Součkem do Moravského Krumlova, kde žil v ilegalitě od 22. července 1944. Patřil k zakládajícím členům Partyzánské družiny Dr. Hybeše se zaměřením na politicko-organizační činnost. K jeho zatčení došlo 9. března 1945 v Moravském Krumlově. Po výsleších na Právnické fakultě byl vězněn v Kounicových kolejích a odtud transportován do Mirošova.
Literatura:
- LYSÁK, Jiří. Životopisy. Z dějin Partyzánské družiny Josefa Hybeše. Třebíč: J. Lysák ve spolupráci s vydavatelstvím Akcent, 2011. ISBN 978-80-7268-891-3. S. 205-218.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová