z Althannu, Michal Josef – hrabě (250. výročí narození)
* 10.01.1765 - ?
+ 08.02.1800 - Vranov n/Dyjí
Životopis:
Svobodný pan z Goldburgu a Murstettenu, dědičný číšník Svaté Říše římské národa německého, španělský grand první třídy, c. k. skutečný komoří, se narodil jako nejstarší syn Michala Jana IV. a Josefy Marie Fernemont. Jaroslavické a vranovské panství, které získal jako dědictví po Michalu Antonínovi v roce 1774, bylo již v té době neúnosně zadlužené. O dva roky později se oženil s Marií Filipou Nimptschovou. Po smrti svého otce roku 1778 získal i dominia Svojšice a Čakovec. Tím se vylepšila jeho finanční situace. Michal Josef však nevyužil žádné výhody, která plynula z úzkého vztahu althannského rodu s císařským dvorem. Nevěnoval se vojenství a úřednictví, ale nastoupil dráhu šlechtického velkostatkáře. Jeho zájmem bylo budování nových statků a rezidencí. To ovšem opět zhoršilo jeho finanční situaci a Michal Josef se zadlužil. Snažil se o zavádění nových podniků a půjčoval si peníze. Nic z toho nepomohlo. Navíc si liboval v hazardních hrách a neustále žil v přepychu. Nakonec byl nucen začít rozprodávat rodinný majetek. Posledním pokusem o záchranu se stal pronájem jeho panských sídel. Vranov a Jaroslavice se tak dostali na dvanáct let do rukou Karla Wetzlara z Plantensteina. Roku 1788 prodal Jaroslavice definitivně svému tchánovi hraběti Janu Jindřichovi Nimptschovi. V neutěšené situaci se musel roku 1793 vzdát i Vranova. Novým majitelem se stal advokát Josef Hilgartner z Lilienbornu. Michal Josef je pochován v rodinné hrobce na zámku ve Vranově nad Dyjí.
Literatura:
- BRYCHTOVÁ, Květa. Erby rodu Althannů na architektonických, sochařských a vybraných movitých památkách na Znojemsku: bakalářská práce. Znojmo, 2008. 38 s. Vedoucí práce: Doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc.
Břetislav I. – kníže (960. výročí úmrtí)
* 1002 - ?
+ 10.01.1055 - Chrudim
Životopis:
Byl český kníže z dynastie Přemyslovců, který vládl v Čechách v letech 1034–1055. Založil nový knížecí hrad ve Znojmě naproti Hradišti.
Literatura:
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 3. dopl. vyd. Praha: Libri, 1996. 571 s. ISBN 80-85983-06-0.
Červenka, Karel – malíř (100. výročí narození)
* 01.01.1915 - Lhota
+ 1998 - ?
Životopis:
Narodil se v obci Lhota poblíž Kladna. Mladá léta prožil v Berouně a Jindřichově Hradci. Do Znojma přišel krátce po válce. Pracoval jako úředník, potom na finančním odboru ONV a nakonec v Okresním bytovém výstavbovém družstvu. Maloval od mládí, ale své zálibě se mohl plně věnovat teprve, když odešel do důchodu. Byl především krajinářem.
Dílo:
Mohli jsme se s ním setkat v tvořihrázských lesích, u Louckého kláštera. Řada jeho obrazů vznikla v okolí Vranovské přehrady, v Podhradí, na Cornštejně i na Bítově. Znojmo maloval snad ze všech stran, Křížovou cestu na Hradiště zachytil v sérii kolorovaných kreseb dvanácti zastavení. Jeho posledním a nedokončeným obrazem je pohled na skály u Sealsfieldova kamene.
Literatura:
- JČ. Červenka: malíř Znojma a Znojemska. Rovnost-Znojemský deník. ISSN 1802-0933. Roč. 19, č. 17 (21.01.2008), s. 7.
Diwisch, Vincenc – puškař (230. výročí narození)
* 21.01.1785 - Moravský Krumlov
+ 26.04.1844 - Brno
Životopis:
Přední brněnský puškař a cechmistr 1. poloviny 19. století (činný 1808-1844). Dílnu a přístup k mistrovství získal sňatkem s vdovou po puškaři Josefu Schnepfovi Annou 29. 2. 1808. Pokračovatel rodinné tradice Schnepfů.
Literatura:
- Vincenc Diwisch [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2821
Dvořák, Eduard – malíř (130. výročí narození)
* 08.01.1885 - Brno - Husovice
+ 18.01.1961 - Hodonice
Životopis:
Vystudoval Akademii výtvarných umění, ale v obhajobě mu zabránilo vypuknutí první světové války. Narukoval k námořnictvu, velkou část vojenské služby prožil u pobřeží Jugoslávie. Mnoho jeho pozdějších prací bylo inspirováno mořem. Byl také velmi nadaným kreslířem a karikaturistou, což dokládají jeho skici z vojenských časů. Do Hodonic se přistěhoval z Luhačovic těsně po odsunu 9. srpna 1945. S manželkou Josefou rozenou Rudoleckou bydlel v podnájmu u rodiny Stanislavových na č. p. 208. S mnoha místními rodinami udržoval dobré vztahy a občas je obdarovával svými obrazy. Jednu svou práci také osobně předal prezidentu Edvardu Benešovi při návštěvě Znojma v roce 1945. Po smrti manželky o něho pečovala sestra paní Dvořáková, která byla místní známou rostlinolékařkou. Z finančních důvodů začal v pozdějším věku své obrazy rozprodávat, častokrát za několik litrů vína. Neměl velký majetek, a tak dožil jako většina umělců - opuštěný, zapomenutý, bez peněz. Jeho jméno nenajdeme v žádném Slovníku výtvarných umělců, jeho život a práci dnes dokládají pouze jeho obrazy, které dodnes zdobí domy místní i znojemské. Dědí se v rodinách jeho přátel a sousedů, jejichž děti si jimi připomínají tohoto naprosto zapomenutého výtvarného umělce. Byl pochován na hřbitově v Hodonicích.
Literatura:
- MITREGOVÁ, Miluše. Osobnosti hodonických dějin. Historie Hodonic. Břeclav: Petr Brázda, 2009. S. 117-122.
Erdös-Meisinger, Ida – výtvarnice (30. výročí úmrtí)
* 09.08.1897 - Prachatice
+ 30.01.1985 - Tittmoning
Životopis:
Manželka Stefana Erdöse. Vystudovala Vysokou školu výtvarného umění ve Vídni a své dovednosti uplatnila ve vídeňské keramické továrně. V roce 1934 založila spolu se svým manželem Keramické dílny ve Znojmě. Po vyhnání pracovala se svým manželem na otevření druhého workshopu v Bavorsku.
Literatura:
- Ida Erdös Meisinger [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/kulturdatenbank/Ida_Erd%C3%B6s-Meisinger
Fischer, Alois – úředník (110. výročí úmrtí)
* 20.06.1860 - Plzeň
+ 24.01.1905 - Kravsko
Životopis:
Spolumajitel keramické továrny v Kravsku. Předtím byl vedoucím úředníkem v závodě Dittmarově ve Znojmě. Byl to odborník v keramice. Roku 1894 se oženil.
Literatura:
- TRMAČ, Miloslav. Keramická továrna v Kravsku od roku 1895 do konce první světové války. 150 let keramiky Kravsko 1823-1973. Kravsko: ZV ROH Keramické závody, n.p., 1973. S. 3-12.
Freising, Hans – archeolog (110. výročí narození)
* 08.01.1905 - Gmünden
+ 08.12.1977 - Stuttgart
Životopis:
Vyrostl v Brně, kde studoval na německé Vysoké škole technické elektrotechniku. Studia ukončil v roce 1932 jako diplomovaný inženýr. Od roku 1938 byl zaměstnán jako vedoucí pravěkého oddělení Slezského muzea v Opavě. V letech 1939–1940 prováděl rozsáhlé archeologické průzkumy na stavbě severního úseku Německé průchozí dálnice. Tyto průzkumy velice pečlivě dokumentoval a pořizoval i fotografickou dokumentaci. Po válce se usadil ve Stuttgartu, kde působil od roku 1950 jako vrchní zemský geolog na Geologickém zemském úřadu ve Stuttgartu.
Literatura:
- Hans Freising [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=8292
Hansal, Martin Ludvík – cestovatel (130. výročí úmrtí)
* 17.10.1823 - Dyjákovice
+ 26.01.1885 - Chartúm
Životopis:
Po absolvování škol působil jako učitelský pomocník na různých vyšších školách na Znojemsku a v Dolním Rakousku. Asi v roce 1853 bylo Hansalovi nabídnuto místo učitele v katolické misii v Chartúmu. Nejenže místo přijal, ale hned se začal věnovat studiu italštiny a arabštiny a zároveň se učil tiskařskému řemeslu, aby mohl v Africe tisknout vlastní učebnice. Na konci roku 1853 je již v Chartúmu a stává se sekretářem provikáře Ignáze Knoblechera a učitelem na tamní misijní škole. Dva roky po svém příchodu do Afriky podniká první větší cestu do oblasti kolem Modrého Nilu. A rok poté se vydává jako průvodce provikáře Knoblechera po Bílém Nilu. Roku 1857 si Hansal těžce poranil ruku a musel se vrátit do Vídně, aby se tam podrobil operaci. V roce 1861 se s expedicí Eduarda Vogela vydává opět do Súdánu a stává se osobním sekretářem a tlumočníkem vedoucího expedice Theodora Heulinga. Po ukončení celého podniku se Hansal usazuje v Chartúmu jako obchodník a za krátký čas je pověřen provizorním vedením tamního rakouského konzulátu. Tehdy se rozhodl, že v Súdánu zůstane natrvalo. Žení se s domorodou dívkou, svou bývalou žákyní. A když v roce 1871 mu tento úřad je nabídnut jako definitivní, požaduje, aby byl jmenován honorárním konzulem. Brzy se stává známý a jeho konzulární služby využívá také Německo, Francie, Itálie a jiné země. Hansal umírá tragicky za povstání mahdistů v roce 1885.
Dílo:
Hansalova činnost byla mnohostranná. Vedle vlastního obchodu, konzulárních povinností, výzkumných výprav a práce pedagogické, slouží jeho dopisy a deníkové poznámky ke studiu dějin Súdánu 19. století. K základním pracím, jež Hansal napsal, patří: Briefe aus Chartum in Zentralafrika (1856) a články o mahdistickém hnutí v "Österreichisches Monatschrift für den Orient".
Literatura:
- Kdo to byl Martin Ludwik Hansal. Znojemské listy. Roč. 3, č. 28 (26.07.1994), s. 6.
Hörmann, Karl – kaplan (100. výročí narození)
* 23.01.1915 - Hevlín
+ 19.09.2004 - Vídeň
Životopis:
Navštěvoval střední školu v Laa an der Thaya, kde maturoval v roce 1933. Následně absolvoval přípravný kurz latiny a řečtiny, nezbytný pro studium teologie. V letech 1934-1939 studoval na univerzitě ve Vídni. 9. července 1939 byl vysvěcen na kněze. Do roku 1945 byl pak kaplanem v Hollabrunnu. V roce 1942 získal doktorát. Po válce, Hörmann působil jako profesor náboženství na škole. V roce 1950 nastoupil jako učitel na univerzitě ve Vídni. V roce 1953 se stal profesorem morální teologie. Až do svého odchodu do důchodu v roce 1986, Hörmann pracoval ve výuce a výzkumu. Editoval publikace v oblasti morální teologie. Dále se zabýval historií svého domova na jižní Moravě. Hörmann zemřel v roce 2004 v nemocnici ve Vídni a byl pochován na Ústředním hřbitově ve Vídni.
Literatura:
- Karl Hörmann [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné na: http://www.suedmaehren.at/kulturdatenbank/Karl_H%C3%B6rmann
Liechtenstein, Ulrich von – šlechtic (740. výročí úmrtí)
* 1200 - ?
+ 26.01.1275 - ?
Životopis:
Přední štýrský šlechtic a básník. Autor skladby Frauendienst. Zemský sudí a především štýrský zemský maršálek (1276-1272), významný straník vlády českého krále Přemysla Otakara II. ve Štýrsku.
Literatura:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2009. 350 s.
Muck, Johann – podnikatel (80. výročí úmrtí)
* 04.12.1845 - Slup
+ 12.01.1935 - Znojmo
Životopis:
Původně účetní, potom majitel keramické továrny na užitkové nádobí. Keramička byla založena ve Znojmě - Lesce v roce 1860 Karlem Moestem. Jeho továrnu převzal roku 1878 Johan Muck. Vlastnil ji do roku 1908. V obecním zastupitelstvu pracoval v letech 1882-1924, působil zde i jako městský rada a v dalších orgánech města. Ve volbách roku 1920 zvolen jako zástupce města ve výboru německého zemědělského spolku. Od roku 1921 (dále v letech 1922-?) poslední německý předseda Zalesňovacího a okrašlovacího spolku. Byla po něm pojmenovaná cesta spojující Gránice a Karolininy sady pod Znojmem (Muck-Weg 1922).
Literatura:
- BOUDA, Otto, Lubomír ČERNOŠEK a Karel JAKL. 20 let trvání obnoveného Okrašlovacího spolku ve Znojmě i jeho dřívější historie. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2012: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Státní okresní archiv Znojmo, 2013. ISBN 978-80-86931-17-7. S. 137-174.
Opálka, Adolf - protifašistický bojovník (100. výročí narození)
* 04.01.1915 - Rešice
+ 18.06.1942 - Praha
Životopis:
Absolvent obchodní akademie. Dne 23. června 1936 se dobrovolně přihlásil k vojenské službě v čs. armádě. Dosáhl hodnosti četaře aspiranta. Dne 30. září započal studium na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě (hodnost poručík pěchoty). Dne 26. června 1939 odešel do Polska a později do Francie. Když hitlerovci napadli Francii, stal se velitelem čety 2. pěšího pluku 1. čs. pěší divize a s ní ustupuje po porážce Francie v r. 1940 do Velké Británie. Absolvent kursu útočného boje a vzdušného výcviku (1941). Velitel sabotážní skupiny OUT DISTANCE (1942, tříčlenná skupina parašutistů čs. zahraniční armády-Karel Čurda, Ivan Kolařík). Cílem skupiny bylo ohromit a narušit provoz plynárny v Praze - Michli. Letoun v noci z 27. na 28. března vysadil skupinu se značnou navigační chybou - dopadla u Ořechova u Telče. Opálka rozhodl, aby se parašutisté rozešli ke svým známým, s tím, že je svolá smluveným inzerátem v novinách, až se mu podaří navázat spojení s odbojem. Sám odešel do Rešic, kde se ukrýval u své tety. Po navázání spojení odešel do Prahy, kde se setkal s parašutisty, kteří měli za úkol provést atentát na Heydricha. Útoku se osobně nezúčastnil, ale sdílel s nimi osud až do 18. června 1942. Gestapo úkryt parašutistů v kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze vypátralo, obklíčilo. Po několika hodinovém nerovném boji nakonec ukončili vyčerpaní parašutisté svůj život vlastní rukou. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního kapitána, oceněn Řádem Bílého lva II. stupně a Řádem Milana Rastislava Štefánika.
Literatura:
- MP. Adolf Opálka. Znojemské listy. Roč. 6, č. 20 (24.05.1997), s. 4.
Popela, František – voják (100. výročí úmrtí)
* ?
+ 20.01.1915 - Praha
Životopis:
Zemřel v nemocnici v Praze.
Literatura:
- ECKL, Petr. První světová válka. Jezeřany - Maršovice: kapitoly ze starších dějin obce. Jezeřany - Maršovice: Obec Jezeřany - Maršovice, 2006. S. 55-59.
Possinger Choborski, Ludwig Freiherr von – náměstek (110. výročí úmrtí)
* 06.01.1823 - Grab
+ 29.01.1905 - Graz
Životopis:
Čestný občan města Znojma (1884).
Literatura:
- VRBKA, Anton. Gedenkbuch der Stadt Znaim 1226-1926: Kulturhistorische Bilder aus dieser Zeit. Nikolsburg: A. Bartosch, 1927. 592 s.
Rozmahel, Eduard - kulturně-osvětový pracovník (60. výročí úmrtí)
* 01.10.1883 - Vedrovice
+ 31.01.1955 - Dačice
Životopis:
Přišel do Dačic jako kaplan v roce 1906. Na podzim 1918, při vzniku samostatné Československé republiky, byl jednou z hlavních osobností dačického Národního výboru. P. Rozmahel stál nejen u založení katolické tělovýchovné jednoty Orel (zal. 1921), ale byl rovněž aktivní při založení dačické organizace lidové strany (zal. 1919). Jeho politické aktivity byly poměrně bohaté - po obecních volbách v letech 1919 a 1931 se stal náměstkem starosty města Dačic a pravidelně působil jako člen městského zastupitelstva. Farářem dačickým se stal až v roce 1933. Byly to právě jeho významné kontakty v oblasti katolické politiky (např. na poslanecký klub ČSL), kterým město vděčilo za to, že si mohlo zachovat status okresního města a že došlo k otevření nové budovy Okresního úřadu v Dačicích. Podílel se také na činnosti spojené se stavbou dačické okresní nemocnice. Za své zásluhy byl 5. října 1943 E. Rozmahel jmenován čestným občanem města. Jako mnoho církevních hodnostářů, byl i on v padesátých letech stíhán za své protikomunistické postoje a stal se terčem silného útlaku. Jedním z projevů tohoto útlaku byla skutečnost, že měl E. Rozmahel vysídlit z Dačic. On však tomuto protivenství odolal a zůstal ve městě až do své smrti.
Literatura:
- Jít životem a sloužit. Vedrovický zpravodaj. Č. 12 (2005), s. 7.
Scherka, Georg – skladatel (100. výročí úmrtí)
* 03.04.1833 - Horní Břečkov
+ 29.01.1915 - Hatzfeld
Životopis:
Narodil se sedláckým rodičům jako jedno z mnoha jejich dětí. Ačkoli rodič nebyli zrovna bohatí, snažili se dát svým mnoha dětem maximum. Malý Georg rozhodně nebyl duší sedlák jako jeho rodiče a neměl k tomuto řemeslu pražádný vztah. Ačkoli mu bylo líto, že nemůže potěšit své rodiče zájmem o hospodaření na rodinné hroudě, tak odhodlání jít si svou cestou bylo silnější než on. Na tehdejší dobu se rodiče zachovali docela pokrokově a rozhodli se podporovat svého syna ve všem, co si vysnil. On totiž měl obrovskou touhu být společnosti prospěšný tím, že bude dál předávat veřejnosti své schopnosti a poznatky. Stal se žákem Unterrealschule (nižší reálná škola) ve Znojmě, kterou absolvoval s vyznamenáním. Ve školním roce 1851-1852 navštěvoval Vyšší pedagogický kurz ve Vídni, kde se stal učitelem pro 2. stupně základních škol. Během této doby navštěvoval pravidelně Vysokou školu technickou ve Vídni, kde se věnoval matematice, fyzice, mechanice a chemii. Už se mohl stát řádně zapsaným ve vyšším semináři, když hospodářská situace jeho rodičů zhatila jeho úkoly a ambiciózní plány. Uhájil si však své místo, v roce 1853 přijal v dolnorakouské obci Grossharras místo nižšího učitele, a po roce dostal místo na znojemské reálné škole. Na jeho znojemskou činnost dohlížela mimo jiné Biskupská konzistoř v Brně. Plat sice nebyl nijak zářivý, ale mladý Georg se snažil vyžít a prohlubovat si kvalifikaci i z toho mála, co vydělal. Když v roce 1856 dosáhl 23 let, byl přijat jako učitel v Tullnu a brzy na to v St. Pölten v Dolním Rakousku. Přišel rok 1857 a mladý učitel dostal nabídku slibného povolání za větší peníz v Lippě v Banátu a ten se velice brzy stal jeho druhým domovem. V Lippě měl v rámci svého kantorského místa na starosti varhaníky. Ale ani tady nepobyl dlouho, už 1. srpna 1858 zakotvil v Hatzfeldu, kde se podílel také na tvorbě pohřebních písní. V Hatzfeldu byl považován za předního učitele a varhaníka. V roce 1876 se stal dokonce ředitelem obecné školy, kde vychoval velmi duchaplně a svědomitě mnoho hatzfeldských pokolení a 1. července 1901 odešel na zasloužený odpočinek. Byl 49 let činný v učitelském úřadě a tomuto povolání zasvětil celý svůj život. Tehdejší ministr kultury a školství Julius Wlassics mu nechal prostřednictvím tehdejšího školního inspektora Dr. Michaela Szaboa udělit pochvalu. Udělené uznání bylo ve formě řádu, který bylo málokdy udělováno německým učitelům. Byl také poctěn oceněním školního výboru obce Hatzfeld za vysoké zásluhy jedinečných učitelů a vychovatelů. 28. září 1904 zasedala Jihomaďarská učitelská jednota v Temešváru a udělila mu na hlavním shromáždění čestné členství. Georg se i přes jeho pokročilý věk naučil maďarsky, aby mohl na tomto shromáždění komunikovat s ostatními členy. Byl také členem školní inspekce, viceprezident jihomaďarské učitelské jednoty a dlouhý čas také předseda Hatzfelder Zweigvereins. Varhaníci byli vyučování Georgem Scherkem do 31. března 1914, takže až do úctyhodných 81 let věku. Celkem strávil v Hatzfeldu 56 let jako varhaník. Mimo všechnu zmíněnou činnost dával ještě soukromé hodiny. Během jeho činnosti vyškolil zhruba stovku učitelů, jeho životní dráha byla zasvěcena soukromé výchově. A jak už bylo zmíněno, jeho celý život tvořila práce, za čež mu náleželo uznání. Při vzpomínce na něj by neměly být zapomenuty ani další jeho činnosti, jako bylo například skládání a sbírání písní. Díky tomu vzniklo v roce 1882 na 96 stranách 112 Preludií pro varhany, 1884 v nakladatelství Hatzfeldského knihkupectví Franze Kermmera jeden církevní zpěvník. Mimo jiné byla Johanem Kremmerem vydána v roce 1866 sbírka jeho písní "Kirchengesänge für katolische Christen". Georg Scherka podlehl záludné třídenní plicní chorobě. Dožil se 82 let a byl pochován na hřbitově v Hatzfeldu v jednom z čestných obecních hrobů.
Literatura:
- Georg Scherka. Zpravodaj obce Horní Břečkov a Čížov. (2009), č. 2, s. 10-12.
Schmutzer, Carl – sochař (190. výročí úmrtí)
* ?
+ 13.01.1825 - Znojmo
Životopis:
30. 6. 1778 je přijat ve Znojmě za měšťana. 23. 5. 1782 se v Brně u sv. Jakuba oženil s Annou Marií dcerou znojemského měšťanského sochaře. V roce 1780 zhotovil hlavní oltář do kostela sv. Jiljí v Lukově. Je také možné, že jde o blíže nejmenovaného „znojemského sochaře“, který zhotovil r. 1783 nový krucifix do kostela v Štítarech, ležícího na vranovském panství. 1788 zhotovil kazatelnu s reliéfem Ježíše v chrámě pro kostel sv. Mikuláše v Röschitz v Dolním Rakousku. Roku 1791 zhotovil pro kostel ve Štítarech novou kazatelnu a ve stejném roce dodal také sochu Zmrtvýchvstalého Krista do kostela sv. Klementa v Horním Břečkově.
Literatura:
- VALEŠ, Tomáš. Mezi Brnem a Vídní. Umění a umělci ve Znojmě a okolí 1715-1815: disertační práce [online]. [cit. 2012-11-05]. Dostupné na: http://is.muni.cz/th/111041/ff_d/Vales_disertace_text_upraveno.pdf
Strauss, Sigmund – vynálezce (140. výročí narození)
* 04.01.1875 - Znojmo
+ 29.03.1942 - New York
Životopis:
Pracoval s Robertem von Liebenem, průkopník v oboru radiotechniky; objevil princip zpětné vazby (1912), vynalezl odpor zesilovače a X-ray dozimetru (Megapion).
Literatura:
- Sigmund Strauß [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné na: http://www.aeiou.at/aeiou.encyclop.s/s912188.htm
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová