- pedagog, spisovatel, malíř
V Písku také po obecné škole absolvoval v roce 1905 reálku. Zde byl jeho učitelem kreslení básník Adolf Heyduk. Kutta měl malířské nadání a chtěl studovat na akademii v Praze, ale ze zdravotních důvodů (srdeční choroba) se věnoval učitelské dráze. Absolvoval učitelský kurz roku 1906 v Praze, zkoušku učitelské způsobilosti složil v roce 1909 na učitelském ústavě v Příboře. Svému malířskému nadání nakonec také dal pedagogický směr – roku 1910 absolvoval v Brně kreslířský kurs pro učitele průmyslových škol.
V roce 1907 byl Kutta přeložen na matiční školu ve Znojmě. Zde se hned po příchodu plně zapojil do veřejného života – byl členem Matice Školské Znojemské, Sokola a spoluzakladatelem Řemeslnické jednoty, společensky nejatraktivnějšího spolku ve Znojmě. Ve Znojmě také poznal svou životní družku Žofii.
Po dvouletém působení ve Znojmě byl Kutta znovu přeložen do Slezska, kde nakonec zakotvil v Dolních Tošonovicích u Frýdku. Zde vyvíjel velkorysou buditelskou činnost – založil český divadelní kroužek, knihovnu a odbor Slezské Matice osvěty lidové, psal do místního tisku o českém etniku. Zde také napsal pod pseudonymem Totěf své první básně, na nichž je patrný vliv A. Heyduka a P. Bezruče. Jako první se pokusil o malířské vyjádření Bezručovy Maryčky Magdonovy, jako nadaný malíř zachytil krajinu i rázovité osobnosti. Své obrázky pak v roce 1914 vystavoval v Raškovicích u Frýdku. Získal si ve Slezsku mnoho přátel, s nimiž byl v písemném styku i po nuceném odchodu – z politických důvodů – na Znojemsko na začátku první světové války.
Na Znojemsku měl Kutta nejdříve nastoupit v Moravském Krumlově. Nakonec ale přijal místo na veřejné (státní) škole v v Horních Dunajovicích. Po přechodu z matiční školy na veřejnou dostával plat začátečníka. V Horních Dunajovicích bydlel v bytečku s ženou a jednou dcerou dva a půl roku.
Svůj malý plat, nedostatečný pro rodinu, se snažil Kutta zvýšit vyučováním na matiční škole v sousední poněmčované obci Želeticích a malováním obrázků. Z Kuttova působení v Horních Dunajovicích jsou známy obrazy zachycující krajinu i portréty. Jde o olejomalby Horní Dunajovice, Chaloupky v Dunajovicích, Dodyň s dětmi, silně připomínající svým námětem Heydukovu báseň Dědův odkaz. Pro Matici Školskou Znojemskou namaloval rozměrný obraz Znojmo.
Z působení Josefa Kutty v Horních Dunajovicích je známa jeho činnost kronikáře. I v ní se projevil nejen jako malíř, ale i jako učitel mající smysl pro historii. Prošel si celý bohatý archiv tohoto městečka a zaznamenal nám do Kroniky Horních Dunajovic i stručný obsah všech listin majících velkou cenu pro místní dějiny. Z neznámých příčin Josef Kutta po odchodu z Horních Dunajovic vzal sebou i obecní kroniku a odstranil z ní zápisy od založení kroniky (1897) po svou současnost. Kroniku vrátil až v roce 1924.
Poslední válečná léta působil Josef Kutta vždy po půl roce na třech místech. Za pobytu v Mikulovicích vznikl nejrozměrnější Kuttův obraz Panorama od Mikulovic k Pálavě namalovaný na objednávku Františka Odehnala, nájemce premonstrátských statků v Mikulovicích a v Horních Dunajovicích.
Z Mikulovic byl přeložen do Jevišovic, městečka, kde sídlil okresní školní inspektor Stanislav Marák. Zde byl Kutta nejšťastnější. Pro inspektora Stanislava Maráka namaloval Kutta dva portréty dětí, nazvané Čtenářka a Jarik jde patrně o děti inspektora.
Posledním přechodným působištěm na Znojemsku byly pro Kuttu Výrovice, zde se mu také narodila druhá dcera. Ve Výrovicích čekal marně na definitivní místo učitele na škole v Horních Dunajovicích a tady jej také zastihl vznik Československa.
Po vzniku republiky uvažoval o tom, že odejde učit na Slovensko. Rozmluvil mu to inspektor Marák a nabídl mu místo na Hradišti u Znojma. Kutta Marákovo očekávání nezklamal.
Na Hradišti sv. Hypolita se učitel Kutta plně věnoval práci v jednotřídní české škole, kterou založil. Pro děti psal povídky a divadelní hry, zřídil pro ně loutkové divadlo, obohatil školní sbírky, rozmnožil knihovnu, s dětmi rovněž prováděl krásné umělecké ruční práce. Kuttova nadšená práce pro českou školu prozrazuje nejen buditele a vlastence, snažícího se získat co nejvíce českých dětí v poněmčovaném Hradišti, ale i výtvarníka, který svou činností vytvořil dobrý základ pro nově zaváděné učební předměty, jakými byly vlastivěda, občanská výchova a ruční práce. Kutta sebral a zpracoval do širšího historického kontextu pověsti a dějinné zkazky bývalé obce Hradiště. V této práci Kutta plně navazoval na své zkušenosti, jež získal na matičních školách ve Slezsku a jež se mu v práci osvědčily.
Kutta byl na Hradišti nejen výborným učitelem, ale i vládním komisařem. Zastával se českých lidí a pomáhal jim. Tím si získal důvěru většiny obyvatel. Kutta viděl budoucnost českého Hradiště v připojení této obce k českému Znojmu – vytváření větších celků byl tehdy obecný trend v celé ČSR. Jeho snahy se naplnily. Hradiště sv. Hypolita bylo spolu s obcí Mannsberk a osadou Louka připojeny v roce 1920 ke Znojmu. Vyčerpávající práce pro školu i veřejnost přivodila zhoršení Kuttova zdravotního stavu natolik, že mu byla ministerstvem školství a národní osvěty udělena zdravotní dovolená.
Inspektor Stanislav Marák po návratu Josefa Kutty do aktivní práce mu přidělil v roce 1922 místo odborného učitele kreslení na občanské (měšťanské) škole ve Znojmě. Na této škole Kutta učil s dalšími učiteli známými z veřejného života ve Znojmě jako s ředitelem Karlem Zobalem, Fráňou Kopečkem aj.
Učitel Kutta nejen působil jako odborný učitel kreslení, ale věnoval se i výtvarné činnosti mimo školu – bohužel jen jeden kalendářní rok. Už v květnu 1922 vystavuje v knihkupectví firmy Klouda a Oliva spolu s učitelem – malířem Viktorem Kadlecem. Místní tisk uvedl Kuttu jako známého malíře, o kterém se pochvalně vyjadřovaly kritiky vídeňských, jihočeských a slezských listů.
Buditel a učitel Josef Kutta zemřel 21. listopadu 1927 ve Znojmě, půl roku po smrti své ženy Žofie. O Kuttovy nezletilé dcery se postaral přítel zemřelého Stanislav Marák.
LITERATURA:
- ŠÍPEK, Zdeněk. Buditelský učitel Josef Kutta na Znojemsku. Jižní Morava. 1997, roč. 33, s. 67-72.
- ŠÍPEK, Zdeněk. Nenaučíš se malovat, když se nenaučíš dívat. Znojemsko. 1996, roč. 6, č. 43, s. 10.
- ŠTURC, Libor. Výtvarná kultura ve Znojmě mezi dvěma světovými válkami. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998. Znojmo: Státní okresní archiv, 1999, s. 10-29.
Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.