Hrnčíř, Jan (1910-1967)

Vytisknout

Jan Hrnčíř

Jan Hrnčíř se narodil 14. prosince 1910 ve Znojmě manželům Kašparovi a Anně Hrnčířovým jako pátý ze sedmi sourozenců.

Po vyučení ve znojemské elektrárně na Kernekerově ulici (dnes Rooseveltova) šel sloužit jako pilot k československému letectvu. Druhého června 1939 odjel ilegálně do ciziny. V Polsku se soustřeďovali vojenští uprchlíci z Československa, a tak jeho první zastávkou na daleké pouti byl Krakov. Zde se setkal i s pozdějším prezidentem pplk. Ludvíkem Svobodou, který pak odešel do Sovětského svazu. V Polsku se sešlo několik set našich pilotů a všichni využili nabídky k cestě do Francie. Počítali s tím, že se uplatní ve francouzské armádě. V Marseille byli umístěni do pevnosti St. Juan.

Prvního července 1939 odjíždějí do Sidi bel Abbes v Alžíru. Tam prožili neuvěřitelné útrapy při tvrdém výcviku v poušti. Po přepadení Polska hitlerovským Německem a po vypuknutí druhé světové války skončily jejich závazky u cizinecké legie. Naši vojáci konečně uvěřili, že nastává doba, na kterou tak dlouho čekali: půjdou bojovat proti nacismu s nadšením, elánem a vírou ve vítězství.

Jan Hrnčíř odjel s ostatními vojáky zpět do Francie, kde se stal poddůstojníkem. V zimních měsících se všichni zacvičovali na nových typech strojů. Přišlo jaro a nastala další pohroma: Francie kapitulovala. Jan Hrnčíř měl to štěstí, že byl mezi těmi, kteří se po mnoha útrapách dostali do Anglie.

U letectva ve Velké Británii měli čtyři perutě: tři stíhací, jednu bombardovací a navíc letku nočních stihačů. Mnoho našich chlapců bylo roztroušeno i po britských perutích a několik u polských jednotek.

Jan Hrnčíř působil hned od začátku u československé třistajedenáctky, bombardovací perutě. Prošli jen několika týdenním výcvikem, a protože se vojenská situace vyhrocovala, brzy byli nasazeni do akce. Byl jedním z členů prvních tří posádek, které 10. září 1940 dostaly za úkol přenést boj na území nepřítele. První nálet měl velký úspěch, avšak vinou nedostatečných zkušeností nechali nedopatřením rozsvícenou pumovnici, a tak se stalo, že byli snadným cílem pro pozemní zaměřovače. Jako zázrakem se tehdy vrátili s rozstříleným letounem na domovské letiště.

Záhy operovala už celá peruť a i ztráty pak byly značné. Přicházeli noví a noví lidé a bylo je třeba zacvičit. Jan Hrnčíř se stal, jako už dříve, opět jedním z instruktorů.

Večer 5. dubna 1941 zacvičoval seržanta N., který měl procvičovat noční létání, aby již příští noc prodělal svůj první nálet na Německo. Jen dobré manévrování tohoto muže tehdy zachránilo Hrnčířovi život. Byli napadeni německým letounem a Jan Hrnčíř náhle ucítil silný úder do temene hlavy. Podařilo se jim uniknout a nakonec šťastně přistáli.

Jan Hrnčíř byl hospitalizován v nemocnici, kde mu vyňali z mozku střepiny. Několik úlomků mu však zůstalo v hlavě až do smrti. Po roce se vrátil k peruti, ale byl nasazen k pozemní jednotce. On se však nevzdal a znovu se hlásil k operační jednotce. V roce 1943 mu konečně dali souhlas k opětovnému zařazení. 

V roce 1943 (od června do září) byl převelen na Bahamské ostrovy, kde patrolovali nad oceánem a hledali ponorky.

A opět Británie a opět válečný kolotoč. Jan Hrnčíř zůstal v Anglii u třistajedenáctky až do konce války. Zažil ještě mnoho operačních letů a mnoho příhod, rozloučil se s mnoha kamarády, kteří padli v boji.

Zúčastnil se nejen prvního, ale i posledního operačního letu v květnu 1945. Po válce vystoupil z armády a pracoval jako dopravní pilot u ČSA. V roce 1950 byli všichni „západní“ letci prohlášeni za nepřátele komunistického režimu, a tak i s Janem Hrnčířem rozvázaly Československé aerolinie pracovní poměr.

Jan Hrnčíř zemřel 21. dubna 1967.

17. června 1991 byl in memoriam jmenován plukovníkem a byl mu udělen Čestný odznak československého vojenského pilota.

VYZNAMENÁNÍ:


LITERATURA:


Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.