- archeolog
Učitelské povolání vykonával velmi svědomitě. S plnou vervou se mladý kantor pustil do kulturní a osvětové činnosti, kterou potom organizoval a vykonával prakticky po celý život. Hrál na kontrabas v učitelské kapele, nacvičoval a režíroval ochotnická divadelní představení, přednášel v řadě vzdělávacích, dělnických a učitelských spolků, staral se o obecní knihovny, zakládal obecní kroniku v Boskovštejně, funkcionařil v učitelských organizacích, psal články a zprávy do učitelských časopisů a do regionálního tisku.
Domácnost mladému učiteli vedla od roku 1904 jeho matka (+1920) a od svatby jeho žena Eugenie, rozená Stejskalová, s níž se F. Vildomec oženil 19. dubna 1919, a která jej pak věrně provázela po celý život. Roku 1920 se Vildomcovým narodil syn Věroboj, 1921 druhý syn Vědomil.
V roce 1916 si dal F. Vildomec, tehdy již známý archeolog, postavit na konci Boskovštejna rodinnou vilku. V tomto domě strávil s rodinou – s výjimkou let 1930-1938, kdy žili ve Znojmě – celý svůj dlouhý život.
Po skončení první světové války nastaly F. Vildomcovi nové lepší časy jak pro práci kulturní, osvětovou a politickou, tak i pro praktickou archeologii.
Prestiž F. Vildomce jakožto badatele-vlastivěda a archeologa byla z počátku vázána na spolupráci s J. Palliardim, po jeho smrti (1922) pak rostla z výsledků jeho samostatné práce.
V té době byl boskovštejnský badatel plně vytížený záchranou pravěkých památek. Ani při horlivé terénní aktivitě nezanedbával F. Vildomec své školní povinnosti. Školní mládež přitahoval nekonvenčním způsobem výuky, poutavými výklady a poučnými vycházkami za památkami do přírody. Okresní školní výbor v Moravských Budějovicích mu v roce 1928 vyslovil písemné uznání „Za zdárnou činnost školní i mimoškolní, zvláště za záslužnou práci v oboru archeologie“.
V roce 1930 F. Vildomec odešel na vlastní žádost do penze, aby se mohl plně věnovat archeologickým výzkumům.
V roce 1930 se také rodina Vildomcova přestěhovala do Znojma, aby synové Věroboj a Vědomil mohli navštěvovat gymnázium.
I po odchodu do penze byl F. Vildomec nadále velmi aktivní ve veřejné a spolkové činnosti, v učitelských, vlastivědných i archeologických organizacích. Dne 14. května 1936 jej jmenovala Městská rada ve Znojmě členem Kuratoria městského muzea.
Blížící se doba nové světové války a okupace Československa znamenala pro Vildomcovy návrat ze Znojma do Boskovštejna a pro Františka Vidomce počátek konce s terénní archeologií.
Po okupaci Československa se mu paradoxně dostalo lukrativních nabídek ze strany německých okupantů na odkoupení archeologické sbírky, na aktivní vědeckou, dobře finančně zajištěnou spolupráci, na možnost studia obou synů na říšských univerzitách, ale to všechno pro F. Vildomce nepřipadalo v úvahu.
Situace po válce se rychle měnila. Soukromá badatelská činnost začala být plošně nahrazována činností státních institucí.
F. Vildomec se zapojil do celostátní soustavy ochrany archeologických památek, spolupracoval při dokončování výzkumů v Hlubokých Mašůvkách a brzy nato i s Národním muzeem. Určitou dobu také pomáhal pořádat sbírky muzea v Moravských Budějovicích. Od roku 1949 pak prováděl restaurační práce pravěké keramiky pro pražské Národní muzeum, později i pro Moravské zemské muzeum. A vlastivědné muzeum v Olomouci.
Po osvobození Československa, po roce 1948 se život Vidomcových velmi zkomplikoval. Při prvních poúnorových volbách byli jediní, kteří odmítli volit komunistickou stranou designovanou osobu. Situace se ještě zhoršila poté, kdy na Západ emigroval starší syn Věroboj.
Situace se měla zlepšit teprve v 60. letech.
Zásluhy F. Vildomce o naši archeologii a národní kulturu vůbec ovšem nebylo možno trvale ignorovat.
V roce 85. narozenin se dostalo F. Vildomcovi hned dvou vyznamenání: 6. 2. 1963 byl jmenován čestným občanem Hlubokých Mašůvek „za mnoholetou práci na archeologickém výzkumu Hlubokých Mašůvek“. 29. 4. 1963 udělil president republiky F. Vildomcovi státní vyznamenání Za vynikající práci. V květnu 1969 jej vláda republiky jmenovala zasloužilým učitelem.
Poslední léta svého plodného života prožíval nestor moravských archeologů v idylickém prostředí svého domu v Boskovštejně, v péči své ženy paní Evženie a mladšího syna Vědomila.
Všeobecně se čekalo, že se F. Vildomec dožije 100 let. Nestalo se tak. František Vildomec zemřel v ústraní svého boskovštejnského sídla dne 3. listopadu 1975 ve věku nedožitých 98 let.
DÍLO:
Výsledkem jeho celoživotního úsilí bylo obrovské množství cenného archeologického materiálu, který je částečně uložen v badatelově domě na Boskovštejně, z části se nalézá v Zemském muzeu v Brně a v Jihomoravském muzeu ve Znojmě. Z archeologické praxe vešly do povědomí veřejnosti jeho výzkumy z osad z mladší doby kamenné ve Střelicích, Hlubokých Mašůvkách, Ctidružicích, hradiska Starého zámku u Suchohrdel, dále mohyl v lese Purkrábka u Suchohrdel a dalších lokalit. Je tvůrcem unikátní archeologické sbírky kultury s moravskou malovanou keramikou z mladší doby kamenné. Nejznámější jsou jeho nálezy neolitických Venuší. Své proslulosti dosáhla ženská plastika z Hlubokých Mašůvek.
LITERATURA:
- KOVÁRNÍK, Jaromír. Dějiny archeologického bádání na Znojemsku. 50 let archeologických výzkumů. S. 95-125.
- Pernica, B. Písemnictví na západní Moravě. Přerov b.r..
- PODBORSKÝ, Vladimír. František Vildomec (6.2.1878-3.11.1975), Vědomil Vildomec (27.9.1921-28.12.1998). 1. vyd. Brno : Ústav archeologické památkové péče v Brně; Ústav archeologie a muzeologie FF MU v Brně, 2005. 223 s. ISBN 80-86399-20-6.
- PODBORSKÝ, Vladimír. O výzkumech kultury neolitických zemědělců s malovanou keramikou na jižní Moravě. Jižní Morava. 1971, s. 103-109.
- Podborský, V. Pravěk Znojemska. Brno 1972.
- Tomeš, J. Český biografický slovník XX. století. 3. díl.. Praha, Paseka 1999.
Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.