Boskovštejn, rodiště Vědomila Vildomce
- PhDr.
Jeho starší bratr se jmenoval Věroboj. Nekonvenční jména oběma synům vymyslel jejich otec na důkaz svého postoje k náboženství a vědě.
Svoje předškolní léta prožil v klidném, kulturním a činorodém prostředí rodného boskovštejnského domu, v bezprostředním sepětí s přírodou při řece Jevišovce a u velkého místního rybníka. V šesti letech prodělal několik vážnějších nemocí, takže do školy začal chodit až ve školním roce 1928/1929. Na toto období školní docházky vzpomíná jako na nejlepší léta získávání vědomostí.
Když měl starší bratr Věroboj nastoupit v roce 1931 do gymnázia ve Znojmě, odstěhovala se do města celá rodina a Vědomil dokončoval obecnou školu ve Znojmě. Byl to pro něho velký životní přelom: místo volného života na vesnici se musel přizpůsobit životu ve městě a novým kamarádům a učitelům.
Do primy znojemského gymnázia nastoupil v roce 1932. Léta gymnaziálních studií byla pro něho obdobím pilné práce, protože ředitel gymnázia dr. Karel Polesný se staral o to, aby se české gymnázium ve Znojmě prosadilo v soutěži s gymnáziem německým.
Rodiče si ponechali dům v Boskovštejně a tak prázdniny se staly pro oba Vildomcovy studenty návratem k přírodě. Tato okolnost ovlivnila další život zejména mladšího Vědomila, který se se svým rodištěm nerozloučil ani v pozdějších letech, kdy bylo pro něho z existenčních důvodů výhodnější nastoupit do zaměstnání ve větším městě.
Již při studiu na gymnáziu získal Vědomil od otce řadu praktických i teoretických znalostí z oboru archeologie. Klidné období jeho studií ukončila fašistická okupace československého pohraničí. Většina Čechů se v září a říjnu 1938 ze zabraného Znojma odstěhovala. České gymnázium bylo zrušeno, většina znojemského okresu se stala součástí tzv. východní marky „třetí říše“. Obec Boskovštejn, kam se Vildomcova rodina vrátila, se stala pohraniční obcí napolo zlikvidované ČSR, později tzv. protektorátu Čechy a Morava.
Septimu gymnázia dokončil Vědomil v Moravských Budějovicích, kam denně dojížděl autobusem. Mnohokrát byl nucen dojít z Moravských Budějovic domů – 15 km – pěšky. Získal sice oprávnění k řízení motorového vozidla, ale dojíždět rodinnou Pragovkou do školy tehdy nepřicházelo v úvahu. Proto dokončil středoškolské studium na gymnáziu Jana Blahoslava v Ivančicích maturitou s vyznamenáním v roce 1940.
Vysoké školy byly v té době již zavřeny a proto se mladý Vědomil po prázdninách zapsal do abiturientského kurzu při Obchodní akademii, která byla ze Znojma převedena do Moravských Budějovic. Po měsíci však byla i tato škola uzavřena a tak příští měsíc až do začátku nového školního roku prožil Vědomil jako příležitostný pomocný dělník u sedláků a pořádáním archeologických sbírek.
Jeho hudební vzdělání s vysvědčením z Městské hudební školy ve Znojmě mu umožnilo, že od 2. září 1941 do 2. června 1942 absolvoval abiturientský kurz při Učitelském ústavu v Brně a získal tak kvalifikaci učitele pro obecné školy. Vysvědčení způsobilosti vyučování německého jazyka na I. stupni škol získal dne 11. prosince 1942, na II. stupni dne 19. dubna 1943.
16. října 1942 získal místo výpomocného učitele v zapadlé vesnici Slukovec na Vysočině, v tehdejším okrese Boskovice, s povinností docházet vyučovat i do sousedních obcí Nedvězí a Nyklovice. Ve školním roce 1943/1944 byl přeložen rovněž jako výpomocný učitel do Lhoty u Olešnice na Moravě s povinností vyučovat ještě v obci Brťoví. Do všech obcí chodil pěšky, jezdil na kole nebo v zimě na lyžích.
Již v roce 1943 měl být nasazen na nucené práce v Německu. To se podařilo oddálit. Nicméně 18. září 1944 byl Vědomil jakožto příslušník ročníku 1921 „totálně nasazen“ jako pomocný dělník k firmě Konstruktiva Škodovy závody v Hradci Králové.
V té době zažil hodně nouze a surovosti vedoucích. Po plicním onemocnění jej zachránil německý závodní lékař, který jej poslal na léčení domů. Dlouhodobě nemocný prožil poslední měsíce války v nemocnici v Třebíči. Uzdravil se až několik týdnů po válce. Trvale poškozené zdraví vedlo až ke zproštění vojenské služby.
Proto mohl nastoupit na plánovaná studia na Filozofické fakultě MU v Brně až 26. července 1945. Kromě archeologie studoval i zeměpis a dějepis. Vysvědčení způsobilosti vyučovat dějepis a zeměpis na středních školách získal po složení druhé státní zkoušky dne 20. prosince 1947, titul PhDr. získal 19. prosince 1950.
Do školské služby nastoupil znovu 1. září 1947 jako výpomocný učitel na obecné škole v Rozseči u Kunštátu. Od 1. května 1948 byl přidělen jako učitel-čekatel na měšťanskou školu v Olešnici na Moravě.
Po prázdninách měl od 1. září 1948 nastoupit jako profesor na gymnázium ve Znojmě; protože však mezitím emigroval na Západ jeho bratr Věroboj, byl – údajně pro nedostatek volných míst – poslán nejprve jako „kandidát profesury“ na střední školu do Šanova a od 1. října 1948 přidělen jako „zatímní profesor“ na „měšťanku“ v Louce u Znojma a v Prosiměřicích. Poté byl „přidělován podle potřeb“ na učitelská místa v pohraničí, aby byl nucen přerušit další studium na Filozofické fakultě v Brně a nemohl dojíždět k rodičům do Boskovštejna.
Šikanování nadřízeným inspektorem vedlo k častému překládání V. Vildomce jakožto „zatímního profesora“ z jednoho místa na druhé. Většinou nevyučoval ani dějepis a zeměpis, nýbrž téměř všechny předměty: češtinu, matematiku, ruštinu, kreslení, tělocvik, fyziku, chemii, i dívčí ruční práce.
Výčet Vildomcových služebních míst do doby nástupu do Jihomoravského muzea ve Znojmě:
17. 5. 1945 – 31. 8. 1947 – Obecná škola Lhota u Olešnice (výpomocný učitel)
1. 9. 1947 – 30. 6. 1948 – Obecná škola Rozseč u Kunštátu (výpomocný učitel)
1. 5. 1948 – 31. 8. 1948 – Měšťanská škola Olešnice na Moravě (učitelský čekatel)
1. 9. 1948 – 30. 9. 1948 – Střední škola Šanov (kandidát profesury)
1. 10. 1948 – 15. 11. 1951 – 5. Střední škola Znojmo, Loucká ul., a Střední škola v Prosiměřicích („zatímní profesor“)
15. 11 . 1951 – 1. 9. 1952 – Střední škola Micmanice (zatímní profesor)
1. 9. 1952 – 31. 8. 1953 – Střední škola Šumná (zatímní profesor)
1. 9. 1953 – 31. 8. 1955 – Střední škola Vranov nad Dyjí (zatímní profesor)
1. 9. 1955 – 31. 8. 1957 – Střední škola Kravsko (zatímní profesor)
3. 9. 1957 – červen 1961 – Jedenáctiletá (od r. 1959 Dvanáctiletá) střední škola ve Znojmě (profesor)
Vildomcova cesta k doktorátu filozofie na MU v Brně, tak na „dvanáctiletku“ ve Znojmě nebyla snadná. Na znojemskou „jedenáctiletku“ se dostal teprve po úspěchu v Krajském pedagogickém čtení v Brně a konečně se mu otevřela cesta alespoň na skutečnou střední školu.
Když se mu však záhy na to naskytla příležitost dostat se profesionálně k archeologii, opustil pracovně i platově výhodnější místo ve školství a nastoupil od 1. září 1961 jako samostatný odborný pracovník do Jihomoravského muzea ve Znojmě. Zde pak setrval až do odchodu do důchodu ke dni 31. prosince 1983; od 22. října 1964 zde působil – asi s roční přetržkou – jako zástupce ředitele, a od roku 1969 do odchodu do penze jako ředitel.
Vzhledem ke složitým životním osudům po emigraci bratra Věroboje zůstával Vědomil dlouho „svobodným mládencem“. V roce 1967, kdy se již považoval za existenčně zajištěného, se oženil se svou bývalou žákyní ze znojemského gymnázia – učitelkou matematiky Mgr. Miluší Sobotkovou. V následujícím roce se jim narodil syn Vědomil.
Po odchodu na odpočinek pokračoval Vědomil nějaký čas ještě ve své kulturně-osvětové činnosti, stále více však se věnoval údržbě rodného domu v Boskovštejně a zejména otcově archeologické sbírce.
Jeho zdravotní stav se však postupně zhoršoval. Vážné plicní onemocnění z doby válečného „totálního nasazení“ se ke stáří znovu ohlásilo astmatickými záchvaty; nezdálo se však, že by tyto ataky mohly vést až k ohrožení života. Náhlé úmrtí Vědomila Vildomce 28. prosince 1998 bylo proto pro jeho nejbližší a přátele krutou ránou.
DÍLO:
Spoluautor publikace Pravěk Znojemska (1972). Spolupracoval s Prof. Dr. Vl. Podborským, DRSc. při systematickém archeologickém výzkumu sídlišť z mladší doby kamenné u Těšetic-Kyjovic. Významnou měrou se podílel na vybudování zdejší vědeckovýzkumné stanice. Byl tvůrcem nové archeologické a historické expozice a početných výstav Jihomoravského muzea.
V Městské knihovně Znojmo najdete:
- PODBORSKÝ, Vladimír. František Vildomec (6.2.1878-3.11.1975), Vědomil Vildomec (27.9.1921-28.12.1998). 1. vyd. Brno : Ústav archeologické památkové péče v Brně ; Ústav archeologie a muzeologie FF MU v Brně, 2005. 223 s. : il. + 1 CD ; 21 cm. ISBN 80-86399-20-6.
LITERATURA:
- KOVÁRNÍK, Jaromír. Zemřel PhDr. Vědomil Vildomec. Znojemské listy. Roč. 8, č. 1 (07.01.1999), s. 1.
- PODBORSKÝ, Vladimír. František Vildomec (6.2.1878-3.11.1975), Vědomil Vildomec (27.9.1921-28.12.1998). 1. vyd. Brno : Ústav archeologické památkové péče v Brně ; Ústav archeologie a muzeologie FF MU v Brně, 2005. 223 s.
- TAUŠOVÁ, Alena. Vědomil Vildomec jako nositel otcova odkazu. Znojmo : Alena Taušová, 2002. [56] s.
Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.