Wiligut, Karl Maria (1866-1946)

Vytisknout

Karl Maria Wiligut
Karl Maria Wiligut
 

Narodil se 10. prosince 1866 ve Vídni.

Karl následoval rodinnou tradici a stal se vojákem. Ve 14 letech nastoupil do císařské vojenské kadetky v Breitensee a v prosinci 1884 byl vyřazen k 99. pěšímu pluku. S krátkými přestávkami působil ve Znojmě a louckých kasárnách po dobu 18 let.

Wiligut se zajímal o různé tajné spolky, o okultismus. Byl členem např. tajného spolku Schlaraffia-Thayana, kde si zvolil řádové jméno Lobesam.

V roce 1907 se oženil s Malwine Leuts von Treuenringen, o rok později se mu narodila první dcera. Později se mu narodila další dcera a syn.

Pod pseudonymem Jarl Widar Lobesam a Karl Maria Weisthor vydal i některá díla o esoterice. Své ideje publikoval především v málo známých periodicích ve 30. letech. Ve svých 37 letech vydal knihu Seyfrieds Runen (děj se odehrává kolem řeky Thaya – Dyje). V roce 1908 napsal Devět přikázání Gótových. Ve Vídni se seznámil se Theodorem Czeplem, členem Řádu nových templářů, který jej uvedl do okultního kroužku.

Za 1. světové války se účastnil tažení v Karpatech, byl povýšen na podplukovníka a převelen do týlových funkci v Grazu. Brzy na to byl odvelen do bojů na italské frontě. V srpnu 1917 byl povýšen na plukovníka. Po demobilizaci odešel i s rodinou do Salzburgu. V roce 1922 začal vydávat vlastní antisemitské noviny Der eiserne Besen.

V roce 1924 byl umístěn v ústavu pro chorobomyslné s diagnózou schizofrenie. Propuštěn byl na základě soudu až v roce 1927. Po propuštění se zdržoval v Salzburgu, kde přijímal hosty z Německa a z Vídně. Během této doby zjevil své Halgarita-Sprüche, které napsal svému studentovi Emilu Rüdigerovi v letech 1928-1929.

V roce 1932 se odstěhoval do Mnichova, kde byl představen Heinrichu Himmlerovi, který se stal brzy jeho osobním přítelem. V září 1933 vstoupil Wiligut pod pseudonymem Weisthor do SS a v listopadu 1934 se stal generálem.
Právě Wiligut navrhl symboliku organizace SS – umrlčí lebku, starogermánské runy vítězství na vlajky a černé uniformy příslušníků a stříbrný prsten hodnostářů. 

prsten příslušníků SS podle Wiligutova návrhu
prsten příslušníků SS podle Wiligutova návrhu

Patří sem i práce pro Himmlera - koncepce hradu Wewelsburg jakožto středu světa. Hrad se stal brzy světovým sídlem řádu rytířů – SS. Stal se ústředím Gesellschaft zur Förderung und Pflege deutscher Kulturdenkmäler, pak se proměnil v „Nordickou akademii“ pro ideologické vzdělávání vůdců SS. Ústředním místem tohoto kultu se stala severní věž hradu. Na konci války, 31.3.1945 byl hrad na příkaz Himmlera před příchodem Američanů vyhozen do povětří.

hrad Wewelsburg
hrad Wewelsburg

Po válce byl krátce internován britskou armádou, ale záhy byl propuštěn. Po návratu do Německa onemocněl a na následky chřipky 3. ledna 1946 zemřel.

HRAD WEWELSBURG

Mystické sídlo řádu SS. Heinrich Himmler zde plánoval obřady jeho rytířů. V hlavní věži je místnost s klenbou, kde se konaly obřady. Na hradě byla také kruhová místnost s kulatým stolem. V obřadní jámě se spalovala těla padlých hrdinů, popel se sypal do dvanácti schránek podél zdi okolo kruhové jámy, kde měl zůstat po věčnost. V kopuli stropu je velký hákový kříž, podlaha je vykládaná mramorovými dlaždicemi, každá s jiným symbolem.
Nedaleko města Paderbornu se zvedaly zříceniny středověkého hradu Wewelsburgu. Tento hrad ležící v polovině cesty mezi Kolínem a Braunschweigem, se měl stát sídlem vedení SS. Himmler navazoval na tradici Jindřicha I. a markraběte braniborského Albrechta Medvěda.
Nejvyšší hodnostáři SS měli na zámku k dispozici svá osobní apartmá. Ve stanovených dnech usedala elita SS ve velké hradní komnatě k poradám. Zde se konala také meditační duchovní cvičení. V podzemí hradu bylo sanktuárium řádu, místo kultu krve, kde se odbýval "křest krve" (Bluttaufe), rituál, který provázel přijetí nového adepta.
Na rekonstrukci Wewelsburgu dostal Himmler od Drážďanské banky úvěr ve výši 3 miliónů marek.

LITERATURA:

 

Referátek pro Vás vypracovala Eva Šrámková, prosinec 2006.