Paracelsus (1493-1541)

Vytisknout

(Aureolus Phillipus Theoprastus Bombastus von Hohenheim)

Paracelsus
Paracelsus


Narodil se 10. listopadu 1493 v Einsiedelnu nedaleko Curychu jako syn švábského šlechtice Wilhelma Bombasta z Hohenheimu. Jméno Theoprastus dostal podle velkého řeckého botanika. My ho známe pod přezdívkou Paracelsus, kterou začal používat až v roce 1529, čímž chtěl říct, že stojí „nad Celsem“ , slavným autorem starořímské učebnice lékařství.

Chlapcova matka zemřela, když mu bylo osm let. S otcem se přestěhoval do korutanského Villachu, kde spolu chodili na procházky po okolí i k nemocným, které otec ošetřoval. Už od dětství ho jeho otec uváděl do základů medicíny, zatímco někteří jiní místní vzdělanci mu přibližovali další nauky, mj. i alchymii. Bakalářské školení získal ve Vídni v roce 1510, později i doktorský titul, asi na univerzitě ve Ferraře.

Od svých dvaceti let procestoval mnoho zemí. Byl v Itálii, ve Španělsku, Portugalsku, Anglii, Valašsku, Sedmihradsku, v Pobaltí a Polsku. Roku 1519 na cestě do Pobaltí procházel Moravou a zastavil se krátce v Hradci u Opavy.  Roku 1526 píše o kyselce v bažinách Chebu (dnešní Mariánské Lázně) a o studniční vodě na Spiši (patrně ve Smolníku). Nejlépe je doložen jeho pobyt v Basileji v letech 1527-1528, kde úspěšně léčil významného nakladatele Frobenia a rovněž Erasma Rotterdamského. Dostal se tu však do konfliktu s ostatními lékaři, lékárníky i studenty, jimž přednášel své nauky o farmakologii, purgaci a pouštění žilou. Zavrhoval klasiky – Hippokrata, Galéna a Avicennu, dostal se do sporu s představenstvem města a se soudem, takže musel Basilej rychle opustit.

Paracelsovo léčení, o němž máme spolehlivé doklady, bylo často věcné a úspěšné. Chudé léčil často zadarmo a od bohatých se často nedočkal slíbeného honoráře. Jeho spisy z této doby se týkají velmi účelného léčení ran a chemických znaků a léčení syfilidy. Byl ovšem i pod vlivem víry v magnetické síly, v působení meteorů, ba věřil ve vliv magnetismu na čarodějnictví. Prosazoval medicínu vlastního pozorování, žádal od lékaře racionální úvahu a přístup k věci. Právě tak nové jako tyto zásady byla skutečnost, že Paracelsus přednášel v němčině. Patřil spolu s Lutherem, s jehož silným charakterem měl mnoho příbuzného (a proto byl dokonce nazýván Lutherus medicirum – Luther lékařů), k největším tvůrcům moderní němčiny.

Marně se pokoušel o vydání svého trojdílného spisu O francouzích (syfilidě), v němž se zasazoval o léčbu rtutí a zavrhoval tehdy už z Ameriky dovážený guajak. Spis nemohl vyjít na základě zásahu obchodníků Diggerů, kteří na dovozu guajaku značně vydělávali. Paracelsus napsal další spisy, např. o špitálech, o kometách (právě v roce 1530 byla spatřena Halleyova kometa), o chorobách horníků, ale i o tématech teologických, jako jsou Paragranum (1530), Opus Paramirum (1531) apod. Paracelsus neměl své poznatky ze škol, ale z praxe ranhojičů a kořenářek. Tak popsal např. podrobně přípravu léků z Melisy a její účinek na srdce. Koncem července 1530 pak vyšel první díl jeho velké učebnice chirurgie Die grosse Wundarznei. Třetí díl už asi nedokončil sám. Tato kniha však přinesla skutečně novou éru ve vývoji chirurgie novými předpisy pro ranné masti, oleje, balzámy, náplasti atd.

Paracelsus se už v Basileji dostal do styku s našimi krajany (např. Zikmundem Hrubým z Jelení). Když roku 1536 pobýval v Augsburku, navštívil jej Václav ze Žerotína, pán na Napajedlech, a požádal o vyšetření a léčení. Paracelsus se ujal léčení Žerotínovy dny, následků mrtvice a zánětu pohrudnice, vyšetřil i jeho manželku a dceru a doporučil jim léčení. Když následujícího roku onemocněl Jan z Lipé, pán na Moravském Krumlově, a jeho lékaři mu nemohli pomoci, poradil mu pán ze Žerotína Paracelsa. Vyslaný posel přivedl v dubnu 1537 Paracelsa na moravskokrumlovský zámek. Léčení pána z Lipé nebylo snadné, snad šlo dokonce o malárii se zvětšením sleziny a vodnatelností, žaludeční potíží a žlučníkovou koliku. Víme, že se stav po Paracelsově léčbě, o nichž se zachovaly podrobné záznamy zlepšil a pán z Lipé přežil i Paracelsa.

Paracelsus v Moravském Krumlově sídlil zřejmě v přízemí velké věže, pracoval zde i na některých svých spisech, snad i provozoval alchymii. Bohužel, syn pána z Lipé Berthold, který měl jakousi vadu na oku, přes Paracelsovu léčbu na toto oko oslepl. Nepříznivě dopadla i Paracelsova konzultace u paní Jany z Pernštejna na Strážnici, která zemřela v těžkých křečích.

Paracelsus po této nešťastné příhodě odjel z Krumlova do Bratislavy, kde byl 29. 9. 1537 uvítán a pohoštěn městskou radou, jak dodnes dokládá pamětní deska na primaciálním paláci. Z Bratislavy se Paracelsus odebral do Vídně, kde byl přijat císařem Ferdinandem I, ale jeho přání, aby byly ve Vídni vytištěny některé jeho spisy, se nesplnilo. Z Vídně jel Paracelsus do Korutan, zastavil se roku 1538 ve Villachu, kde už roku 1534 zemřel jeho otec. Poté se odebral na pozvání arcibiskupa Arnošta r. 1540 do Salcburku. 24. září 1541 však umírá, pravděpodobně po těžké nemoci. Možná šlo o rakovinu jater nebo o chorobu ledvin, objevují se i dohady, že byl zabit. Byl pochován na hřbitově chudých u Sv. Šebestiána.

Za svůj krátký život napsal Paracelsus více  jak 300 menších i větších prací, knih i úvah, ale dožil se vytištění jen několika z nich. Až na sklonku 19. století vydal známý historik medicíny Karl Sudhoff po vyřazení sporných částí kompletní Paracelsovo dílo ve 14 svazcích.

DALŠÍ DÍLA:

Intimatio (1527)

Labyrinthus medicorum errantin (1538)

Septem defensiones (1538)

Astronomia magna (1923-1933 – vydáno Karlem Sudhoffem)

Konsilium sepsané za pobytu v Moravském Krumlově

„Zpráva a sdělení doktora Theophrasta z Hohenheimu jak jednal s blahorodým pánem Janem z Lipé na Moravském Krumlově, nejvyšším dědičným maršálkem království Českého v roce 1537, též životospráva a pořádek, dle kterého se má jeho Milost dále říditi:

Jedná se o čtyři choroby:

a) předně zimnice (malárie) se zvětšením sleziny a vodnatelku,

b) za druhé znečištění žaludku a žluče, což vede k břišním kolikám a ochromení končetin,

c) dále nahromadění táloviny ve střevech, což působí velkou plynatost,

d) a konečně zacpání jater a porušení moče.

Vaše Milost je od přirozenosti zdravého založení, v němž horkokrevnost je ve správném poměru s chladnokrevností, avšak i dobrou komplexi možno zkaziti nevhodnými pokrmy, nevčasným uléháním, nebo dlouhým vyspáváním za dne a brzkým ženěním.

Mládež má býti držena do 24 let od žen a denně cvičit, aby se tělo povyrazilo. Protože tomu zde tak nebylo, vyrostla Vaše Milost ve špatném ovzduší a jelikož nebyla od přírody zrovna nejsilnější a nepořádně spala, jedla a pila, upadla do nemoci.

Je proto nutno zachovati tato pravidla:

1. přesně chodit spát v devět hodin a ráno nezůstávat na lůžku po šesté hodině,

2. po celý den pak se zaměstnávat procházkami, jízdou na koni nebo voze a vyhýbati se odpolednímu spánku,

3. jíst jen o desáté hodině a v půl šesté navečer maso mladé, ne tučné, proto ne hovězí ani vepřové, bez koření s výjimkou šafránu, skořice a květu muškátového ořechu a vše jen mírně soleno,

4. k pití je nejlepší staré víno, červené i bílé, ne silné, řidčeji pivo,

5. každých čtrnáct dní bráti potní lázeň a každý měsíc pouštět žilou na zádech na dvě baňky, v květnu a na podzim na noze ve znamení Vozu, Berana nebo ubývajícího měsíce.

Pro zachování zdraví je dále nejpřednější, aby se Jeho Milost zdržovala rok nebo během léta a zimy od žen. Jen tak lze zase nabýti životní síly a odvrhnouti slabé přirození, které bylo příčinou všech nemocí. Důvěřuji se v Boha, že jsem se o Vás postaral a dolehne-li opět něco na Vás, dejte mi zprávu a já chci slušně a čestně léčení dokončit.

Nyní se však chci s Vámi rozloučit a s Vaším dovolením dále cestovat. Jestliže mě Vídeň vlídně nepřijme, budu hledět delší čas u Vás zůstati.

Z Vašich služeb provždy nerozlučný: Aureolus Theophrastus von Hohenheim“

LITERATURA:

 

Referátek pro Vás vypracovala Eva Šrámková.