Referáty

Frey, Jaroslav (1902-1983)

Vytisknout

Jaroslav Frey
Jaroslav Frey

Narodil se 22.5.1902 ve Znojmě v rodině rolníka. Obecnou a první třídu měšťanské školy vychodil v rodném městě, od roku 1913 studoval v Brně na klasickém gymnáziu (maturoval 1921), později na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (1921-1925), kde se připravoval na učitelskou dráhu. V Praze vystudoval jednoletou státní knihovnickou školu (1926), poté absolvoval půlroční praxi ve znojemské knihovně. Půl roku nato nastoupil v hodonínské knihovně, kde pro čtenáře knihovny vydával první čtenářský časopis „Knihovna“.

Frey je postupně pracovníkem pražské Městské knihovny (1930), krátce Baťovy knihovny ve Zlíně, která byla u nás první knihovnou s volným výběrem literatury, a znovu pražské knihovny, kde se usadil na dlouhých šestnáct let (do roku 1950). Byl majitelem a vydavatelem „Časopisu pro psychologii a pedagogiku čtenáře“ (1933).

V pražské Městské knihovně, kde pracuje hned od začátku v dětském oddělení, zůstává až do svého odchodu z Prahy v roce 1950. Zavádí volný výběr,  který se postupně rozšířil do celé sítě lidových knihoven, podílí se na vydávání časopisu „Knihy a čtenáři“ pro čtenáře knihovny a na přípravách prvního českého bibliobusu, který startuje v roce 1939. Po roce 1945 byl Frey pověřován stále novými úkoly, funkcí ve Svazu českých knihovníku, vedením nově zřízených pojízdných knihoven i jednatelstvím v Klubu čtenářů.

Za protektorátu je zapojen do protifašistického odboje (vzpomíná na styky s Juliem Fučíkem a Marií Majerovou) a ukrývá knihovnu J. F. Suka  a soukromou knihovnu Zdenka Nejedlého. Při poválečném znovuosidlování vesnic znojemského okresu se přičinil o posílení fondu jejich knihoven o 30 000 knih z pražské městské knihovny, v jejímž čele od roku 1948 stál.  S jeho jménem je také spojen první celostátní sjezd knihovníků v Brně (1948) a na něm vytyčené zásady nového knihovnického zákona.

Na počátku 50. let, nedlouho po smrtí své manželky, opustil Prahu a vrátil se do Znojma.  V roce 1953 se objevuje Frey v knihovně Domu armády ve Znojmě, odkud přichází na ministerstvo národní obrany jako inspektor knihoven. V roce 1956 nastupuje jako pracovník Ústředního vědeckometodického kabinetu knihovnictví experimentovat do vesnické knihovny Hodonice na Znojemsku.
Přestože v roce 1962 odešel do důchodu, pokračoval v knihovnické aktivitě do roku 1977. Vydával Knihovnickou kroniku, pořádal čtenářské besedy a vydával knihy pro mládež. Spolupracoval s Československým rozhlasem a byl jmenován zasloužilým pracovníkem kultury. Jaroslav Frey zemřel 20.3.1983 ve Znojmě.

DÍLO:

Těžištěm Freyovi literární činnosti jsou studie, příručky a vzpomínkové práce, ve kterých zobecnil vlastní zkušenosti z knihovnické praxe. Nejvíc pozornosti v nich věnoval práci se čtenářem, pro jehož potřebu mj. sestavoval literární místopisy různého typu; sám také zakládal a vedl čtenářské časopisy. Beletrií se Frey snažil podepřít svou tezi o škodlivosti lidových pohádek v jejich původní podobě. Upravil texty tak, aby vynikly rozumové vlastnosti lidových hrdinů a třídní rozpory staré vesnice.

Beletrie:

Ostatní práce: 

Redigoval časopisy: 

Publikoval v novinách a časopisech: 

Ve fondu naší knihovny jsou tyto publikace:
Tajné písmo Josefa Hybeše; Psychologie čtenáře; Čtenářský výzkum pražského dítěte; Čtenářův průvodce knihovnou; Základy československého knihovnictví; Výzkum četby průmyslového dorostu; Jak číst českou literaturu; Příručka ke studiu literatury marxismu-leninismu; Rejstřík k dílu V.I.Lenina; Postavy a dějiště souboru spisů Aloise Jiráska; Vesnická knihovna; Knihovnická kronika.

LITERATURA:

 

Referátek pro Vás vypracovala  Michaela Vrábelová.