- biskup olomoucký, dějepisec, spisovatel, ekonom
Jan Skála z Doubravky se narodil pravděpodobně roku 1486 v Plzni v bohaté katolické rodině.
Protože pražské školy ovládali utrakvisté, byl Jan poslán na vídeňské gymnázium, kde jako žák Konráda Celtesa získal výborné znalosti latiny a řečtiny a také dobrý přehled v humanistických naukách. Z Vídně odešel studovat teologii a církevní právo do Itálie a v Padově získal titul doktora církevních práv.
Po návratu do vlasti (kolem roku 1509) se stal sekretářem olomouckého biskupa a mecenáše humanistů Stanislava Thurza. V biskupových službách získal Dubravius různé církevní hodnosti – r. 1513 dosáhl arcijáhenství a později proboštství v Kroměříži a Olbramkostele. Roku 1518 byl Dubravius členem česko-polského poselstva, které v Miláně jednalo o sňatku polského krále Zikmunda I. s Bonou, dcerou milánského vévody Sforzy. Ve věcech církve se měl Dubravius roku 1522 na příkaz biskupa pokusit přimět jihlavského faráře Pavla Speráta – přívržence Lutherova učení - k návratu ke katolické církvi. Toto jednání však zůstalo bezvýsledné a nad Sperátem byl v Olomouci proveden soud, dokonce za přítomnosti krále Ludvíka. Nevěrný Sperát měl být upálen. Na přímluvu Jana z Kunštátu a Jana z Kunovic byl trest zmírněn na vyhoštění ze země. Když pak v roce 1521 vpadli Turci do Uher, dělal Dubravius biskupu Thurzovi hlavního poradce a pomocníka v organizování obrany a zastupoval jej na sněmech a radách. Nedlouho před bitvou u Moháče roku 1526 byl Dubraviovi „z milosti královy udělen hrad a městečko Břeclav ve svobodný majetek“.
Jako probošt působil v Olbramkostele do roku 1526. V tomto roce prodal se souhlasem nadřízeného biskupa veškeré statky proboštské městu Znojmu a tím zde proboštství zaniklo. V Olbramkostele to byl hospodářský dvůr s pivovarem, mlýn s rybníkem a 10 loukami, 19 lánů poddanských, pak pozemky pusté vsi Moskovice, ležící kdysi mezi Hodovnicemi a Krkovicemi, a mlýn Rohrhof, ležící na Dyji.
Jako biskupův sekretář se dostal do veřejného života a často hájil zájmy českých králů doma i v cizině. Kolem roku 1517 získal zásluhou svého příbuzného Kašpara Eberweina z Hradiště erb a titul z Doubravky a Hradiště. Roku 1522 jej král Ludvík pasoval na rytíře, roku 1542 byl Dubravius zvolen olomouckým biskupem (tehdy teprve se stal knězem, ačkoli léta využíval církevních statků). Poté se odstěhoval z Olomouce do Kroměříže, kde 9. září 1553 zemřel raněn mrtvicí.
Již za studií vydal s komentářem spis Martiani Capella Nuptiae Mercurii cum Philologia (Vídeň, 1516) a připsal jej biskupovi Stanislavu Thurzovi. Z literárního díla je dále pozoruhodná básnická skladba Theriobuila Joannis Dubravii iuriscinsulti st equitis aurati De regiis praeceptis (Rada zvířat, 1520). Podobně jako kdysi Smil Flaška z Pardubic poskytoval v Nové radě králi Václavu IV. rady, jak vládnout, radí Dubravius Ludvíkovi Jagellonskému ústy 49 zvířat. Na rozdíl od Flašky je Dubraviova řeč příliš učená a málo poutavá, objevuje se v ní množství citací z anglický autorů. Spisovatel uvádí také některé své osobní zkušenosti (vypravuje např. o svatební hostině krále Zikmunda II. polského apod.). Kniha vyšla v roce 1520 v Norimberce bez vědomí autora nákladem Linharta z Doubravky. V roce 1549 vychází v Prostějově sbírka řečí a příležitostných listů jako např. Oratio ad Sigismundum regem Poloniae de auxilio contra Turcas, Orantiuncula in nuptiis regis Poloniae Sigismundi iunioris, Oratio funebris in Sigismundi regis Poloniae exequiis. Roku 1552 vyšla Historiae regni Bohemiae (Dějiny českého království), již Dubravius věnoval budoucímu králi Maxmiliánovi, aby se dověděl více o dějinách zem, které má vládnout. Tyto dějiny vypravuje ve 33 kapitolách o české historii od nejstarších dob až po krále Ludvíka (zemřel 1526).
Dubraviovo dílo Libellus de piscinis et piscium, dui in cis aluntur natura (O rybnících) napsal ještě před dosažením biskupské hodnosti (rukopis byl napsán přibližně v letech 1535-1540 latinsky), vydal jej však až v roce 1547 ve Vratislavi. Dílo je rozděleno do pěti knih a 45 kapitol. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány rybníkům, druhům ryb, stavbám rybníků, napouštění rybníků, chovu ryb, práci porybného, výlovu, sádkování, prodeji ryb, poslední je věnována pstruhovým rybníkům. O významu díla svědčí skutečnost, že se poměrně krátké době dočkalo řady nových vydání a sloužilo rybářům celé Evropy. Nejcennější částí knihy je důsledný popis třístupňové metody chovu kapra a rozdělení rybníků na tři třídy, plůdkový, výtažní a hlavní rybník. K této metodě se dopracovali čeští rybáři již před Dubraviem. Autor způsob chovu sám prakticky znal a popsal. Třístupňová metoda chovu se stala základem prosperity rybničního hospodářství, podílela se na rozvoji rybničních staveb a zachovala se v podstatě dodnes.
LITERATURA:
-
ANDRESKA,Jiří. Rybářství a jeho tradice. 1. vyd. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1987. 205 s.
-
IROVSKÝ,Bohuslav. Rybnikář Dubravius v Olbramkostele. 10 s.
-
SKUTIL,Ivo. Jan Dubravius : biskup, státník, ekonom a literát. Kroměříž : Muzeum Kroměřížska, 1992. 64 s.
-
ŠŤASTNÝ,Radko. Čeští spisovatelé deseti století. 2.vyd. Praha, HQ Kontakt, 2001. 503 s. ISBN 80-903071-0-8.
-
Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopedie obecních vědomostí. 8. díl. Dřevěné stavby-falšování. Praha, J. Otto, 1894. 1039 s.
- http://www.meu.lomnice-nl.cz/xv.htm [citováno 9.1.2003]
Referátek pro Vás vypracovala Eva Šrámková.