Osobnost měsíce

Evžen Seyček (1917-2009)

  • malíř, kreslíř, grafik, karikaturista, ilustrátor, redaktor, herec, autor satirických povídek
Evžen Seyček se narodil 8. 10. 1917 v Citonicích nedaleko Znojma. Ve Znojmě absolvoval Reálné gymnázium, avšak po maturitě odchází do Prahy, kde roku 1936 začal studovat na přání rodičů právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Už na střední škole u něj byly patrné umělecké sklony – v hodinách kreslení měl „volnou ruku“, takže kreslil a maloval něco jiného než ostatní – používal dokonce olejové barvy.

O tři roky později, v roce 1939, byl Seyček zatčen za účast na studentských protifašistických demonstracích a následně je dva a půl roku vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen.

Výběr knih ilustrovaných Evženem SeyčkemPo skončení války Seyček dokončil studium práv a byl poté činný jako novinář. Po Ondřeji Sekorovi nastoupil do deníku Práce a v letech 1948-50 byl zde výtvarným redaktorem. Evžen Seyček je spoluzakladatelem satirického deníku Dikobraz, jehož byl dokonce počátkem 50. let šéfredaktorem. Na stránkách oblíbeného a dnes již legendárního časopisu dal Seyček vzniknout rubrice Kýho výra, v níž podle dobových historiků seyčkoval nad absurditami z novin a časopisů. Když pak na přelomu 50. a 60. let nechal otisknout své na tehdejší dobu nepatřičné úderné epigramy, byl nucen z jeho redakce odejít. S časopisem však i nadále externě spolupracoval.

Evžen Seyček se původně chtěl stát hercem. Sen se mu splnil, když si vystřihl menší roli ve Ferencově filmu Ruka ruku nemyje, ke kterému vytvořil i jeho výtvarné pojetí.

Seyčkova první otištěná kresba vyšla v pražském Studenstském časopise. Nebyla to ovšem karikatura, nýbrž surrealistická symbolická kresba Studentská poezie. I o tu se pokoušel, ale uspěl spíš jako příležitostný epigramatik.

Své první odborné vědomosti, co se grafiky a ilustrace týče, získal soukromým studiem v grafickém kumštu u Emila Kotrby a scénografa Eduarda Krejčího. Přátelství s Evženem Nevanem, odborné rady Ondřeje Sekory, Josefa Nováka a Arnošta Paderlíka mu byly dobrým vodítkem a povzbuzením pro další práci.

První kreslené vtipy mu vyšly v roce 1937 v Kvítku, Ahoji, Ozvěnách nebo Lidových novinách. Po válce rovněž přispíval do mnoha dalších časopisů a ilustroval na 30 knížek. Zúčastnil se řady výstav doma i v zahraničí, a to s takovými velikány jakými byli Hoffmeiser, Novák, Pelc, Sekora nebo Mrkvička.

E. Seyček se hlásil k zakladatelům české moderní karikatury. Na rozdíl od jiných karikaturistů se nestydí přiznat ke vzorům svých začátků; byli to František Bidlo, Antonín Pelc, Josef Lada nebo také Josef Novák. Učil se rovněž od kreslířů mnichovského Simlicissimu, kteří ostatně ovlivnili i další klasiky naší karikatury.Svou tvorbou navazoval na český charakter novinové kresby a ilustrace. Vyhýbá se jakékoli popisnosti a samoúčelné deformaci. Je velice přísný v požadavcích na schopnosti karikatury, citlivě se vžívá do obsahu knihy a do svých kreseb přidává ještě něco navíc. Jeho kresby jsou podány osobitým rukopisem, jasnou a definitivní linkou. Humor kreseb je promyšlený a působí svěžím a bezprostředním dojmem.

Posledním pracovním místem, kde Seyček setrval až do svého odchodu do důchodu, byl Československý filmexport, kde byl nejenom redaktorem, ale též vedoucím tiskového oddělení.

Evžen Seyček, na jehož kontě je možné najít více než padesát tisíc obrázků a ilustrací, zemřel ve věku 91 let, dne 19. 8. 2009 v Praze.

ZDROJE:
  • Evžen Seyček. Filmová databáze, ©2003-2017 [online]. [cit. 2017-08-02]. Dostupné z: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/97178-evzen-seycek.html
  • Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. In: Znojemské listy. Roč. 7, č. 39 (01. 10. 1998), s. 3.
  • Karikaturista a ilustrátor. In: Znojemsko. Roč. 28, č. 45 (11. 11. 1987), s. 3.
  • Opustil nás Evžen Seyček. In: Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. Roč. 9, č. 50 (07. 12. 2009), s. 2.

Referátek pro Vás vypracovala Petra Pavlačková.