Begl,Antonín – zvonař (290. výročí narození)
* 22.04.1724 - Znojmo
+ 07.04.1772 - České Budějovice
Životopis:
Po vyučení odešel do Českých Budějovic, odkud pocházela jeho matka. Roku 1752 převzal dílnu po českobudějovickém zvonaři Jiřím Václavu Kohlerovi. V Českých Budějovicích se roku 1761 oženil s Annou Marií, vdovou po učiteli Dominiku Wentzovi. Vyženil dům v Kněžské ulici. Ve svých veršovaných nápisech vycházel z formulací svého otce, u něhož se vyučil základům řemesla.
Dílo:
V Čechách byly zjištěny jeho zvony z těchto let: 1752 Pištín, 1753 Žimutice, 1757 Třeboň sv. Jan Nepomucký, 1759 Kamenný Újezd a Písek, 1760 Hosín a Besednice, 1763 Stráž nad Nežárkou, 1764 Výskytná a Bošilec, 1765 Borovany, 1767 Pelhřimov, 1767 Třeboň sv. Vít, 1768 Štěpánovice, 1769 cimbál Kamenice nad Lipou a 1770 Chroboly.
Literatura:
- MLČÁK, Leoš. Barokní a klasicistní zvonaři ve Znojmě, Mikulově a Valticích. Vlastivědný věstník moravský. Roč. 64, č. 1 (2012), s. 26-34.
Bornemann,Richard – spisovatel (40. výročí úmrtí)
* 0825 - Znojmo
+ 19.04.1974 - Ellhofen okres Heilbronn
Životopis:
Byl synem slavného majitele tiskárny Karla Bornemanna. Studoval státní školu, dobrovolně odešel do vojenské služby, v roce 1918 byl na italské frontě. Odtud se vrátil s hodností seržanta. Po válce šel na univerzitu zemědělských věd ve Vídni, kde se vyučil lesníkem. Absolvoval v roce 1923. Kvůli smrti svého otce se musel postarat o rodinný podnik a tak se nemohl věnovat svému zvolenému povolání. Stal se dopisovatelem do několika velkých deníků ve Znojmě, Brně, Praze a Vídni. Teprve po připojení jižní Moravy k Německé říši byl Bornemann schopen splnit si svůj sen. Stal se zástupcem vedoucího lesnictví a správy nemovitostí města Znojma. Po vypuknutí druhé světové války bojoval od prvního do posledního dne jako záložní důstojník. Po válce byl vyhoštěn a tak útočiště našel i s rodinou v Bavorsku. Bornemann byl aktivní i jako spisovatel a napsal řadu povídek a román Georg Hörweg, za který získal v roce 1937 literární cenu Moravy.
Literatura:
- Richard Bornemann [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné na: <http://portal.suedmaehren.at/wiki/index.php/Richard_Bornemann>.
Brantner,Johann – starosta (110. výročí úmrtí)
* 12.02.1827 - Znojmo
+ 25.04.1904 - Znojmo
Životopis:
Starostou v letech 1886-1900. Narozen ve Znojmě, převzal velkoobchod s plodinami od svého otce, 1861-1903 člen obecního výboru, 1873 obecní radní (stavební záležitosti), zastánce modernizace města, 5krát zvolen starostou, 1900 pro nemoc složil starostenský úřad, 1886 člen Obchodní a živnostenské komory v Brně, dlouholetý velitel Sboru dobrovolných hasičů ve Znojmě, vrchní ředitel Znojemské spořitelny, oživil spolek Casino. 1891 čestné občanství města, 1894 získal rytířský kříž Řádu Františka Josefa, 1900 čestný titul Starostarosty.
Literatura:
- MARKEL, Martin. Občané a moc - komunální politika ve Znojmě za Františka Josefa I. Sborník Státního okresního archivu. (2005), s. 10-33. ISBN 80-86931-06-4.
Diwisch,Vincenc – puškař (170. výročí úmrtí)
* 21.01.1785 - Moravský Krumlov
+ 26.04.1844 - Brno
Životopis:
Přední brněnský puškař a cechmistr 1. poloviny 19. století (činný 1808-1844). Dílnu a přístup k mistrovství získal sňatkem s vdovou po puškaři Josefu Schnepfovi Annou 29. 2. 1808. Pokračovatel rodinné tradice Schnepfů.
Literatura:
- Vincenc Diwisch [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: <.">http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2821>.
Dvořák,Oskar – malíř (45. výročí úmrtí)
* 08.05.1899 - Znojmo
+ 13.04.1969 - Znojmo
Životopis:
Své první umělecké školení získal na Odborné keramické škole ve Znojmě, další vzdělání si doplňoval externě ve Vídni. Je absolventem čtyřleté umělecké školy ve Vídni (prof. Antonio Jacomi, 1916-1920). Po návratu do Znojma se stal výtvarníkem keramické továrny Ditmar-Urbach.
Dílo:
Maloval akvarely, figurální kompozice, květinová a ovocná zátiší, olejomalby, kresby a grafiku. Náměty čerpal se svého rodného města. V Národní galerii v Praze se nachází obraz Kaplanka ve Znojmě, v Jihomoravském muzeu obraz Staré město. Některými pracemi je také zastoupen v Rakousku.
Výstavy: Znojmo, Velké Meziříčí aj.
Literatura:
- AC. Oscar Dvořák je malířem starého Znojma. Rovnost. Roč. 14, č. 279 (01.12.2004), s. 6.
Foerster,Karel – učitel (65. výročí úmrtí)
* 10.03.1896 - Moravské Budějovice
+ 13.04.1949 - Třebíč
Životopis:
Po studiu na učitelském ústavu v Soběslavi učiteloval v Budkově u Jemnice, od roku 1922 působil jako učitel, odborný učitel a ředitel měšťanské školy v Moravských Budějovicích. Nedošel k hudebnímu povolání, ač o něj projevoval zájem, pěstoval hru na klavír a hře na tento nástroj též vyučoval.
Literatura:
- Moravskobudějovicko-Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 863 s.
Fukal,Rudolf - vlastivědný pracovník (130. výročí narození)
* 02.04.1884 - Horní Dunajovice
+ 07.12.1964 - Brno
Životopis:
Své mládí trávil v Dunajovicích a v Hrušovanech nad Jevišovkou. Absolvent znojemského německého klasického gymnázia (1895-1903) a Právnické fakulty Univerzity ve Vídni (1903-1908). Po ukončení studií nastoupil službu u Policejního ředitelství ve Vídni. Přeložen na Policejní ředitelství do Moravské Ostravy (1916) a v letech 1922-1938 působil v Opavě. Od r. 1938 pracoval na Policejním ředitelství v Brně, ale po půl roce přešel k bývalému Zemskému úřadu. S titulem vrchního rady odešel do výslužby. Jako penzista se organizačně věnoval Moravské vlastivědě, Vlastivědnému věstníku moravskému. Byl jednatelem Muzejního spolku v Brně.
Dílo:
Sběratelská činnost: Vytvořil velkou, ale velmi různorodou sbírku, kterou ještě za svého života věnoval v r. 1962 Státnímu archivu v Brně (výstřižky z novin, fotografie, malby). Založil kartotéky muzeí a vlastivědných pracovníků se všemi údaji. Zajímal se o české a zahraniční spisovatele a básníky, o dějiny umění a zvláštní pozornost věnoval historikům umění a výtvarným umělcům. Zcela jiného druhu je další část sbírky - krásný a bohatý soubor ex libris. Ve Státním archivu v Brně je uložen soupis všech jeho publikovaných literárních prací a také strojem psané Paměti, které zpracoval v několika exemplářích. Publikoval v novinách a časopisech: Vlastivědný věstník moravský - několik hodnotných a podnětných článků např. o významném historikovi umění Maxu Dvořákovi.
Literatura:
- A.G. Za JUDr. Rudolfem Fukalem. Vlastivědný věstník moravský. Brno : Musejní spolek, 1967. S. 98-100.
Gugg,Štěpán – zvonař (140. výročí úmrtí)
* 1811 - ?
+ 10.04.1874 - Znojmo
Životopis:
Pozdně klasicistní zvonař a znojemský měšťan je svým dílem na Moravě doložen v letech 1846 až 1867, v Rakousku 1843 až 1865. Byl synem zvonaře a výrobce hasičských stříkaček Stefana Antona Gugga z Braunau am Inn. Štěpán Gugg se 27. ledna 1839 oženil ve Znojmě s Terezií, dcerou Pavla Mücka, znojemského měšťana a obchodníka s vínem.
Dílo:
Ze zvonů jím litých známe na Moravě díla z těchto let: 1839 Litobratřice, 1846 České Křídlovice a Moravská Třebová, 1847 Citonice, 1853 Chlum, 1854 Černín, 1856 Nový Petřín a 1867 Petrovice. Do Rakouska ulil zvon roku 1843 pro Zelking, 1852 Pfaffenschlag, 1853 Puch, 1854 Maisbierbaum, Unterthürnau bei Drosendorf a Eggenburg, 1855 Pleissing, 1856 Obermixnitz, 1860 a 1862 Fladnitz a Mailberg a 1865 pro Merkersdorf bei Hardegg.
Literatura:
- MLČÁK, Leoš. Barokní a klasicistní zvonaři ve Znojmě, Mikulově a Valticích. Vlastivědný věstník moravský. Roč. 64, č. 1 (2012), s. 26-34.
Haugk,Andreas - radní (425. výročí úmrtí)
* ?
+ 02.04.1589 - Znojmo
Životopis:
Poprvé se stal členem městské rady roku 1561. V letech 1572-1573 byl starostou. Zastával různé funkce, několikrát byl zvolen znojemským rychtářem. Zemřel bezdětný, velkou část svého majetku věnoval na zřízení nadace na podporu zchudlých řemeslníků nebo vdov a sirotků po nich. V roce 1852 byl Haugkovi zřízen v kostele sv. Mikuláše památník. Haugkova nadace zanikla až po roce 1948.
Literatura:
- K.F. 400. výročí úmrtí Ondřeje Haugka. Život farností Znojma. 1998, s. 7-8.
Heusler,Filip – redaktor (155. výročí narození)
* 29.04.1859 - Nové Město na Moravě
+ 14.02.1933 - Brno
Životopis:
Studoval teologii v Praze, Brně a v Rakousku; publikoval v čas. Obzor, Farní věstník novoměstský; od r. 1907 v Praze vydával Homiletické listy. Vysvěcen v roce 1884 na kněze. Byl kooperátorem v Louce (u Znojma), ve Velkých Olexovicích. Pak katechetou na měšťanské škole v Novém Městě. Dne 21. října 1889 stal se farářem ve Svratce, kdež pobyl 9 let; na to byl farářem v Uhřinově. Dne 3. prosince 1902 investován na faru v Uherčicích, do 1. 11. 1905.
Literatura:
- Filip Heusler [online]. [cit. 2012-03-09]. Dostupné na: <.">http://www.farnostuhercice.cz/clanek.php?kategorie=z-historie&zpet=z-historie.php&text-zpet=Zp%C4%9Bt+na+historii&id=2>.
Höffer,Ferdinand – knihkupec (5. výročí úmrtí)
* 05.03.1915 - Jaroměřice nad Rokytnou
+ 24.04.2009 - Jaroměřice nad Rokytnou
Životopis:
Po nižším gymnáziu v Moravských Budějovicích a Obchodní škole ve Znojmě (absolvoval 1933) si zažádal o knihkupeckou koncesi, jak to jeho rodičům již dříve doporučoval O. Březina, který u nich bydlel třináct roků. S výjimkou let 1937-1939, kdy byl na vojně, byl knihkupcem až do svého zatčení r. 1949. R. 1950 byl odsouzen na 14 roků, zabavení majetku a k pokutě 40 000 korun, za práci v Katolické akci. R. 1955 byl pro těžký zdravotní stav propuštěn, aby nezemřel ve vězení. Později pracoval jako dělník, pak jako archivář Jednoty v Moravských Budějovicích, kde vystřídal kněze a básníka Jana Dokulila. Byl vyznamenán za účast ve 2. odboji. Od mládí byl členem Společnosti Otokara Březiny (SOB), která byla založena r. 1932. Díky jemu se společnost obnovila i po r. 1989. Dílo: Publikoval v Lidové demokracii, Jiskře, Horáckých novinách, Bulletinu SOB aj. V Leopoldově tajně vydal na podnět S. Braita malý výbor básní O. Březiny, především básně ze sbírky Svítání na západě.
Literatura:
- ZEJDA, Radovan. Spisovatelé, publicisté a překladatelé. Moravskobudějovicko ; Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. ISBN 80-85048-75-2. S. 473-491.
Hrbata,Josef – kněz (5. výročí úmrtí; 90. výročí narození)
* 06.04.1924 - Habrůvka
+ 19.04.2009 - Silz
Životopis:
V letech 1942-1945 byl totálně nasazen v brněnské firmě Klöckner. Teologii začal studovat v Brně. Tehdejší rektor semináře, pozdější brněnský biskup Karel Skoupý, poslal mladého nadaného muže dokončit bohoslovecká studia do Říma. Studium zakončil doktorátem a 21. února roku 1948 byl vysvěcen na kněze. Po návratu se jeho prvním působištěm stala petrovická farnost. Od května 1948 do října 1949 zde zastupoval nemocného faráře Floriána Slámu, který psychicky neunesl poúnorovou změnu režimu. P. Hrbata se ve zdejší farnosti těšil oblibě. Měl nespornou zásluhu na důstojné oslavě stoletého jubilea od postavení a posvěcení zdejšího kostela. Oslava výročí proběhla 21. srpna 1949 za účasti brněnského biskupa a široké veřejnosti. Po odchodu z Petrovic vypomáhal Josef Hrbata v brněnské městské farnosti na Křenové a v biskupském úřadu na Petrově. V naší zemi v té době začal boj o svobodu církve. Biskup Skoupý vydal známý pastýřský list, jehož veřejné čtení bylo zakázáno. List byl tajně rozmnožen cyklostylem, který P. Hrbata ukrýval v bytě svých rodičů v Králově Poli. Biskup a jeho nejbližší spolupracovníci byli obviněni a zatčeni. Uvězněn byl i P. Josef, obviněný také ze špionáže pro Vatikán. Nejdříve byl vězněn v Brně na Orlí, pak několik měsíců v Kartouzích v severních Čechách, později v Ruzyni u Prahy a nakonec přímo na Pankráci. Z vězení byl po necelém roce propuštěn. Nastoupil jako kaplan na faru v Husovicích a byl stále sledován státní bezpečností. Když policejní návštěvy nepřestaly, rozhodl se pro vynucenou emigraci do Rakouska. Po dramatickém přechodu hranic se dostal šťastně do Tyrol, které spadaly pod okupační správu Francouzů. Právě v Tyrolsku zahájil Mons. Josef Hrbata svůj život v emigraci. Nejprve zvažoval své působení jako misionář v Jižní Americe. Nakonec se rozhodl zůstat. Téměř padesát let pak působil v diecézi Innsbruck. Nejprve ve dvou různých farnostech a pak nejdéle, celých dvaačtyřicet let, jako farář v nejvýše položené alpské farnosti Obergurgl, známém lyžařském středisku. Působil v pastoraci jak místních farníků, tak početných turistů a rekreantů. Neúnavně vyučoval a konal exercicie v různých částech Rakouska. Po dlouhá desetiletí emigrace podporoval církev a věřící v naší zemi. S některými zdejšími farníky byl po celý život v písemném kontaktu. Jeho literární činnost pomáhala zaplnit mezery v duchovní a teologické literatuře doby komunistické diktatury. Mons. Hrbata po dobu svého působení v tyrolském Obergurgelu (1958-2000) umožňoval na své faře i ozdravné pobyty kněžím a řeholníkům z Čech a Moravy. V průběhu let obdržel řadu různých ocenění. V roce 1989 ho papež Jan Pavel II. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti s právem užívat titul monsignore. Od roku 2000 žil Mons. Hrbata na zaslouženém odpočinku - nejdříve v italském Meranu a později v pensionu pro seniory v rakouském Silzu.
Dílo:
V průběhu šedesátých let zahájil svoji publikační činnost. Napsal celkem osm českých teologických knih, které vyšly ve více vydáních. Nejprve v Křesťanské akademii v Římě, po pádu komunismu i u nás. Například Cesta domů, Písně království, Setba a žeň, Světlo v temnotách, Klíč ke Starému zákonu. Jeho nejznámější a nejčtenější knihou jsou evangelijní meditace "Perly a chléb". Knihy jsou k dostání v českých knihkupectvích.
Literatura:
- GRUNA, Bronislav; GRUNOVÁ, Eva. Mons. ThDr. Josef Hrbata (6.4.1924 Habrůvka - 19.4.2009 Silz). Zpravodaj obce Petrovice. Roč. 2 (2009), č. 3, s. 15-17.
Charlemont,Hugo – malíř (75. výročí úmrtí)
* 18.03.1850 - Jemnice
+ 18.04.1939 - Vídeň
Životopis:
Narodil se v rodině slavných umělců. Je synem malíře miniatur (miniaturisty) Matiase Adolfa Charlemonta. Bratr Eduard Charlemont (1848-1906) byl rovněž malířem a jeho nejmladší bratr Theodor Charlemont (1859-1938) je znám jako sochař. Je otcem malířky Lilly Charlemont. V roce 1873 absolvoval Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde byl žákem profesora Eduarda von Lichtenfels. Technologii tisku a umění leptání zvládl u Arthura Wiliama Ungera. Za svého života vícekrát navštívil Holandsko a několik roků žil v Benátkách. Svými současníky byl Hugo Charlemont považován za všestranný talent. Předmětem jeho obrazů jsou krajiny, zátiší, portréty i interiéry. Kromě olejomalby vytvořil četné akvarely a kvaše. Z rozsáhlé krajinářské tvorby největší zájem vzbuzují obrazy malované v impresionistickém stylu. Obdobně jako i jiní umělci té doby se podílel na výzdobě veřejných a soukromých staveb. Například svými malbami vyzdobil jídelnu v novém Městském divadle (Burgtheatru) ve Vídni a palác prince ze Salmu. Je pochován na hřbitově ve vídeňské čtvrti Döblingu (Döblinger Friedhof) v severozápadní části Vídně; pro Rakušany má tento hřbitov stejný význam jako pro Čechy hřbitov na Vyšehradě.
Literatura:
- Hugo Charlemont [online]. [cit. 2012-03-14]. Dostupné na: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Hugo_Charlemont>.
Charvát,Josef - právník (15. výročí úmrtí)
* 09.05.1924 - Znojmo
+ 17.04.1999 - Znojmo
Životopis:
Absolvent právnické fakulty (1950). Pro nedostatek právnických míst začal učit na základní škole. V té době poprvé založil a řídil dětský sbor. Na školení u Armádního uměleckého souboru V. Nejedlého v Praze se seznámil se sbormistrovskými disciplinami. V r. 1955 založil pěvecký soubor na Střední ekonomické škole ve Znojmě, kde učil právní nauku a ekonomiku. S tímto sborem provedl i své první skladatelské pokusy. Jinak se ve výběru repertoáru řídil již prověřenými hodnotami. Člen poradního sboru pro pěvecké soubory při Okresním kulturním středisku ve Znojmě.
Literatura:
- ROUPEC, Jiří. Pokud existuje muzikantské nebe. Znojemsko. Roč. 17, č. 48 (27.11.2007), s. 13.
Jedlička,Bohumil – partyzán (100. výročí narození)
* 02.04.1914 - Moravský Krumlov
+ 14.03.1978 - Brno
Životopis:
Vyrůstal v zahradnické rodině, vyučil se zahradníkem a pracoval v rodinném zahradnictví. V průběhu okupace se zapojil do odboje a spolupracoval s Antonínem Řepkou. Byl zakládajícím členem Partyzánské družiny. Obstaral a zaplatil zbraně z německého skladu ve Znojmě. Po válce zůstal členem sociální demokracie a po sloučení členem KSČ. Převzal do národní správy hostinec v Moravském Krumlově a sodovkárnu.
Literatura:
- LYSÁK, Jiří. Životopisy. Z dějin Partyzánské družiny Josefa Hybeše. Třebíč : J. Lysák ve spolupráci s vydavatelstvím Akcent, 2011. ISBN 978-80-7268-891-3. S. 205-218.
Kaidl,František – rolník (140. výročí narození)
* 26.04.1874 - Jevišovice
+ 17.05.1968 - Jevišovice
Životopis:
Po vypuknutí války narukoval 1. srpna 1914 do Znojma k 35. domobraneckému praporu, později byl přidělen do Čáslavi k 21. pěšímu pluku, již v hodnosti četaře. Do italského zajetí se dostal 4. září 1917 u Monte Gabrielle. Do řad našich italských legií se přihlásil v květnu 1918 a stal se příslušníkem 1. roty 32. střeleckého pluku. Po skončení války se vrátil do Jevišovic.
Literatura:
- BŘEČKA, Jan. Občané Jevišovic v zahraničním odboji 1914-1920. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. (2002), s. 75-86.
Koliáš,Josef - JUDr. (85. výročí úmrtí)
* 13.08.1880 - Znojmo
+ 06.04.1929 - Znojmo
Životopis:
Po absolvování studia práv, nastoupil svoji advokátskou praxi u znojemského advokáta JUDr. Veleby. Oženil se s dcerou místního obchodníka s textilem Vojtou Hetfleišovou. Po svatbě si otevřel svoji advokátní kancelář. Od září roku 1907 do 29. 10. 1908 působil ve znojemském divadle jako zapisovatel. Člen českého Národního výboru - vznikl 2. 11. 1918. Po prvních obecních volbách se stal prvním českým místostarostou města Znojma. Ale i nadále působil u Okresního soudu jako obhájce a měl i svoji vlastní advokátní kancelář. Byl členem Sokola, zde zastával funkci místostarosty a aktivním členem Znojemské Besedy. V roce 1926 byl hlavním organizátorem odhalení pamětní desky notáře Jana Vlka na budově Znojemské Besedy. Svoji advokátní praxi i práci na znojemském Městském úřadě zastával až do 6. dubna 1929, kdy umírá na zápal plic.
Literatura:
- MP. JUDr. Josef Koliáš. Znojemské listy. Roč. 6, č. 13 (05.04.1997), s. 4.
Korschann,František – spisovatel (105. výročí úmrtí)
* 19.01.1829 - Znojmo
+ 09.04.1909 - Krems (Rakousko)
Životopis:
Po absolvování gymnázia po tři roky úředničil na velkostatku v Tvořihrázi a praktikoval u krajského úřadu ve Znojmě. Ve svých dvaceti letech vstoupil do armády. V průběhu dalších 28 let prošel službou u čtyř regimentů. V Miláně se oženil, jeho jediný synek Franzesco se však dožil sotva dvou let. V roce 1877 odešel na odpočinek, ale v souvislosti s okupací Bosny a Hercegoviny byl v letech 1878-1880 znovu povolán do mimořádné služby. Po návratu se věnoval již jen literární tvorbě.
Dílo:
Snad jako první, ještě v období jeho vojenské služby, vyšla tiskem r. 1861 lyrická báseň Rosenliebe, po ní byla v Lublani dvakrát vydaná úspěšná sbírka Gedichte (1871, 1872). Po návratu z vojny publikoval své verše pod názvem Am Isonzo a následovaly sbírky Kunst und Natur a v Drážďanech i Lipsku ro. 1888 vydaná Ideale Liebe.
Literatura:
- PEŘINKA, František Václav. Rodáci : znamenitější rodáci znojemští. Vlastivěda moravská. Znojemský okres. Č. 76 (1904), s. 140-141.
Kuchyňka,Antonín – starosta (145. výročí narození)
* 08.04.1869 - Horní Dunajovice
+ ?
Životopis:
Narodil se v rodině mlynáře, měl dva bratry a dvě sestry. Navštěvoval českou obecnou školu v Horních Dunajovicích a ve Znojmě školu německou. Dalšího vzdělávání na znojemské reálné škole musel pro onemocnění otce zanechat a věnovat se otcovu řemeslu, mlynářství. Při tom se nadále soukromě vzdělával. Po smrti otce roku 1890 se ujal správy mlýna a polního hospodářství. Z toho důvodu byl zproštěn stálé vojenské aktivní služby. V roce 1898 se oženil. Od té doby, co převzal po otci mlýn, se začal zajímat o rozkvět svého rodiště a účastnil se veřejného života. Roku 1891 založil v Horních Dunajovicích sbor dobrovolných hasičů a od jeho založení se stal jeho náčelníkem. Postupem času jeho přičiněním nebo spolupůsobením byly založeny hasičské sbory v okolních českých obcích: ve Tvořihrázi, Výrovicích, Kuchařovicích, Únanově a Křepicích. Stal se členem výboru hasičské župy, později její přehlížitelem a místopředsedou. Kuchyňka dal podnět k založení Čtenářského spolku v Dunajovicích a staral se o pořádání prvních divadelních představení, při nich také sám účinkoval. Roku 1895 se zapříčinil o znovu založení Okresního spolku hospodářského a stal se jeho předsedou. V roce 1901 také uspořádal hospodářský kurz. Kuchyňka byl také předsedou místní Národní jednoty pro jihozápadní Moravu (založena 1899) a pořádal v Dunajovicích přednášky a divadelní představení a podporoval místní knihovnu. Roku 1896 byl zvolen do obecního výboru v Horních Dunajovicích, a přestože byl nejmladším členem výboru, byl zvolen starostou obce. Starostou obce byl tři volební období (od r. 1896-1906). Po uplynulém třetím období byl roku 1906 opět jednohlasně zvolen starostou obce, ale volbu již nepřijal a stal se druhým radním. Byl také zvolen předsedou znojemského starostenského sboru, na jehož podnět byl založen. Roku 1898 založil v Dunajovicích rolnickou Raiffeisenku (založil také Raiffeisenku v Mikulovicích). Také se snažil zřídit mlynářské společenstvo pro znojemský okres. Byl místopředsedou řádového živnostenského společenstva pro Mikulovice a okolí. Roku 1901 založil v Dunajovicích parostrojní rolnickou mlékárnu.
Literatura:
- Antonín Kuchyňka. Neevidované materiály. Č. 826.
Kulhánek,Ferdinand – učitel (125. výročí narození)
* 10.04.1889 - Slatina, okr. Moravský Krumlov
+ 30.07.1942 - Pavlice, okr. Znojmo
Životopis:
Zastřelen při pokusu o útěk při zatýkání, řídící učitel, obecná škola v Pavlicích.
Domovská obec: Ratiškovice, okr. Moravský Krumlov. V rakousko-uherské armádě četař 24. domobraneckého pěšího pluku. Zajat 4. 9. 1915 Rovno.
Místo přihlášení do legií: Tomská gubernie, Ažerskaja. Do čs. legie v Rusku zařazen 16. 7. 1917, 8. střelecký pluk, vojín. Konec v legiích 27. 7. 1920, poslední útvar: 8. střelecký pluk, poslední hodnost: desátník. Demobilizován. Způsob jeho zapojení do odboje v době nacistické okupace zatím neznáme.
Literatura:
- Ferdinand Kulhánek [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: <.">http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1141>.
z Lichtenštejna,Maxmilián Jakub Mořic – kníže (305. výročí úmrtí)
* 25.07.1641 - ?
+ 21.04.1709 - Moravský Krumlov
Životopis:
S manželkou Alžbětou Sidonií měl sice Hartman celkem 24 dětí, z nich se však dospělého věku dožili jen 4 synové a 4 dcery. Ze čtyř jeho synů zůstal nejmladší Hartman svobodný, takže v linii rodu pokračovali tři jeho starší bratři, nejprve Maxmilián Jakub Mořic, avšak také jeho potomstvo po meči vymřelo, protože měl tři dcery, které se dožily dospělého věku. Když Maxmilián Jakub Mořic zemřel, ztratilo město ochránce, dobroděje a pečlivého hospodáře, který se o město snažil svědomitě starat. Jeho vztah k městu byl vyjádřen i tím, že byl pochován do hrobky v loretánské kapli klášterního kostela, kterou si zde v roce 1707 pro sebe a svoji druhou manželku vévodkyni Eleonoru Markétu Holštejnskou nechal postavit.
Literatura:
- Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně : Muzejní a vlastivědná společnost, 2009. 350 s.
Liška,Emanuel Krescenc – malíř (155. výročí narození)
* 19.04.1859 - Mikulovice
+ 18.01.1903 - Praha
Životopis:
V letech 1869-1877 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze a Akademie v Mnichově (1878-80). Od roku 1875 byl členem Umělecké besedy, České akademie výtvarných umělců (od r. 1892). V roce 1898 patřil k zakládajícím členům Jednoty umělců výtvarných. Od roku 1888 působil jako profesor kreslení na UMPRUM v Praze. Jeho dílo najdeme v Národní galerii v Praze. Do dějin českého malířství se zapsal díky účasti na výzdobě Národního divadla. Cyklus Tři doby země české, který provedl spolu s J. Schikanedrem, však byl odstraněn po požáru Národního divadla. Je autorem znaku města Loděnice.
Dílo:
Hagar a Ismael (1883), Kain (1885), Kristus na hoře Olivetské (1886), Císaři Maxmiliánovi se zjevují jeho oběti (1888), Michelangelův sen (1890-91), Mater Dolorosa (1891), Vdovec (1895), cyklus Tři doby země české.
Samostatné výstavy: 7. výstava JUV Praha (1903), Souborná výstava. Topičův salon, Praha (1922/23).
Literatura:
- Náš Slavín : pamětní desky rodáků mikulovických v Mikulovicích u Znojma. Podyjí. Roč. 1, č. 1 (1924), s. 8.
Oborny,Adolf – botanik (90. výročí úmrtí)
* 17.06.1840 - Světlá
+ 27.04.1924 - Znojmo
Životopis:
Středoškolské vzdělání dokončil v r. 1861 a pokračoval na německé technice v Brně. Suplet na brněnské státní reálce. V r. 1870 složil ve Vídni učitelskou zkoušku z přírodopisu a matematiky. Profesor zemské reálky a později okresní školní inspektor ve Znojmě v letech 1870-1899. V červnu r. 1899 odešel do Lipníku nad Bečvou, kde působil do r. 1907 jako ředitel zemské německé reálky. V r. 1907 se vrátil do Znojma.
Dílo:
Die Flora des Znaimer Kreisess (1879), Flora von Mähren und oesterr. Schlesien (dvousvazkové dílo) aj.. Ve svých dílech využil nejen vlastní sběry ale i práce a herbáře svých německých kolegů. Herbáře jsou uloženy v muzeu v Praze, Brně, Mikulově, z části na katedře biologie rostlin Přírodovědné fakulty Masarykovy univerzity. V Jihomoravském muzeu je uloženo celkem 1248 herbářových položek. Jsou zde dokladovány i rostliny, které se už u nás nevyskytují. Botanické práci se věnoval třicet let a uveřejnil přes 30 botanických prací.
Literatura:
- BOUDA, Otto; ČERNOŠEK, Lubomír; KOZDAS, Jan. 15 let obnoveného Okrašlovacího spolku ve Znojmě. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2007. (2008), s. 10-20.
Podhradský,Jan – zootechnik (45. výročí úmrtí)
* 20.10.1897 - Rybníky
+ 17.04.1969 - Brno
Životopis:
Od roku 1946 působil jako pedagog a od r. 1950 jako řádný profesor na Vysoké škole zemědělské v Brně. Už v roce 1936 byl hlavním iniciátorem zvelebovacího programu chovu drůbeže v Československu. V roce 1948 stál u zrodu první odborné drůbežnické školy v Jeseníku (později byla přemístěna do Přemyslovic) a byl jejím prvním ředitelem. Zabýval se hlavně drůbežnictvím, fyziologií výživy hospodářských zvířat, léčením a prevencí avitaminóz a endokrinologií.
Dílo:
Výživa a krmenie hydiny (1974), Plemenitba drůbeže (1960), Chov drůbeže (1961).
Literatura:
- TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století. 2. díl, K-P. Praha : Paseka ; spoluvydavatel Petr Meissner, 1999. 649 s.
Procházka,Jiří – lékař (265. výročí narození)
* 10.04.1749 - Blížkovice
+ 17.07.1820 - Vídeň
Životopis:
Základní školu začal navštěvovat v Blížkovicích v roce 1754 nebo 1755. Zde se v českém jazyce naučil pouze základy čtení a psaní. Na znojemském jezuitském gymnasiu, kde se učil v letech 1759-1765, se vyučovalo latinsky. V letech 1765-1767 absolvoval na Univerzitě v Olomouci dva roky filosofických studií. Jako osmnáctiletý získal doktorát filozofie. V letech 1769-1774 absolvoval Lékařskou fakultu univerzity ve Vídni. V letech 1774-1776 pracoval jako asistent na klinice profesora Haena. Od roku 1776 se pod vedením prof. Bartha věnoval očnímu lékařství, v březnu 1778 získal titul magistra očního lékařství. V roce 1778 působil jako profesor anatomie a očního lékařství na Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze. V této době zavedl do anatomie injekční stříkačku umožňující některé cévní objevy. Dospěl k poznatkům o chování cévní stěny v krevním oběhu a upozornil na funkci cév při růstu kostí. Operací šedého zákalu zachránil zrak 3000 pacientům. Snad největšího uznání získal svým výkladem fyziologie nervového systému. V rámci této teorie vytvořil koncepci nervového reflexu. Poprvé také popsal gynekologické nádory. Byl členem Královské české společnosti nauk (1785). V roce 1791 pracoval jako vědec v anatomickém ústavu a byl též zakladatelem anatomického muzea ve Vídni. Vedle výuky vyšší anatomie a fyziologie a vědeckých výzkumů se věnoval odborné oční praxi. Byl členem řady zahraničních vědeckých společností - Akademie v Paříži, v Petrohradě a lékařských společností v Německu, Francii i Rusku. V roce 1799 se po krátké známosti oženil s dcerou pražského měšťana a radního - Annou Štěpanovskou. Ve svých 70 letech již neměl dostatek sil k vykonávání svého povolání a požádal o penzionování. Jeho žádosti vídeňská dvorská kancelář dekretem z 9. června 1819 vyhověla. Byl mu ponechán celý plat i s ubytovacím příspěvkem a za jeho vědecké a pedagogické zásluhy mu byl udělen Leopoldův rytířský kříž.
Dílo:
Monografie o fyziologii krevního oběhu (Praha, 1778), Monografie o skladbě svalu (1778), Monografie o skladbě nervstva (1779), Studie o vzniku zrůd (1781), Studie o funkcích nervového systému (1784). Další práci o jaterních cystách uveřejnil ve Vídni (1795). Dva roky poté vydal svoji první učebnici Fyziologie (vyšla ještě ve dvou německých vydáních 1802 a 1810, v latinském překladu 1805). V r. 1800 vydal dva svazky svých sebraných starších prací. Monografie Porovnání o organizmu lidského těla, Anatomicko-fyziologická zkoumání lidského těla, Pokus empirického znázornění přírodních zákonů (1810-1815). Svou vědeckou literární činnost uzavřel zevrubným přepracováním učebnice fyziologie, která se stala jeho nejznámějším spisem. Byla používána k výuce na mnoha evropských univerzitách.
Literatura:
- PERNICA, Bohuslav. Písemnictví na západní Moravě : Kulturně-historický nástin. Přerov : Strojil, J., [19--?]. S. 30.
Schimmel,Ivan Lohelius – kreslíř (235. výročí narození)
* 11.04.1779 - Praha
+ 24.01.1806 - Mikulovice
Životopis:
Po absolvování teologické fakulty (1779-1803) nastoupil na kněžské místo do Mikulovic (1804). Už jako student se věnoval malířství. Patřil mezi první autory, kteří se u nás věnovali siluetové podobizně. Posléze pořídil siluetové podobizny některých členů premonstrátského řádu. Provedl také kolorované kresby tužkou klášterů v Teplé a v Doksanech z ptačí perspektivy a pohledy na kostel a klášter na Strahově. Je pravděpodobné, že byl požádán v roce 1804 o nakreslení celkového plánu kláštera v Louce. Zemřel v Mikulovicích, patrně šlo o infekční chorobu.
Literatura:
- Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 12, č. 4 (2012), s. 11.
Valenta,Vladimír – sportovec (70. výročí úmrtí)
* 04.06.1885 - Brno
+ 18.04.1944 - Bohutice
Životopis:
Brněnský student a později bankovní úředník závodící též pod pseudonymy „Orlík“ a „Bechyňský“, nebývalé úspěchy v začátcích atletiky ještě v dobách monarchie. Začínal s atletikou v Českém atletickém klubu Hellas Brno. Startoval na Běchovicích 1905, kde doběhl jako třetí s výkonem 41:24,6. Jeho výkon 15 362 m z roku 1906 v hodinovce na dráze měl dobrou úroveň. Již v roce 1907 startoval v dresu Moravské Slavie na Běchovicích. K největším jeho úspěchům patří vítězství ve 3. ročníku maratónu Augern-Vídeň časem 3:14:33,8 hod. z roku 1904. V roce 1908 již Valenta pomýšlí na konec kariéry, když se stal bankovním úředníkem. Patří mezi zakladatele brněnské atletiky začátkem 20. století. Od roku 1909 člen výboru atletického odboru Moravské Slavie.
Literatura:
- Vladimír Valenta [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné na: <.">http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1704>.
Voříšek,Alvarus – řezbář (235. Výročí úmrtí)
* ?
+ 13.04.1779 – Znojmo
Životopis:
Řezbář a laický bratr dominikán ve Znojmě. Pracoval například na varhanní skříni, v kostele u znojemských dominikánů.
Literatura:
- VALEŠ, Tomáš. Mezi Brnem a Vídní. Umění a umělci ve Znojmě a okolí 1715-1815 : disertační práce [online]. [cit. 2012-11-05]. Dostupné na: http://is.muni.cz/th/111041/ff_d/Vales_disertace_text_upraveno.pdf
Wondra,Heinrich – zemědělec (35. výročí úmrtí)
* 1901 - ?
+ 20.04.1979 - Poing (Německo)
Životopis:
1938-1939 - poslední starosta obce Starý Šaldorf. 1939-1941 - radní města Znojma a vedoucí úřadu ve Starém Šaldorfě, potom voják.
Literatura:
- LANG, Johann. Ehrenbürger der Gemeinde Altschallersdorf. Heimatbuch Altschallersdorf. S. l. : J. Lang, 1998. S. 35.
Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová.