Stefan Zweig
Stefan Zweig
  • rakouský spisovatel, básník, dramatik a překladatel

Rodina

Stefan Zweig se narodil 28. listopadu 1881 ve Vídni v domě číslo 14 na Schottenringu jako druhorozený syn. Otec Moriz Zweig byl majetný továrník z Moravy, matka Ida, rozená Brettauerová, pocházela z jižní Itálie. Rodina byla dobře situovaná, což umožnilo, že se Zweig již od dětství mohl věnovat své velké zálibě - literatuře.

Dětství a mládí

V roce 1892 začal Zweig navštěvovat Maxmiliánovo gymnázium a již v té době se věnoval studiu všech dosažitelných literárních dějin, učil se nazpaměť životopisy spisovatelů a básníků a dokonce napodoboval i jejich podpisy. Zkoušel psát básně a ty se již od roku 1897 začaly objevovat spolu s jeho aforismy a povídkami v různých časopisech.

Po maturitě v roce 1901 odešel studovat filozofii a dějiny literatury na univerzitu. Hlavním důvodem jeho studia však bylo množství volného času a možnost věnovat se literární tvorbě. Ještě téhož roku vyšla Zweigova první básnická sbírka „Silberne Saiten“ („Stříbrné struny“). Kritika ji uvítala velmi vlídně, což ho povzbudilo, aby nabídl k vydání další své dílo, tentokrát novelu „Die Wanderung“ („Putování“). I ta byla přijata. Díky tomuto uznání získal Zweig respekt v očích rodiny a tak mu rodiče nebránili, když zatoužil po studiu v Berlíně. Těch několik měsíců v novém prostředí, bez přítomnosti rodiny a známých, mu pomohlo osamostatnit se a poznávat lidi a život přímo a nikoli jen prostřednictvím literatury. Začal cestovat a překládat z cizích jazyků, hlavně z francouzštiny, např. díla Baudelaira a Verlaina, ale též svého oblíbeného belgického básníka Verhaerena.

V roce 1904 dokončil Zweig univerzitní studia, sepsal disertační práci na téma Hippolyte Taine a složil zkoušky, čímž splnil závazek vůči své rodině a konečně se mohl věnovat jen sobě a svým plánům.

Jeho touha po poznání jej přivedla k cestování – během let navštívil Paříž, Londýn, Itálii, Španělsko, Holandsko, dostal se i do severní Afriky, Indie, Ameriky. Poznával svět a lidi, seznamoval se s významnými osobnostmi umění a vědy a navazoval nová přátelství.

První literární tvorba

V roce 1905 vydal Zweig životopis „Paul Verlain“, první z řady románových biografií, jež jej proslavily, a o rok později další sbírku básní „Die frühen Kränze“ („Časné věnce“). V té době byl již známým spisovatelem a to nejen díky vlastním dílům, ale též díky zdařilým překladům, kterými na sebe upoutal značnou pozornost. Přesto měl pocit, že skutečné dílo dosud nevydal a snad i proto se začal věnovat dramatické tvorbě. Již v jeho prvním díle, tragedii „Tersites“, se projevil Zweigův osobitý sklon stavět do popředí ty, kteří sice prohrávají, na jejichž straně je však morální právo. Hra vyšla v roce 1907 a o rok později byla uvedena v Drážďanech a Kasselu. V témž roce vyšel Zweigův výbor z Balzaca s rozsáhlým úvodním esejem.

Zweig i nadále hodně cestoval, přitom však pokračovala i jeho překladatelská a spisovatelská činnost. V roce 1911 vyšly psychologické novely o problémech dospívání pod názvem „Erstes Erlebnis“ („První zážitek“), dále jednoaktová hra z německého rokoka napsaná na objednávku „Der verwandelte Komödiant“ („Proměněný komediant“) a konečně hra „Das Haus am Meer“ („Dům u moře“), která byla v říjnu 1912 uvedena na nejprestižnější scéně německého jazyka, ve vídeňském Burgtheatru. V následujícím roce vydal psychologickou novelu „Brennendes Geheimnis“ („Palčivé tajemství“).

V té době započal též dlouholetý Zweigův vztah k Friderice Marii von Winternitz, rozené Burger, která žila v ne právě šťastném manželství s Felixem von Winternitz a byla matkou dvou dcer. Byla to energická, chytrá, milá a vtipná žena, která však působila nesměle a bojácně. Zajímala se o jazyky a literaturu a dokonce úspěšně debutovala jako spisovatelka.

První světová válka

Do Zweigova dalšího života i tvorby zasáhla 1. světová válka, která měla rozbít svět, v němž vyrostl. Až do jejího vyhlášení Zweig stále doufal, že bude zachován mír. V prvních chvílích byl také jako mnoho ostatních stržen vlasteneckou horečkou, ale již v září 1914 uveřejnil v tisku otevřený dopis „An die Freunde im Fremdland“ („Přátelům v cizině“), který uprostřed nenávistného běsnění vyzýval ke vzájemné věrnosti ve jménu budoucího nového přátelství mezi národy.

Díky vlivnému příteli unikl Zweig povinnosti nastoupit na frontu a místo toho sloužil ve vídeňském válečném archívu. Pravou tvář války poznal až na služební cestě do Haliče v roce 1915. Pod vlivem hrůz, které spatřil, a rozhořčen lživými novinovými zprávami, napsal protiválečné biblické drama „Jeremias“ („Jeremiáš“), na jehož uvedení v neutrálním Švýcarsku odjel v zimě 1917 spolu se svou přítelkyní Friderike. Zde navštívil Romaina Rollanda, který měl stejné názory jako on sám, a setkal se s mnoha dalšími pacifisty a umělci, jako byl např. Hermann Hesse a James Joyce. Stal se zahraničním korespondentem a svými články bojoval proti válce.

První světová válka v něm vyvolala zoufalství nad utrpením lidstva a urychlila proces zrání v bytostného, byť do jisté míry abstraktního humanistu, který si stanovil za celoživotní cíl boj proti brutalitě, teroru a válce, za porozumění mezi národy, za světoobčanství proti nacionalismu, za práva každého jedince na osobní svobodu.

20. léta – nejúspěšnější doba Zweigova života

Když konečně válka skončila, neviděl Zweig budoucnost příliš optimisticky. Dobře si uvědomoval, že končí jedna epocha a to nejen pro Rakousko, ale i pro něj samého. Rozhodl se pro návrat do poražené vlasti a začal budovat nový život. Roku 1920 mohl konečně legalizovat svůj vztah k Friderike, se kterou již několik let žil, a která byla již od roku 1913 rozvedená, ale podle tehdejších rakouských zákonů mohla druhé manželství uzavřít teprve nyní. Společně se nastěhovali do nově zakoupeného domu v Salcburku. Přes všechny politické a hospodářské zmatky ve vnějším světě, je teď jeho vnitřní svět uspořádán a život cele soustředěn na práci.

V následujících letech vznikla celá řada významných děl, např. básně a lyrické prózy pod názvem „Fahrten“ („Cesty“), komorní hra „Legende eines Lebens“ („Legenda jednoho života“), překlady R. Rollanda a J. Rousseaua, eseje „Drei Meister“ („Tři mistři“) o Balzacovi, Dickensovi a Dostojevském, biografie „Romain Rolland“ a novely „Amok“ a „Die Augen des ewigen Bruders“ („Oči věčného bratra“). Jsou to již zcela zralá díla a Zweig se právě díky nim stává známým nejen v Německu, ale postupně v celém světě. Jeho literární činnost pokračuje vydáním dalšího biografického eseje „Der Kampf mit dem Dämon“ („Zápas s démonem“), který patří k cyklu „Die Baumeister der Welt“ („Stavitelé světa“), což je tzv. typologie ducha. Dále vyšly „Die gesammelten Gedichte“ („Sebrané básně“), divadelní hra „Valpone“, povídky „Verwirrung der Gefühle“ („Zmatení citů“), historické miniatury „Sternstunden der Menschheit“ („Hvězdné hodiny lidstva“) a závěrečný svazek cyklu Stavitelé světa „Drei Dichter ihres Lebens“ („Tři básníci svých životů“), jehož hrdiny jsou Casanova, Stendhal a Tolstoj.

V roce 1928 byl Zweig pozván do tehdejšího Sovětského svazu na oslavy stého výročí narození Tolstoje. Zde se sblížil s L. N. Gorkým, který zajišťoval ruská vydání jeho děl.

Na přelomu dvacátých a třicátých let byl Zweig na vrcholu tvůrčích sil, dokonale ovládal své řemeslo, které se již dávno stalo uměním, měl krásný dům, oddanou a inteligentní ženu, své přátele mezi představiteli evropské duchovní elity, své čtenáře na celém světě. Patřil mezi nejvíce překládané autory německého jazyka. Byl volný, zdravý, úspěšný. Přesto byl ale znepokojen složitou mocenskou hrou té doby a cítil skryté nebezpečí války. A tak se vší rozhodností i uměním psal díla zaměřená proti válce, násilí a zákulisní politice. Znovu vydal drama „Jeremias“, napsal povídky o lidech, postižených válkou „Kleine Chronik“ („Malá kronika“), biografie „Joseph Fouché“, jehož postava se objevuje též v tragikomedii „Das Lamm des Armen“ („Ovečka chudého“), která měla 15. března 1930 premiéru v Praze a v řadě německých měst.

30. léta - zlé časy

Na začátku 30. let pracoval Zweig na triptychu „Die Heilung durch den Geist“ („Léčení duchem“), věnovaném třem postavám novodobé psychoterapie Franzi Antonu Mesmerovi, Mary Bakerové-Eddyové a Sigmundu Freudovi. Vydal svou čtenářsky nejúspěšnější biografii „Marie Antoinetta“ a napsal libreto k opeře Richarda Strausse „Die schweigsame Frau“ („Mlčenlivá žena“).

Politická situace se přiostřovala, Hitler byl jmenován říšským kancléřem a ve Zweigově životě nastal zlom, začaly pro něj zlé časy. Politický neklid v Rakousku mu znemožňoval práci a tak se v říjnu 1933 rozhodl odjet do Anglie. Zde dokončil další biografii „Triumph und Tragik des Erasmus von Rotterdam“ („Triumf a tragika Erasma Rotterdamského“), ve které se však objevily také autobiografické prvky.

Na přelomu let 1933 a 1934 pobýval Zweig krátce v Rakousku, ale pokračující politické pronásledování a policejní prohlídka jeho domu, ho utvrdily v rozhodnutí opustit Salcburk a vrátit se do Londýna. Přestěhoval se nejdříve sám, bez manželky, která ho ale často navštěvovala. Sama mu na výpomoc při jeho literární práci obstarala sekretářku Lotte Altmannová. Tato pětadvacetiletá, křehká a nesmírně pilná žena byla nabita obdivuhodnou energií a to i přesto, že trpěla astmatickými záchvaty. Stala se pro Zweiga nepostradatelnou pomocnicí a později i něčím víc. Když koncem roku oba společně s Friderike dokončovali biografii „Maria Stuart“ („Marie Stuartovna“), došlo ke krizi, kterou se snažili vyřešit odchodem Lotty a Zweigovým odjezdem na přednáškové turné do Spojených států.

Zweigův neklid se projevoval i tím, že často měnil místa svého pobytu, jakoby se snažil někde zakotvit a najít ztracenou rovnováhu. Po krátké návštěvě Vídně se opět vrátil do Londýna a začal vážně uvažovat o prodeji domu v Salcburku. V létě 1936 se zúčastnil mezinárodního sjezdu PEN-klubu v Jižní Americe, krátce pobýval též ve Španělsku, zmítaném občanskou válkou.

Uvědomoval si válečné nebezpečí, které hrozilo celé Evropě a o to více pracoval. Znovu vydal některá svá díla a historický románový esej „Castellio gegen Calvin oder Ein Gewissen gegen die Gewalt“ („Castellio proti Kalvínovi čili Svědomí proti násilí“), jehož hlavní myšlenkou je potřeba tolerance, boj proti různým formám dogmatismu a fanatismu, boj za svobodu myšlení, za právo na život beze strachu, za respektování mravních zásad ve společnosti, za pravý humanismus. O rok později vyšel výbor esejů, napsaných v uplynulých třiceti letech, „Begegnungen mit Menschen, Büchern, Städten“ („Setkání s lidmi, knihami, městy“).

 V listopadu 1937 naposledy navštívil Vídeň, aby ještě jednou spatřil svou matku, svou rodinu, svou vlast. Tušil, že to všechno je ztraceno a tak konečně prodal dům v Salcburku a rozhodl se pro život s Lotte. V roce 1938 pobývali společně v Portugalsku a Zweig zde napsal biografický román „Magellan“, který ještě téhož roku vyšel ve Vídni.

18. března 1938 obsadila německá vojska Rakousko a brzy nato zemřela Zweigova matka. O Vánocích toho roku dostala Friderike, žijící v té době ve Francii, zprávu, že jejich manželství bylo rozvedeno.

Zweig dokončil dlouho chystaný román „Ungeduld des Herzens“ („Netrpělivost srdce“), jehož hlavní hrdinka se velmi podobala Lotte, a odjel na přednáškové turné do Spojených států. Po návratu opustil Londýn a hledal klid na jihu Anglie, ve městě Bathu. Měl v úmyslu pracovat zde na rozsáhlé monografii o svém oblíbeném autorovi Balzacovi. Věnoval se mu již dříve, překládal jeho romány, napsal o něm esej, uveřejněnou v díle „Drei Meister“, a sbíral jeho rukopisy. Nyní chtěl dokončit své dlouholeté intenzivní studium a předložit rozsáhlou literární biografii, která se měla stát jeho stěžejním dílem.

Druhá světová válka

Začala válka. Zweig byl touto situací zcela ohromen. Přerušil práci na „Balzacovi“, byl schopen psát pouze deník a jakákoli činnost mu připadala zcela nesmyslná. Po vstupu Anglie do války si spolu s Lotte připadali jako nepřátelští cizinci – trpění, nesvobodní. Nejvíce ho trápilo, že ztratil přístup do německy mluvících zemí – jaké čtenáře může ještě oslovit, pro koho bude psát? Také Lotte měla jako Němka problémy. Alespoň ty se jim podařilo vyřešit sňatkem, který urychleně uzavřeli v září 1939. O rok později oba přijali anglické občanství.

Na jaře 1940 se nechal Zweig přemluvit a odjel na pozvání přátel do Paříže. Vystoupil zde s přednáškou „Das Wien von gestern“ („Vídeň včerejška“). Jeho řeč však nebyla nekrologem za padlé město, nýbrž výzvou k záchraně evropské kulturní tradice. Po počátečním váhání odjel spolu s Lotte do New Yorku, aby podnikl přednáškovou cestu po Jižní Americe. S velkým úspěchem vystoupil před tisícovými shromážděními v Brazílii, Argentině a Uruguayi a seznamoval posluchače se situací v Evropě.

V lednu 1941 se vrátil do New Yorku a později se přestěhoval do New Havenu. Ale ani tady nebyl spokojen. Dokončil zde sice knížku „Amerigo“, ale trpěl neustálým životem v hotelu a také Lotte špatně snášela drsné podnebí. Odjel proto do Ossiningu, najal zde vilu a začal pracovat spolu s Lotte a Friderike (která bydlela nedaleko) na svých pamětech.

Na podzim 1941 se rozhodl vrátit zpět do Brazílie, kterou si natolik zamiloval, že napsal knihu „Brasilien. Ein Land der Zukunft“ („Brazílie, země budoucnosti“). Najal si domek v Petropolisu (70 km od Rio de Janeira) a dokončil zde své vzpomínky „Die Welt von gestern“ („Včerejší svět“), což byl nejen obraz jeho vlastního života, ale též doby, ve které žil. Vzniklo tu také vynikající antifašistické dílo „Schachnovelle“ („Šachová novela“). Jeho život plynul celkem monotónně v četbě, práci a procházkách.

Zweig velmi citlivě reagoval na vnitřní i vnější krize, které ho často zaháněly až do beznaděje a zoufalství. A v takové těžké době právě žil. Snažil se, jako už mnohokrát, vysvobodit z duševních útrap zvýšeným zájmem o život slavných lidí, jakoby z jejich osudů a zápasů čerpal sílu i pro sebe. Tentokrát to byl „Montaigne“, o němž začal psát studii, kterou však již sám nedokončil, protože se rozhodl pro dobrovolnou smrt. Ještě v února 1942 odjel spolu s Lotte do Ria, aby se zúčastnil proslulého karnevalu. Zweig působil uvolněně a vesele a zdálo se, že si chce tento svátek užít. Ale hned následující den našel v novinách zprávu o pádu Singapuru, útoku Němců směrem na Suezský průplav a o finančních povinnostech britských občanů v zahraničí. O karnevalu již nechtěl ani slyšet a naléhal na Lotte, aby se vrátili zpět do Petropolisu. Ráno 23. února 1942 zůstaly dveře jejich ložnice zamčené až do časného odpoledne. Domácí personál zneklidněl a zavolal policii. Ta našla Stefana Zweiga i jeho ženu Lotte mrtvé. Otrávili se tabletami veronalu. Jejich těla byla uložena do společného hrobu ve městě Petropolisu.

Charakteristika díla

Zweig byl úspěšným autorem, překládaným po celém civilizovaném světě. Ještě za svého života - ve 20. letech 20. století - byl považován za jednoho z nejlepších německy píšících autorů.

Jeho tvorbu můžeme rozdělit do několika žánrových skupin. Začínal překlady, byl mistrným tlumočníkem světové poezie, a již zde se projevil jeho mimořádný smysl pro krásu slova. Psal lyrické básně ovlivněné francouzským symbolismem, vzbudil rozruch svou dramatickou tvorbou, byl skvělý esejista, výtečný novelista. Na jeho psychologických novelách a románech, které odhalují pokrytectví společnosti, je vidět vliv učení Sigmunda Freuda o nadvládě podvědomí v životě člověka. V popředí stojí složitá lidská psychika, která je představena jako hluboce rozporný, vícevrstevný celek. Svou schopnost proniknout do vnitřního světa osobnosti spojil Zweig s metodou dokumentárního záznamu, která je charakteristická pro literaturu faktu, a vytvořil tak nový typ faktografické románové biografie, která je v jeho díle zastoupena nejvíce. Je založena na rozsáhlém bádání a sbírání pramenů a podkladů. Představuje historicko-literární žánr, v jehož středu stojí výjimečné postavy a jejich osudy.

Stefan Zweig se stal klasikem a jeho knihy četlo již několik generací. Jsou svědectvím o jeho době, o jeho současnících a jejich snech, citech a vášních, o jejich myšlenkách, ideálech a omylech, o naději a zklamání, zápasech, triumfech i porážkách. Noví lidé přicházejí, svět se mění, ale dílo zůstává.

V Městské knihovně Znojmo najdete:

Díla Stefana Zweiga:

Amerigo. Die Geschichte eines historischen Irrtums (Sign.: RK)

Amerigo. Magellan (Sign.: SKL - B 7179)

Amok

Der Amokläufer und andere Erzählungen (Sign.: RK)

Auf Reisen (Sign.: RK)

Die Augen des ewigen Bruders (Sign.: RK)

Balzac (Sign.: SKL - B 6534)

Balzac. Eine Biographie (Sign.: RK)

Begegnungen mit Büchern (Sign.: RK)

Der begrabene Leuchter (Sign.: RK)

Ben Jonsons Volpone

Brasilien

Brennendes Geheimnis (Sign.: RK)

Brief einer Unbekannten (Sign.: RK)

Briefe 1910-1942 (Sign.: RK)

Briefe an Freunde (Sign.: RK)

Buchmendel (Sign.: RK)

Castellio gegen Calvin oder Ein Gewissen gegen die Gewalt (Sign.: RK)

Clarissa

Drei Dichter ihres Lebens. Casanova – Stendhal – Tolstoi (Sign.: RK)

Drei Meister. Balzac – Dickens – Dostojewski (Sign.: RK)

Erstes Erlebnis. Vier Geschichten aus Kinderland (Sign.: RK)

Europäisches Erbe (Sign.: RK)

Das Geheimnis des künstlerischen Schaffens (Sign.: RK)

Die Heilung durch den Geist (Sign.: RK)

Die Hochzeit von Lyon und andere Erzählungen (Sign.: RK)

Hvězdné hodiny lidstva

Jaro v Prátru

Josef Fouché. Portrét jednoho politika (Sign. SKL – B 5986)

Joseph Fouché. Bildnis eines politischen Menschen (Sign.: RK)

Kaleidoskop(Sign.: SKL – B 3330)

Der Kampf mit dem Dämon (Sign.: RK)

Knihomol (Sign.: SKL – B 3331)

Länder, Städte, Landschaften (Sign.: RK)

Léčení duchem

Legenden (Sign.: RK)

Magellan. Der Mann und seine Tat (Sign.: RK)

Magellan, muž a jeho čin (Sign.: SKL – B 4719)

Mária Antoinetta

Maria Stuart (Sign.: RK)

Marie Antoinette. Eine Biographie (Sign.: RK)

Marie Stuartovna

Menschen und Schicksale (Sign.: RK)

Netrpělivost srdce

Novely

Opojení z proměny

Phantastische Nacht und andere Erzählungen (Sign.: RK)

Praterfrühling (Sign.: RK)

Rausch der Verwandlung (Sign.: RK)

Schachnovelle (Sign.: RK)

Die schlaflose Welt. Aufsätze und Vorträge aus den Jahren 1909-1941 (Sign.: RK)

Sternstunden der Menschheit. Fünf historische Miniaturen (Sign.: RK)

Sternstunden der Menschheit. Zwölf historische Miniaturen (Sign.: RK, SKL – B 5594)

Stretnutia (Sign.: SKL B 3336)

Svedomie proti násiliu. Castelio proti Kalvínovi (Sign.: SKL – 22434)

Svět včerejška (Sign.: 940)

Triumf a tragika Erasma Rotterdamského (Sign.: SKL - B 9029)

Triumph und Tragik des Erasmus von Rotterdam (Sign.: RK)

Über Sigmund Freud. Porträt, Briefwechsel, Gedenkworte (Sign.: RK)

Ungeduld des Herzens (Sign.: RK)

Der verwandelte Komödiant (Sign.: RK)

Verwirrung der Gefühle (Sign.: RK)

Vierundzwanzig Stunden aus dem Leben einer Frau (Sign.: RK)

Die Welt von Gestern. Erinnerungen eines Europäers (Sign.: RK)

Díla o Stefanu Zweigovi:

Ackerl, Isabella – Weissensteiner, Friedrich: Österreichisches Personenlexikon der Ersten und Zweiten Republik (Sign.: RK 03)

Arens, Hans (Hrsg.): Der Große Europäer Stefan Zweig (Sign.: RK 830)

Bauer, Alfredo: Der Mann von Gestern und die Welt. Ein biographischer Roman um Stefan Zweig (Sign.: RK)

Brenner, Emil – Bortenschlager, Wilhelm: Deutsche Literaturgeschichte 1. Von den Anfängen bis zum Jahr 1945 (Sign.: RK 830)

Czeike, Felix: Historisches Lexikon Wien. Band 5, Ru-Z (Sign.: RK 03)

Hauptwerke der österreichischen Literatur. Einzeldarstellungen und Interpretationen (Sign.: RK 03)

Lexikon deutschsprachiger Schriftsteller von den Anfängen bis zur Gegenwart. Band 2, L-Z. (Sign.: PK 8, SKL – S 18732)

Metzler Autoren Lexikon. Deutschsprachige Dichter und Schriftsteller (Sign.: RK 830)

Müller, Hartmut: Stefan Zweig (Sign.: RK 830)

Pongs, Hermann: Lexikon der Weltliteratur. Autoren, Werke, Begriffe. Band 3, M-Z (Sign.: RK 82)

Poppe, Reiner: Stefan Zweig – Schachnovelle. Interpretationen und Unterrichtsmaterialien (Sign.: RK 830)

Prater, Donald A.: Stefan Zweig (Sign.: RK 830)

Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských (Sign.: PK 8)

Stefan Zweig. Für ein Europa des Geistes (Sign.: RK 830)

Weinzierl, Ulrich: Stefan Zweig – Triumph und Tragik. Aufsätze, Tagebuchnotizen, Briefe (Sign.: RK 830)

Zweig, Friderike: Unrast der Liebe (Sign.: RK)

Stefan  Zweig (28.11.1881 – 22.2.1942)

Ein Österreichischer Novellist, Essayist und kulturhistorischer Biograph, aber auch Lyriker, Dramatiker und Übersetzer.

Zweig, der Sohn eines Industriellen, entstammte einer wohlhabenden und intellektuellen Wiener großbürgerlichen Familie. Er absolvierte das Gymnasium und studierte in Wien und Berlin Philosophie, Germanistik und Romanistik. Der Start ins literarische Leben erfolgte noch während des Studiums, das er 1904 mit einer Dissertation über Hippolyte Taine abschloss.

Viele Reisen führten ihn quer durch Europa, nach Indien, Nordafrika und Nord- und Mittelamerika.

Während des Ersten Weltkriegs arbeitete Zweig teils im Kriegspressequartier, teils im Kriegsarchiv. Als überzeugter Kriegsgegner hielt er sich 1917-1918 in der Schweiz auf. In Zürich schloss er sich einer Gruppe von Intellektuellen an, die für den Frieden kämpfen. Zu ihr gehörten unter anderen Hermann Hesse, James Joyce, Romain Rolland.

Zweigs erste Gattin Friderike, geborene Burger, war, als Zweig sie im Jahr 1912 kennen lernte, mit Felix von Winternitz verheiratet. Diese Ehe wurde 1913 geschieden, aber die Eheschließung mit Zweig erfolgte erst 1920, nachdem eine Wiederverheiratung nach österreichischem Gesetz möglich geworden war.

Von 1919 lebten sie vorwiegend in Salzburg. Im Jahr 1938 emigrierte Zweig, der jüdischer Herkunft war, nach England. Die Scheidung mit Friderike erfolgte Ende 1938 und im September 1939 ging er seine zweite Ehe mit Lotte Altmann, seiner Sekretärin ein. Im folgenden Jahr erhielten sie beide die britische Staatsbürgerschaft.

Anfang 1940 verließen sie Europa und fuhren zu einer Vortragsreise nach Südamerika. Zweigs letzte Lebensstation war Brasilien. Er litt unter schweren Depressionen und aus Verzweiflung über Faschismus, Krieg und den Zusammenbruch seiner humanitären Ideale beging er am 22. Februar 1942, gemeinsam mit seiner Gattin Selbstmord.

Zweig war vom französischen Symbolismus und den dichterischen Strömungen der Wiener Jahrwende beeinflusst. Größte Bedeutung für sein Werk hatten die Arbeiten Sigmund Freunds, sowie die Werke von Zweigs Freunden Romain Rolland und Emile Verhaeren.

Er begann sein künstlerische Schaffen mit Gedichten („Silberne Saiten“, „Die gesammelten Gedichte“). Er schrieb auch die Dramen, zum Beispiel: „Tersites“ (die Geschichte des buckligen, hässlichen Sehers aus der „Ilias“, der zum Sieger über den Helden Achilles in der Liebe zur Amazone Peleia wird), „Jeremias“ (ein tragisches Mysterium des Friedenskünders), „Volpone“ (die Bearbeitung einer Komödie Ben Jonsons) und „Die schweigsame Frau“ (Opernlibretto für Richard Strauss).

Zweig ist in erster Linie reproduktiv, er ist der Verfasser zahlreicher geistvoller und kulturhistorisch bedeutsamer Essays und von Monographien bedeutsamer weltgeschichtlicher Persönlichkeiten, z. B.: „Verlaine“, „Emile Verhaeren“, „Drei Meister“ (Essays über Balzac, Dickens und Dostojewskij), „Romain Rolland“, „Der Kampf mit dem Dämon“ (Essays über Hölderlin, Kleist und Nietze), „Joseph Fouché“, „Marie Antoinette“, „Maria Stuart“, „Erasmus von Rotterdam“, „Magellan“.

Das Buch „Sternstunden der Menschheit“ vereint zwölf historische Miniaturen. Sie schildern den Erfolg oder das Scheitern eines Lebens oder einer Leistung in entscheidenden Augenblicken und zeigen Höhepunkte des menschlichen Lebens.

Zu seinen Hauptwerken zählen die Novellen und Sammlungen „Erstes Erlebnis“, „Amok“, „Angst“, „Verwirrung der Gefühle“ und „Schachnovelle“ (die Novelle prangern die Brutalität der faschistischen Regime an und entlarvt im Geist bürgerlicher Humanität die nationalsozialistischen Terrormethoden), die psychologische Romane „Brennendes Geheimnis“ und „Ungeduld des Herzens“, sowie die Autobiographie „Die Welt von Gestern“ (ein schönes, seltsam rührendes Gedenk- und Erinnerungsbuch an die Zeit der Sicherheit und ein Abschiedsbuch von Altösterreich).

Für Zweigs Prosawerken (Novellen, Biographien, Essays) sind typisch seine prägnante Sprache, stilistische Vollkommenheit und psychologische Meisterschaft im Erfassen und Darstellen des menschlichen Seelenlebens bzw. von geschichtlichen Zusammenhängen.