• malíř, grafik, ilustrátor, vysokoškolský profesor
Jan Lebiš

Jan Lebiš se narodil 1. 6. 1931 v Moravském Krumlově. Po krátké zkušenosti na FF v Olomouci odchází do Bratislavy, kde se věnuje studiu Výtvarné školy výtvarných umení (VŠVU), obor grafika a knižní ilustrace u prof. V. Hložníka (1951-1956). Hned zpočátku studií patřil k výrazným talentům a velmi brzy nachází svůj charakteristický výtvarný projev. Toto velmi příznivé prostředí zapůsobilo jak na profilaci výtvarnou, tak lidskou. Lebiš, okouzlen tvorbou Kolomana Sokola se věnoval zejména dřevořezu, dřevorytu a linorytu. Sokolův vliv však nezůstal dominantní a Lebiš vtiskl svým pracím svůj vlastní a jedinečný rukopis.

L. byl hned zkraje svojí výtvarné samostatnosti uznávanou, vyhledávanou a respektovanou osobností. Ještě v době studií byl obsazován jako ilustrátor neuvěřitelně širokého záběru, neboť jeho schopnost zvládnout extrémní rozpětí textů byla až neskutečná. Jako ilustrátor pro děti prokázal velkou barevnou citlivost (Gulliverovy cesty, Puškinovy pohádky aj.) – ilustrace jsou realizovány často v technice pastelových kreseb.

Co se týče jeho dalších uměleckých let, roky razantního a rychlého uměleckého vzestupu vystřídaly postupně léta méně umělecky produktivní. Na vině je zejména vážné onemocnění, které ho znepokojilo, vystrašilo a hlavně mu sebralo síly a odvahy. Nepochopitelně se mu vyhýbala významná výtvarná ocenění (BIB, Brnianske bienále užitej grafiky apod.), což také podstatně ovlivnilo jeho zájem o výtvarný život.

Jan Lebiš je zakládajícím členem pověstného Clubu grafiků s limitovaným počtem členů – deset. Pozdějších aktivit Clubu se ale Lebiš již neúčastnil. Stáhl se z veřejného života a bylo o něm v souvislosti s výtvarným uměním slyšet čím dál tím míň. Ožil evidentně až jako profesor VŠVU (1983-1994), kde prokázal své nevšední schopnosti. Po r. 1989 suverénně obhajuje svoje místo a přesvědčuje okolí o oprávněnosti postu vysokoškolského profesora.

Lebiš umírá ve věku 65 let, 9. 10. 1996 v Bratislavě.

DÍLO:
Lebiš spojil ve svém díle expresivní grafický projev s lyrikou a poezií ilustrátorské tvorby. Od grafiky historické inspirace a sociálního vzdoru přešel k meditativní poloze subjektivních reflexí lidského vidění a poznání, k magii dětské ilustrace a novému civilismu tvorby 80. a 90. let. V tvorbě se objevují civilistní a múzická témata – cirkus, divadlo, pohádky. Vytvořil i početné práce v kombinovaných technikách, jež reflektovaly subjektivní rodinná témata (Dcera Lucie) nebo přinášely širší a obecnější symboliku lidského života a lidských osudů (Mrtví ptáci).

Výstavy (výběr):

1959-1960: Praha, Jízdárna Pražského hradu a Mánes, IV. Přehlídka československého výtvarného umění; 1960: Uherské Hradiště; 1961: Bratislava, Galerie C. Majerníka; 1981: Bratislava, SNG, Slovenský dřevořez, dřevoryt; 1984: Prešov, GVU, Kroky k slobodě – Most, Kroky k slobodě – Letohrádek Ostrov, Slovenská grafika ve sbírkách Galerie umění Karlovy Vary; 1991: Bratislava, DK, Bienále ilustrácií Bratislava ´91

Ceny:

1957: Zlatá medaile za grafiku na Světovém festivalu mládeže v Moskvě
1962: Cena Fraňa Krále za ilustraci
1965: Cena vydavatelství Mladá letá

Ilustrace (výběr):

1962: A. S. Puškin: Rozprávky
1964: J. Michálek: Havran a líška
1965: Jean de La Fontaine: Bájky. Vuk S. Karadžič: Zlatá jabloň a deväť pávov
1969: M. Rázusová-Martáková: Červená čiapočka
1973: V. Sutejev: Kto povedal mňau
1990: M. Herko: Kraľovič Marko

Ilustrace: Jan Lebiš


LITERATURA:


Referátek pro Vás vypracovala Petra Pavlačková.