Udělování diplomu, Čestný doktorát MU (29. 11. 1990),  zdroj: http://www.muni.cz/media/photo_src?photo=2571&size=h

  • profesor, sociolog
Jiří Nehněvajsa se narodil 9. srpna 1925 v Dyjákovicích (okres Znojmo). V roce 1944, po maturitě na reálném gymnáziu v Brně, odešel – údajně pěšky – do Velké Británie, kde v letech 1944-45 sloužil v československé exilové armádě. Po válce studoval sociologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a současně působil jako redaktor a reportér Peroutkových Svobodných novin. V r. 1947 se setkal v Indii s Gándhím (jakožto reportér v jihovýchodní Asii). Studium sociologie nedokončil kvůli odchodu do emigrace v dubnu r. 1948, avšak sociologii se nadále věnoval na univerzitách ve Švýcarsku (Lausanne, Curych), kde mu byl v roce 1950 udělen titul PhDr. a o tři roky později rovněž titul PhD. Roku 1951 se vystěhoval do USA, kde přednášel na Coloradské univerzitě v Denveru (1951-56) a Kolumbijské univerzitě v New Yorku (1956-61). Od roku 1961 byl řádným profesorem Pittsburské univerzity, na níž působil až do konce svého života. V letech 1972-1977 vedl tamní Centrum pro sociální a urbánní výzkum, přičemž navazoval na působení Paula Lazarsfelda. Zabýval se zejména otázkami hospodářského a sociálního rozvoje v mezinárodním měřítku a výzkumem přírodních a technických katastrof. Sám říkal, že v rámci výzkumných projektů zcestoval prakticky celou zeměkouli. Postupem času se stal mezinárodně uznávaným sociologem.

Jiří Nehněvajsa přednášel jako hostující profesor na několika prestižních univerzitách (1959-61, 1970-71 Peking a Hongkong; 1968-69 Heidelberg a Mannheim, dále ve Washingtonu, na Harvardu nebo také v Heidelbergu). Od r. 1986 byl členem Rady svobodného Československa a v letech 1984-88 prezidentem exilové Společnosti pro vědy a umění. Po roce 1989 přednášel na pozvání své alma mater v Brně a na Slezské univerzitě v Opavě. Roku 1990 získal čestný doktorát Masarykovy univerzity.

Zemřel nečekaně 31. července 1996 v Pittsburku.

DÍLO:

Nehněvajsa byl uznávaným pedagogem a organizátorem, jeho vlastní sociologické dílo je však poměrně chudé a především roztroušené v řadě drobných, nepříliš významných publikací. S výjimkou raného díla interpretujícího sociologický odkaz T. G. Masaryka (1953), kterému se ale většího ohlasu nedostalo, se věnoval hlavně metodám a technikám kvantitativního výzkumu, zejména sociometrii. Nehněvajsův přínos tomuto oboru zhodnotil a do českého prostředí uvedl Miloslav Petrusek. Dlouhodobě budoval databázi výzkumů a literatury z oblasti krizového managementu a bezpečnostního inženýrství, žádnou práci na toto téma však nevydal. Byl výlučným (v prvním vydání, ve druhém vydání čestným) autorem biografií českých a slovenských sociologů v Bernsdorfově Mezinárodním lexikonu sociologů (Internationales Soziologen-Lexikon, 1959).

Z jeho knih stojí za zmínku například díla jako T. G. Masaryk: Soziologische Skizze der modernen tschechischen Gesellschaft (1953), Cuban Crisis: Meaning and Impact (1962), Elements of a Theory of Internal War (1967) či Žalářování, pronásledování a zneuznání: Svědectví ještě žijících obětí stalinismu v českých zemích (1997). Dále byly jeho příspěvky publikovány v řadě sborníků.

LITERATURA:

Referátek pro Vás vypracovala Petra Pavlačková.