Jaroslav Krejčí

  • vlastivědný pracovník, ochranář, ekolog
Jaroslav Krejčí se narodil 13. března 1935 v Hlubokých Mašůvkách.

Po základní škole se v padesátých letech vyučil v lesnickém oboru. Následovala středoškolská studia na gymnáziu ve Znojmě, krátká lesnická praxe a studia na lesnické fakultě VŠZ v Brně, kterou absolvoval v roce 1964.

Poznávání přírody, její dokumentace a praktická ochrana, to byly patrně hlavní zájmy, které jej přivedly do přírodovědeckého oddělení Jihomoravského muzea ve Znojmě, kde působil v letech 1964-1980 jako odborný pracovník a poté jako vedoucí oddělení. V tomto období se též věnoval praktické ochraně přírody. Pracoval jako okresní konzervátor státní ochrany přírody a koordinoval činnost dobrovolných spolupracovníků v tomto oboru.

Známá byla jeho odborná a poradenská činnost v oboru mykologie, byl členem Čs. Vědecké společnosti pro mykologii při ČSAV. Soustavné poznávání, inventarizace a dokumentace přírodních hodnot okresu Znojmo nerozšiřovalo jen soubor herbářových položek JMM, ale vyústilo i v řadu návrhů k zajištění územní ochrany lokalit, z nichž většina byla či je realizována vyhlášením maloplošných chráněných území.

Během sedmdesátých let byl Krejčí jedním z hlavních iniciátorů návrhu a pozdějšího vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Podyjí. Správa tohoto území vznikla v r. 1980 a Krejčí se stal jejím vedoucím. V nelehkých dobách normalizace, které nepřály jakýmkoliv ekologickým aktivitám, dokázal s minimálními prostředky vybudovat nevelké funkční pracoviště, které se později stalo základem Správy Národního parku Podyjí. 

I během let osmdesátých se věnoval ochraně přírody znojemského regionu, zajišťoval odborný servis pro orgány státní správy, vykonával funkci konzervátora, koordinoval činnosti státních složek i dobrovolníků v ochraně přírody. Stál u zrodu klidových oblastí Jevišovka a Rokytná. Výrazně se angažoval v tehdejším ČSOP. Díky jeho tehdejší činnosti při posuzování nesmyslných tzv. náhradních rekultivací zůstalo zachováno v terénu mnoho přírodních prvků, tak důležitých součástí venkovské krajiny Znojemska.

Příprava Národního parku Podyjí v letech 1989-1991 byla i jeho dílem, stejně jako po roce 1989 rozvíjející se spolupráce s rakouskými ochranářskými organizacemi. Osobně se po sametové revoluci angažoval v místním politickém dění, kde s uspokojením využíval svobodné možnosti projevu – samozřejmě pro ochranu životního prostředí. Na Správě Národního parku Podyjí pracoval ve vedoucí funkci, byl spolutvůrcem strategií určujících dlouhodobou orientaci celkové péče o národní park Podyjí.

Zemřel 27. února 1999 ve Znojmě.

DÍLO:
V letech 1975-1980 zpracoval v rámci resortního úkolu "Záchranný výzkum a dokumentace květeny a vegetace vybraných území ČSR" rozsáhlejší materiál "Dokumentace lokalit chráněných druhů rostlin na Znojemsku se zřetelem k jejich ohrožení rekultivací zemědělské půdy". Tato práce není jen pouhým souborem dat o aktuálním výskytu ohrožených druhů, ale především odborným podkladem pro zajištění jejich ochrany. Neméně důležitý význam měla práce "Botanický průzkum a dokumentace plánované přehrady u Výrovic".

LITERATURA:
  • K dvacetinám Národního parku Podyjí. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. ISSN 1213-5585. Roč. 11, č. 26 (2011), s. 13.
  • Na Jaroslava Krejčího vzpomíná Jiří Zahradníček. Znojemský týden. 27.6.2011, roč. 11, č. 26, s. 13.
  • REITER, Antonín, ROTHRÖCKL, Tomáš, ŠKORPÍKOVÁ, Vlasta. Ochrana přírody. Národní park Podyjí. Kniha druhá. V Praze: ASCO, 2012. ISBN 978-80-85377-24-8. S. 123-135.
  • ROTHRÖCKL, Tomáš. Vzpomínky na ing. Jaroslava Krejčího. Ochrana přírody. 2000, roč. 55, č. 2, s. 60-61.

Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.