Dušan Simandl

  • knihovník
Dušan Simandl se narodil 25. prosince 1924 ve Znojmě v rodině ruského legionáře – vyššího důstojníka československé armády.

Jeho otec v hodnosti plukovníka byl v roce 1934 jmenován profesorem na Vysoké škole válečné v Praze a od té doby se Dušan Simandl stal pravověrným Pražákem. Po maturitě na gymnáziu na nám. Jiřího z Poděbrad byl za války nasazen v Letově. Po osvobození se v roce 1945 stal redaktorem časopisu Rozlet, který vydával Český národní aeroklub v nakladatelství Melantrich. V souvislosti s touto funkcí a díky své jazykové kvalifikaci navštívil tehdy služebně řadu západních zemí - Francii, Spojené království, Belgii. Souběžně studoval na Vysoké škole obchodní (VŠO), odkud byl však v lednu 1949 zásahem prověrkové komise ještě před druhou státnicí pro své demokratické názory a aktivity vyloučen.

Od dubna 1949 pracoval jako překladatel v odboru výzkumu na generálním ředitelství Báňské a hutní a po přechodu odboru do Ocelářského výzkumného ústavu se stal vedoucím studijního oddělení. Začal úzce spolupracovat s Jaroslavem Klikou, který se stal knihovníkem na ministerstvu hutí a organizoval zde odbornou výchovu a školení informačních pracovníků v rezortu.

V rámci dalších prověrek byl v roce 1958 opět neprověřen, ale po různých peripetiích přešel do Výzkumného ústavu Hrudkoven Ejpovice; jeho pracoviště se s celou knihovnou později přestěhovalo do Mníšku pod Brdy, kde pokračoval mj. i ve vydávání dokumentačního bulletinu.

Šíře jeho zájmů a aktivit byla zcela neuvěřitelná. V 50. a 60. letech se zabýval postupně letectvím, ekonomikou, politikou, hudbou, divadlem, koňskými dostihy a nakonec metodikou a technikou odborných informací.

O vážnou hudbu, ale i o jazz, operní tvorbu, balet a pantomimu měl skutečně hluboký zájem. V tomto směru se také angažoval v organizaci akcí v Divadle hudby. Při této příležitosti také navázal osobní kontakt s řadou osobností naší kultury, zvláště s hereckým knížetem z Kampy Eduardem Kohoutem nebo s Iljou Hurníkem. V roce 1960 se ještě stačil zúčastnit dlouhodobé lesní brigády na Jílovišti. Jeho láskou byl v té době (kromě krásných dívek) i automobil Aero 662.

Konečně v roce 1965 nastoupil v Ústavu pro technické a ekonomické informace (UTEIN), který se během dalšího roku stal součástí nově vzniklého Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací (ÚVTEI), kde našel možnost po dalších dvacet let soustavně využívat svých tvůrčích a organizačních schopností

V době tání koncem 60. let věnoval velké úsilí co nejrychlejšímu dokončení svého studia na Vysoké škole ekonomické, kde také v roce 1969 promoval. Postupně se zaměřil na rozvoj Mezinárodního desetinného třídění (MDT) u nás a je oprávněně považován za otce československého úplného vydání MDT. Svou činnost v této oblasti zahájil v letech 1968-1970 dokončením prací na přípravě Výtahu z Mezinárodního desetinného třídění.

Neomezoval se však pouze na oblast MDT, ale věnoval pozornost i problematice selekčních jazyků v plné šíři. To se projevovalo jeho aktivitami v rámci Střediska pro selekční jazyky (SSJ).

Dušan Simandl v roce 1984 odchází do důchodu a v roce 2001 se přemísťuje do domova důchodců. Věnoval se i nadále svým zálibám, zejména hudbě, operám a baletu, kde shromáždil velké množství nahrávek a dále tuto svou sbírku rozšiřoval a doplňoval.

Zemřel po dlouhé chorobě 30. července 2006 v Praze.

LITERATURA:

Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.