Vítězslav Novák
  • hudební skladatel
Vítězslav Novák se narodil 5. prosince 1870 v Kamenici nad Lipou.

Pocházel z rodiny, která se věnovala hudbě. Jeho otec byl lékař, zpíval ve sboru v Počátkách, matka hrála na klavír. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde vystudoval gymnázium. Novák tady poprvé vystupoval na veřejnosti jako klavírista a skládal první písně a drobné skladby pro klavír.

V roce 1889 začal studovat na univerzitě v Praze (studia práva) a současně na konzervatoři, kterou absolvoval roku 1893 orchestrální ouverturou Korzár (1892) jako jeden z prvních žáků Antonína Dvořáka. Klavír zde studoval u Josefa Jiránka. V té době se mu podařilo přesvědčit matku, aby mu dovolila vzdát se studií práv a plně se věnovat hudbě. Johannes Brahms představuje jeho díla berlínskému vydavateli Simrockovi a tak byl Novák alespoň na čas finančně zajištěn.

O prázdninách roku 1896 poznal při návštěvě Moravy, Slovácka, Lašska, Valašska a později i Slovenska lidový folklór v jeho domácím prostředí a to se stalo východiskem k jeho tvorbě v dalších letech. Důkladně studoval české a moravské sbírky lidových písní (Erben, Sušil, Bartoš) a pátrá po základech národního hudebního projevu. Navázal na moravskou melodičnost i modální cítění a včleňuje do své tvorby ozvuky erotiky a přírody, jimiž se přibližuje impresionismu.

Ve věku 40 let se oženil se svou žačkou Marií Práškovou, která mu poskytla dokonalé rodinné zázemí. Jejich syn Jaroslav Novák se stal malířem. V prvním desetiletí 20. století se Novák stal vůdčím představitelem české hudby a svůj vliv zaměřil i na mladou generaci. Vyučoval pozdější významné české a slovenské hudební skladatele na Pražské Konzervatoři v mistrovské třídě (1909-19) i na mistrovské škole (1919-39) a později i soukromě. Mezi jeho žáky patřil Ladislav Vycpálek, Jaroslav Křička, Jaroslav Novotný, Boleslav Vomáčka, Václav Štěpán, bratři Jeremiášové, K. B. Jirák, Alois Hába nebo Ilja Hurník.

Byl třikrát zvolen rektorem konzervatoře, dostalo se mu nejvyšších oficiálních uznání, byl předsedou hudebního odboru České akademie věd a umění. Jeho díla slavila úspěchy jak v domácím prostředí, tak v zahraničí, první provedení bývala vždy velkou společenskou událostí.

Během německé okupace Československa prokázal Novák výrazné národní cítění a osobní odvahu. Většinu času strávil ve Skutči, kde také napsal memoáry "Vítězslav Novák o sobě a jiných".

Zemřel náhle ve Skutči 18. července 1949, v 5:30 ráno.

Pamětní deska Vítězslava Nováka na rodném domě v Kamenici nad Lipou

Vítězslav Novák a Bítov:

Na jihozápadní Moravu zajížděl již od počátku 90. let za svým bratrancem F. Daňhelem, učitelem v Budiškovicích u Dačic a v Třebelovicích u Jemnice. Z Třebelovic podnikal Novák několikahodinové pěší túry na Bítov a Cornštejn. Nešlo tu však o více než o projevy aktivity vášnivého turisty.

K zásadnímu zlomu dochází v roce 1904, kdy Nováka nadchli pro bítovské pobyty členové rodiny brněnského advokáta Koudely. A skladatel tohoto prvého delšího pobytu nelitoval. Přišel si na své jako horolezec (slezl např. mohutnou skálu zvanou Rosenberg, dnes přejmenovanou na Skálu Vítězslava Nováka) a objevil v místě i okolí „nejryzejší romantiku“.

O Novákových bítovských návštěvách se mnoho psalo již dříve. Někdejší znojemský hudebník, skladatel a Novákův žák A. Pek vylíčil Novákův vztah k Bítovu v časopise Hudební besídka, zmínil malou chaloupku „u Racičkých“, kde Novák se svou rodinou prožil tolik dobrého, a prozradil čtenářům i údajný Novákův úmysl strávit na Znojemsku léta odpočinku. V katalogu výstavy „Vítězslav Novák a Morava“ (1950) pojednal o téže problematice i novákovský znalec, muzikolog B. Štědroň. Nejvíce se však dovídáme z úplného vydání autobiografie O sobě a o jiných (1970), kde se to zmínkami o Bítově přímo hemží.

Především zjišťujeme, že Novák od roku 1904 respektive 1906 skutečně zajížděl do Bítova soustavně. Někdy mu šlo pouze o odpočinek, jindy o společenský život, po sňatku a narození syna o rodinnou rekreaci. Víme, že v bítovských hudebních rodinách hrával čtyřručně Haydnovy symfonie, že s učitelem Kapinusem opékal za nocí na Cornštýně brambory, že s lesním adjunktem Hubálkem chodíval sledovat zvěř a že každoročně sám, s rodinou i s přáteli podnikal dlouhé výlety celým Podyjím.

Do Bítova zajížděl Novák i za I. světové války, kdy se mu zastrčené městečko zdálo být oázou klidu a – v době katastrofálních zásobovacích potíží – i místem relativního blahobytu.

Styky s Bítovem udržoval i později, až do doby, kdy svatbou syna „paní domácí“ přišel o své letní sídlo a kdy došlo na likvidaci starého Bítova. Rok 1931 byl zřejmě rokem definitivního loučení. Poté našli Novákovi náhradu v jižních Čechách, po osvobození dochází k posledním, v paměti obyvatel ještě živým návštěvám.

DÍLO:

Tvorbou byl silně spjat s Brnem, kde jeho díla prováděl s Besedou Brněnskou jeho přítel, sbormistr Rudolf Reissig. Novák procestoval téměř celou Evropu, Rusko nevyjímaje a jeho výjimečné postavení v české kulturní společnosti utvrzovala i jeho znalost cizích jazyků - hovořil německy, anglicky, francouzsky, španělsky a rusky, měl široké znalosti literatury, filosofie a výtvarného umění.

Jeho raná díla vycházejí z novoromantismu a jsou ovlivněna Dvořákem, Brahmsem a Griegem. Na začátku 20. století sloučil novoromantismus s novým impresionistickým slohem, tvořil i pod vlivem soudobé symbolistické poezie. Pod vlivem Janáčkovým se věnoval lidovému folklóru, zvlášť oblasti Slovácka. K vrcholům jeho tvorby patří komorní a orchestrální díla z 30. a 40. let.

Orchestrální díla:
  • ouvertura Maryša k dramatu bratří Mrštíků (1899)
  • symfonické básně V Tatrách (1902, rev. 1905, 1907)
  • O věčné touze (1904)
  • Toman a lesní panna (1907)
  • kantáta Bouře (1908-10) na slova Svatopluka Čecha
  • Slovácká suita (1903)
  • Podzimní symfonie (1934) - třívětá vokálně instrumentální skladba s autobiografickými prvky
  • Jihočeská suita (1937) - kde vyjádřil svou lásku k rodnému kraji
  • De profundit – symfonická báseň
  • Svatováclavský triptych pro varhany a orchestr (1941-42)
  • Sonáta pro violoncello a klavír (1941)
  • Májová symfonii (1943)
  • Lady Godiva (1907)
  • kantáta Svatební košile (1912-13).

Opery:
  • Lucerna podle Aloise Jiráska (1922)
  • Zvíkovský rarášek podle Stroupežnického (1913-14),
  • Karlštejn podle Vrchlického (1914-15)
  • Dědův odkaz taktéž podle Stroupežnického (1922-5).

Balety:

  • Signorina Gioventu (1926-28)
  • Nikotina (1929).

Klavírní tvorba:

  • Variace na Schumannovo téma (1893)
  • Za soumraku (1896)
  • Písně zimních nocí (1903)
  • Exotikon (1911)
  • Sonáta Eroica (1900)
  • Pan (1910)

Písňová tvorba:
  • Jarní nálady (1900)
  • Melancholie (1901)
  • Údolí nového království (1903)
  • Melancholické písně o lásce (1906)
  • Erotikon (1912)
  • Síla a vzdor (1916-17)
  • Domov (1941)
  • Jihočeské motivy (1947).

LITERATURA:
  • ČERNOŠEK, Lubomír. Skladatelé v Podyjí. Okno/Fenster. Roč. 6, č. 2 (2009), s. 18, 20, 22.
  • ŠTĚDROŇ, Bohumír. Novákova thematika a symbolika. Vlastivědný věstník moravský. Roč. 5, č. 4 (1950), s. 147-152.
  • Vítězslav Novák [online]. [cit. 2010-10-08]. Dostupné na: <http://www.czechmusic.net/klasika/novak.htm>.

Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.