František Voltr

  • učitel, člen Městské rady
František Voltr se narodil 2. února 1879 v obci Výrava v Čechách.

V 15 letech přerušuje gymnaziální studium v Hradci Králové, aby v roce 1895 nastoupil na hospodářskou školu v Přerově, kterou končí o tři roky později. Získané znalosti a odbornost uplatňuje jako dvacetiletý v mlékárenských provozech, na velkostatcích jako adjunkt v Paskově, ale i v Uhrách.

Od roku 1902 začíná svou kariéru učitelskou. Místek, Boskovice a řada dalších míst, aby získanou praxi zúročil při odvážném prosazování zimní hospodářské školy ve Znojmě a později budování Hospodářské školy, které je zakladatelem. Neměl lehkou pozici, prosazoval českou školu v nepřátelském německém prostředí.

Hledal státní nebo městskou budovu, aby vytvořil dlouhodobé perspektivní podmínky pro další studium, ale zejména a hlavně proti starým, zastaralým a reakčním metodám a poměrům. Odolával i názorům o zbytečnosti a neekonomičnosti nové školy, protože již prý od roku 1868 byla na Horním předměstí č. 5 a 6 Německá hospodářská škola rolnicko-vinařská, kam měli přístup i čeští žáci.

Nedal se však nezdary zastrašit, odpovídal po svém, permanentním studiem získával další kvalifikaci v oblasti cukrovarnictví, lihovarnictví i vinařství, aby získal argumenty proti zapšklým, konzervativním a nemoderním názorům. Útoky a ataky jej doprovází téměř celý život a zocelují jej.

A pak přišla I. světová válka. Od prvních dnů válečné vřavy byl „u toho“ na různých frontách, kolbištích a místech. Všechny tyto prvotní zkušenosti ve svých 39 letech uplatňuje, jak jinak, než ve Znojmě. Již 7. prosince 1918 se stává ředitelem české zemské Hospodářské školy a současně začíná i politicky pracovat.

Již 23. prosince téhož roku obdržel od vládního komisaře dopis o jmenování do správní komise, která mimo jiné sledovala znalost českého jazyka v úřednickém aparátu města, správné nápisy na obchodech a jeho štítech a celkové prostupování českého jazyka v německých podmínkách.

Stal se také členem Okresního národního výboru, a to ještě v závěru roku 1918. Jeho politické názory jsou hraničící mezi politikou národně socialistickou a sociálně demokratickou. Řeší to již při prvních komunálních volbách tak, že je členem Realistického klubu na kandidátce NS. Bylo to již období nemalého znojemského politikaření, kde osobní zájmy získávaly převahu a sílu a opomíjely či zcela eliminovaly prosazování silného českého vlivu v komunální politice města, které v roce 1921 má již 21 230 obyvatel, z nichž se však k německému občanství hlásí více jak 7 300 obyvatel, tedy asi jedna třetina.

A tento vliv díky osobní a nevraživé komunální politice jeho některých představitelů v žádném případě neslábne. Proto starosta JUDr. Mareš ve zprávě města po roce práce zdůrazňuje, že Znojmo prožilo trojí převrat. A to klasický 28. 10. 1918, další 16. 12. 1918, kdy Znojmo dobylo čs. vojsko a třetí, 11. 4. 1920, kdy v obecních volbách zvítězila česká většina proti dosavadní německé.

Byly i jiné šarvátky, které ovlivnily čtyřicetiletého Voltra a to tak, že již v lednu 1920 poprvé vystoupil ze všech politických funkcí a ze všech správních rad. V Městské radě však zůstává.

O to více se proto angažuje jako poradce ministra zemědělství, aby rozehnal chmury z domácího komunálního kolbiště znojemského. Nemalou a účinnou berličkou byla i jeho literární činnost. Psaní povídek a básní, které mu pomáhá nemyslet na nespravedlnost a obhroublost politikaření. Netuší však, že to hlavní jej teprve čeká.

Začátkem roku 1922 se vzdává všech funkcí v Radě i Zastupitelstvu, ale jeho rezignace nebyla přijata, a proto 21. ledna 1922 ji bere zpět. Neočekává však přílišnou shovívavost, přesto je překvapen sílícím tlakem, který přichází i z Prahy, z Národní rady. Ta 17. února, toho roku hanebně a jednostranně formuluje myšlenky s podtextem, jaký že je Voltr vlastenec, když svého syna odhlásil z primy českého reálného gymnázia ve Znojmě a zapsal jej do německého v Praze na Smíchově.

Sílící osobní tlak a nevraživost z maloměstských znojemských poměrů se vrátila jako bumerang, úderně, účinně, zákeřně a silně. A nezasáhl jen Františka Voltra, ale i rodinu a zejména dvanáctiletého syna Alexeje. K problému, který rozbouřil Znojmo a jeho veřejnost, přitom nikdo nebral v potaz, že po dobu studia na německém ústavu v Praze na něj dle dohody dohlíží strýc, profesor českého gymnázia, který až v pozdějším věku studoval ve Vídni, v Ženevě a na Sorbonně a sám nejlépe poznal přímo na sobě, jak složité je studium cizích jazyků v pokročilém věku. Proto zmíněnou změnu studia svého synovce prosazoval a doporučoval.

Starosta města doktor Mareš odpovídá Praze dopisem, že to sice nebylo vhodné a taktické od Františka Voltra, ale zdůvodňuje, že syn Alexej má jazykové schopnosti a záměna studia na německém gymnáziu je záměrem, neboť pak byla vize pokračovat na lyceu francouzský jazyk a později snad i angličtinu.

Byly to těžké a zoufalé chvíle a proto František Voltr takticky rezignoval, zejména když se kauzy zmocnily, byť nepochopitelně, i noviny České Znojmo a nebraly ohledy ani servítky. Každý si chtěl kopnout. Jak typické pro politikaření a komunální politiku! Život však pokračoval dál.

Manželku se synem po změně zaměření studia nechal dočasně v Praze a sám žil se svým vlastenectvím a odborností, ale i se soukromým životem ve Znojmě.

Jazykově vybavený, politicky vyspělý, společensky vyzrálý a znalý bohém každým coulem, který miloval kavárny, noční podniky, za kterými i běžně jezdil do Vídně. Byl milovník vína a žen, ale to mu nebránilo v tom, aby nadále ovlivňoval komunální politiku Znojma, kde již český vliv byl ctěn a ovlivňoval dění města.

Bohužel i negativně, o čemž svědčí tendence a tlaky skupiny kolem JUDr. Veleby, kteří se snažili Voltra za každou cenu politicky zlikvidovat. Typické stranické boje a půtky, které jsou charakteristické pro mladou a nezkušenou prvorepublikovou demokracii.

A opětovně přichází jeho literární činnost, psaní a zakládání archivních poznámek a rozličné zásahy i v hospodářské činnosti zemědělských podniků, které uplatňuje ve své hlavní činnosti pedagogické, neboť je stále bez přerušení ředitelem Hospodářské školy, kterou založil. V této pozici působil až „do záboru“, kdy školu přestěhoval do protektorátních Přímětic, kde byl také v roce 1939 německými úřady definitivně z funkce odvolán a penzionován ve svých 60. letech.

Celý protektorát prožil se svými literárními zálibami a četbou v Příměticích a později v Moravských Budějovicích, daleko od svého jihomoravského prostředí, ke kterému bytostně patřil. Pole, louky, hospodářská zvířata a zpracovatelský průmysl, to byl jeho život a celoživotní láska. Více než dvacet let na výsluní znojemského společenského a politického života, ve kterém omezeně pokračoval i po válce, kdy se v roce 1945 znovu vrátil do Znojma, aby opětovně přiložil ruku k dílu s plnou vervou a elánem, jak mu bylo blízké.

Ale po „Vítězném únoru“ vše skončilo. Stal se nepotřebným, zbytečným a nic neříkajícím „starým pánem“ v nových pořádcích republiky.

Zemřel 10. dubna 1960 v Jevišovicích.

LITERATURA:
  • HORÁK, Bohuslav. Zapomenutý vlastenec František Voltr. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. Roč. 9, č. 6 (02.02.2009), s. 13.

Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.