Karel Kalina

  • taneční mistr
Karel Kalina se narodil 24. ledna 1897 v Jihlavě v rodině pekaře.

Jako sedmnáctiletý narukoval za 1. světové války na frontu, zpátky se vrátil s poškozeným zrakem. Již tenkrát byl nucen nosit brýle o dvanácti dioptriích. Ještě ve válečných letech složil v Praze státní zkoušku a stal se tanečním mistrem. Ve Znojmě založil taneční školu, kterou navštěvovali mladí lidé ze škol, aby se naučili tancům všeobecně známým, klasickým, novinkám i těm zapomenutým.

V té době byl nucen opustit místo soudního úředníka u znojemského soudu, neboť taneční aktivity se neslučovaly s profesí státního zaměstnance.

V tanečních poznal svou celoživotní lásku, o čtyři roky mladší Marii Novákovou. Byl to zajímavý, kontrastní pár: on vysoký, tmavovlasý, hnědooký, spíše vážný, ona drobná, usměvavá, energická blondýnka s šedomodrýma očima. Oč větší byly rozdíly ve vzhledu, o to více se jejich povahy doplňovaly. Vzali se v roce 1923 a paní Kalinová se stala jeho partnerkou i na tanečním parketě.

Taneční škola Karla Kaliny se již v době první republiky stala známou a vyhledávanou. Téměř žádný ples či společenská událost ve Znojmě se neobešly bez úvodní polonézy či valčíku žáků nebo absolventů jeho školy. Mistr Kalina, aby ještě více své žáky nadchl pro tanec, každoročně vyhlašoval soutěž O putovní pohár Kalinovy školy.

Profese tanečního mistra byla sezónní, trvala od září do konce zimy. V jarních a letních měsících se Kalina věnoval zahradničení, to byla jeho další velká záliba. Svůj podíl zde ovšem sehrály i jeho nemocné oči, lékaři mu doporučili pobyt venku, v přírodě.

Manželé koupili na kraji Znojma v části Dolní Leska pozemek, na němž pan Kalina pěstoval zeleninu, později vinnou révu. V roce 1936 si vzal hypotéku a nechal na pozemku postavit jednopatrový rodinný dům. O rok později se sem přestěhoval se ženou, devítiletým synem Jiřím a oběma maminkami z bytu, který obývali v domě na dnešní Smetanově ulici.

Domu si mnoho neužili, do osudu rodiny zasáhl rok 1938, kdy byly zabrány Sudety a později došlo k násilné okupaci. Němci obsadili Znojmo ve dnech 8. a 9. října 1938. Ještě dva dny před tím začali ve městě řádit tzv. ordneři a napadali občany české národnosti. Na Karla Kalinu měli Němci spadeno, stejně tak na jeho ženu Marii, která v té době pracovala jako administrativní síla na českém Policejním komisařství ve Znojmě.

Celá rodina se kvůli gestapu přestěhovala do Brna. Karel do Znojma jezdil v době války jen na propustku, kterou mu německé úřady vystavily na obdělávání zahrady, z které musela rodina povinně odvádět Němcům výpěstky. Téměř vždy, když byl Kalina ve Znojmě, udělalo u nich gestapo domovní prohlídku nebo si jej pozvalo na komisařství.

Po válce se rodina vrátila zpět do Znojma. Syn ale již zůstal v Brně, kde se vyučil radiomechanikem, později zde absolvoval Vyšší průmyslovou školu a našel tu i práci - jako technik v První brněnské strojírně. Jeho otec vedl ještě nějaký čas taneční i v Brně.

Ve Znojmě chtěl obnovit předválečnou tradici taneční školy a vlastním nákladem nechal opravit sál, včetně střechy, topení a podlahy v budově, a to na rohu dnešní ulice Mládeže a Alšovy. A začal vést taneční kurzy.

Přišel rok 1948 a s ním konec podnikatelským aktivitám. Sál zabral Národní podnik Gala a do nových parket se zabořily velké šrouby, aby připevnily k podlaze obuvnické stroje. Marie Kalinová v té době měla hodnost kapitána, musela okamžitě odejít z Policejního ředitelství.

Karlu Kalinovi úřady neobnovily každoročně udělované povolení k výuce tance. Pan Kalina zůstal nějaký čas bez zaměstnání, socialističtí mocipáni však brzy přišli na to, že bez kultury to nepůjde a tak se pan Kalina stal dočasným zaměstnancem (vždy od podzimu do konce zimy) Městské osvětové besedy ve Znojmě.

Paní Kalinová si brzy našla práci plánovací referentky u státního podniku Silnice, kde pracovala až do odchodu do důchodu.

Kalinovi vedli taneční kurzy také v Třebíči, Ivančicích a v Moravských Budějovicích. Práce tanečních mistrů manželů Kalinových byla obdivuhodná, za sezónu vedli pět až šest tanečních kurzů pro mládež ve Znojmě, z toho každý kurz měl tři prodloužené taneční večery, na závěr se konal společný ples všech tanečních kurzů, k tomu připočtěme nácviky polonéz a předtančení na plesy a pravidelné odpolední čaje, na nichž vystupovali v roli "pedagogického dozoru".

V letních měsících čekaly na Karla Kalinu semináře a profesní setkání tanečních mistrů z celé republiky, kde se nacvičovaly nové tance. Velkým hitem byly například v 50. letech 20. století temperamentní rokenrol a koketní čača.

I když profese tanečního mistra nebyla nijak zvlášť finančně zajímavým povoláním, nadšení pro tanec povznášelo Karla Kalinu nad starosti všedního dne. Neopustilo ho nikdy, jakoby ani nepočítal s odpočinkem v důchodu, ještě v jedenasedmdesáti letech vyučoval. Smrt ho ale zastihla náhle, nečekaně - zemřel 6. prosince 1968 při přípravě sálu na taneční hodinu, stižen infarktem.

Rok po jeho smrti se na jeho počest začala jmenovat okresní soutěž tanečních párů kategorie E "Memoriál Mistra Kaliny", který pořádala Městská osvětová beseda. Na vítěze čekal broušený skleněný putovní pohár a také postup do krajského a celostátního kola.

Normalizačním změnám v 70. letech začal vadit název soutěže, musel se změnit. Obnovil se opět v roce 1990 a po dalších třech letech se soutěž rozšířila o taneční kategorii D a C. To jsou vyšší taneční třídy, do nichž se soutěžící dostávají formou postupových soutěží, a to jak v tancích standardních, tak latinskoamerických. Pro nejvyšší postupové třídy je každoročně ve Znojmě pořádaná soutěž nazvaná O znojemský hrozen. Všechny typy patří mezi klání neprofesionálů.

Paní Marie Kalinová bývala čestným hostem na Memoriálu O pohár Mistra Kaliny. Byla vždy přivítána velkou kyticí květin a slovy díků za přínos tanečnímu a společenskému životu ve Znojmě. Po roce 1990 se finále soutěže přesunulo na ples Okresního úřadu Znojmo. Téměř památným se stal rok 1993, kdy ples zahajovali waltzem dvaadevadesátiletá Marie Kalinová a taneční mistr ing. Jan Šimeček. Paní Marie se dožila obdivuhodných 99 let, zemřela 6. října 2000.

LITERATURA:
  • ČERNÁ, Anna. Kalinovi protančili celým životem. Rovnost. Roč. 13, č. 249 (23.10.2003), s. 8.
  • MITYSKOVÁ,Jitka. Tanec - můj osud, má láska. Znojemské listy, 9.5.2002, s.4.

Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.