Sušil, František (1804-1868)

František Sušil

  • národní buditel, sběratel moravských lidových písní, překladatel, myslitel, básník, teologický badatel
František Sušil se narodil 18. června 1804 v Novém Rousínově v rodině hostinského.

První tři ročníky gymnázia studoval soukromě u svého strýce, kaplana Františka Pospíšila, který také mladého synovce přivedl k národnímu uvědomění.

V letech 1819-1822 pokračoval mladý Sušil na piaristickém gymnáziu v Kroměříži, potom studoval bohosloví na filozofii v Brně. Vynikal v latině a řečtině, věnoval se i moderním jazykům (italština, francouzština, angličtina), ze slovanských jazyků se zabýval polštinou a ruštinou.

Od mládí také pěstoval hudbu – hrál na klavír a flétnu. V roce 1827 byl vysvěcen, působil pak jako kaplan v Olbramovicích u Moravského Krumlova (1827-1836) a krátce v Komárově, dnešní části Brna. V roce 1837 byl jmenován profesorem na bohosloveckém ústavu v Brně.

František Sušil se stal vůdčí postavou buditelského hnutí na Moravě mezi moravskými kněžími. Byl přesvědčeným a neúnavným propagátorem cyrilometodějské tradice. V padesátých a šedesátých letech 19. století byl autoritou katolického národního hnutí.

František Sušil zemřel 31. května 1868 v Bystřici pod Hostýnem.

DÍLO:

Sušil se podílel na práci Ústřední katolické jednoty, dal podnět k založení časopisu Hlas Jednoty katolické a vydavatelského spolku Dědictví cyrilometodějské.

Ve vlastní literární tvorbě obsáhl poezii, díla teologická, chystal vlastní kancionál, pořizoval překlady. Největší zásluhy si však František Sušil získal monumentálním dílem, Moravskými národními písněmi. Jejich sběrem v terénu se zabýval tři desítky let, hlavně o prázdninách. Sušilova sbírka se stala základní oporou pro další národopisnou sběratelskou činnost, ale byla také inspiračním zdrojem našich skladatelů (Leoš Janáček, Antonín Dvořák).

Sušilova činnost v této oblasti na Moravě se dá srovnat s prací Karla Jaromíra Erbena v Čechách. Sušil měl i stálý okruh přátel a pokračovatelů. Na jeho podnět zaznamenal Beneš Metod Kulda Moravské národní pohádky z okolí rožnovského.

Sušil byl členem sboru archivních korespondentů, který se měl starat o archiválie, roztroušené po Moravě, iniciovat zakládání kronik a obecních knihoven. Sušilovy slovanské, buditelské a vědecké zásluhy byly oceněny udělením ruského řádu sv. Anny II. stupně (1863), čestného kanovnictví brněnské kapituly (1864) a čestným doktorátem bohosloví na vídeňské univerzitě (1865).

Básně:
  • Básně (1847)
  • Krátká prosodie česká (1855)
  • Nové básně (1870)
  • Růže a trní (1851)
  • Sebrané básně (1862)
  • Smíšené básně (1870)
  • Zpěvy a hněvy (1869).

Překlady:
  • Anthologie z Ovidia, Katulla, Propertia a Musaea (1861)
  • Evangelium sv. Matouše (1864)
  • Hymny církevní (1852).

Sběratelská činnost:
  • Moravské národní písně (1835)
  • Moravské národní písně, sbírka nová (1840)
  • Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými (1853).

LITERATURA:
  • FIL. Kdo byl František Sušil. Znojemské noviny. Roč. 4, č. 24 (17.06.2005), s. 6.
  • MAŠA, František. František Sušil (1804-1868). Bohutický zpravodaj. 2009, č. 1, s. 4-5.
  • ODRAZIL, Pavel. Kaplan-buditel z olbramovické fary : když zpěvačky usedly na lavici naproti sběrateli lidových písní Fr. Sušilovi, vnímal jen jejich zpěv. Moravské noviny Rovnost. Roč. 6, č. 55 (05.03.1996), s. 8.
  •  VYCHODIL, Pavel. František Sušil. Lidová čítanka Moravská. 1901, s. 204-211.

Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.