František Kopeček

  • pedagog

František Kopeček se narodil 14. října 1871 v Předmostí u Přerova.

Pochází z domkářské rodiny. Gymnázium vystudoval v Přerově a po maturitě odešel do olomouckého alumnátu. Nakonec bohosloví opustil a věnoval se učitelství.

Dráhu kantora sice začal v Bučovicích, ale brzy odešel na Znojemsko, kde vystřídal několik venkovských škol. Tady učil v Tvořihrázi, Mikulovicích (odkud si odvedl svou ženu Marii, rozenou Peřinkovou) a Kuchařovicích, kde se také stal řídícím učitelem. Ve školním bytě se zahradou prožila rodina s dětmi Františkem (narozen roku 1899) a o tři roky mladší Marií krásná léta.

První světová válka však uloupila krvavou rukou Kopečkova syna, nadaného studenta a začínajícího básníka, který jako jednoroční dobrovolník padl v červenci 1918 na italské frontě. Útěchu nad synovou smrtí hledal v literární tvorbě.

Ve Znojmě se dožil stáří jako ředitel dívčí měšťanské školy. I v důchodu pak neúnavně psal, přednášel, o prázdninách láskyplně vychovával vnuka. Snažil se sám, i za pomoci besed s pozvanými známými spisovateli brněnskými, povznášet český kulturní život v jazykově nejednotném městě.

Druhá světová válka Kopečka opět těžce ranila. Vyštvala starého nemocného člověka, který vždy toužil po míru a harmonii, z milovaného města připojeného násilím k Hitlerově „Říši“. A neměl se tam už nikdy vrátit.

Žil ve Veverské Bítýšce u Brna, četl své oblíbené knihy, vyučoval po chvílích mládež, psal verše pro děti. Když bylo potřeba, dokázal si nakvap zopakovat i starou latinu a řečtinu a pomáhat pokulhávajícím studentům.

Tragický je deník spisovatele ze závěru války, kdy se o městečko bojovalo a Kopeček ležel bezmocně po těžké operaci, zatímco v kuchyni na židlích spočívala rakev s jeho milovanou paní. Obyvatelé, ve dne ukrytí v lese, mu večer pomohli pohřbít ženu do pole pod okny.

Fráňa Kopeček zemřel o rok později 23. Srpna 1946 v rodině své dcery Marie v Ostravě.

DÍLO:

Světla utonulá (1918), Soňuška čarodějka (1919), Ránem (1920), Meta (1924), Mých sto děvčat (1926), Studna (1926), Noc ve dne (1928), Dar pěti vteřin (1931), Opilá zátiší (1932), Stisk ruky (1932), Není mužů (1934), Pavel čarodějem (1943) aj… Autor pohádek, fejetonů a drobnějších próz bez složitých zápletek. Nejlepší jsou jeho prózy z učitelského života, prodchnuté přesvědčením o vysokém poslání učitele a důvěrou v mládež. Některé jeho knížky ilustrovali výtvarní umělci např. F. Bílek, E. Milén, K. Müller a R. Adámek.

LITERATURA:

  • PERNICA, Bohuslav. Vzpomínka na Fráňu Kopečka. Podyjí. (1958), s. 92-93.
  • ŠEREĎKO, Pavel. Měl rád Znojmo. Znojemsko. Roč. 7, č. 1 (07.01.1997), s. 3.
  • ŠEREĎKO, Pavel. Vzpomínka na Fráňu Kopečka. Znojemsko. Roč. 22, č. 37 (09.09.1981), s. 3.
  • VOŘÍŠEK, Láďa. Náš Fráňa Kopeček. Podyjí. (1959), s. 42-44.

Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.