Ferdinand Kauer
Ferdinand Kauer

 

  • hudební skladatel, houslista, violista, kapelník

Ferdinand Kauer se narodil 18. ledna 1751 v Dyjákovičkách – nevelké obci částečně na panství jaroslavickém, částečně na panství premonstrátského louckého kláštera.

Malý Ferdinand se brzy z rodné vsi vydal do devět kilometrů vzdáleného světa. Tím pro něj bylo krajské město Znojmo s jezuitskou kolejí. Když nepočítáme základy vštěpované otcem kantorem, právě zde se odbylo Kauerovo první výraznější setkání s tajemstvím a krásou hudby. Na kůru znojemských jezuitů u Michala vypomáhal jako varhaník.

Po ukončení znojemského studia měl Kauer o své budoucnosti zřejmě jasno. Nějaký čas působil jako učitel u jezuitů ve vzdáleném severočeském Rumburku, aby po té odešel studovat medicínu do Trnavy v tehdejších Horních Uhrách. Tamní medicínská fakulta byla vedle fakult teologické, právnické a fakulty umění jednou ze čtyř vyhlášené univerzity založené roku 1635.

Možná ke smůle klasicistních pacientů, ale jistě pro slávu evropské hudby, se však rodák z Dyjákoviček lékařem nakonec nestal.

V roce 1777 došlo z nařízení císařovny Marie Terezie k přeložení trnavské univerzity do Budína (Ofenu). Řada studentů musela štěstí hledat jinde. Byl mezi nimi i Ferdinand Kauer, kterému v té době již zcela učarovala hudba.

Mladík se usazuje ve vídeňské metropoli. Zpočátku si v Rossau, v dnešním devátém vídeňském obvodu, našel místo varhaníka v kostele Servitů a jako většina mladých hudebníků si přivydělával soukromou výukou klavíru. Nezapomínal ani na své vzdělání – na hodiny komponování docházel ke slavnému Heidenreichovi.

Rok 1778 mu přinesl i jistotu stálejšího zaměstnání – začal působit jako spolupracovník vydavatelství „Ontaria and Co“ v pozici cenzora, překladatele a příležitostného korektora. V roce 1778 vyšlo jeho první pedagogické dílo zabývající se hudební teorií – Škola hry na klavír, violu a flétnu a záhy nato Škola generálbasu (basso continuo).

V roce 1781 zakládá Karl Marinelli nové divadlo na jednom z tehdejších vídeňských předměstí. Leopoldstheater, jak se na počest panovníka jmenovalo, se brzy stává nejen institucí protěžovanou od císaře, ale i publikem milovanou scénou. A Ferdinand Kauer buď hned od jeho založení, nebo jen o pár let později se stává vedoucím tamního divadelního orchestru a prvním houslistou.

I když později prošel v roli sólisty, kapelníka či skladatele řadou divadel – ve Vídni, vídeňských předměstích i Štýrském Hradci – s Leopoldovým divadlem svázal nejen podstatnou část své tvorby, ale i života.

První operní úspěch zaznamenal uvedením čtyřaktové zpěvohry na libreto Karla Friedricha Henslera Pěstní právo v Durynsku roku 1796. Věhlas jako skladateli oper mu však přineslo až lednové uvedení trojaktové komicko-romantické lidové pohádky Dunajská vodní víla o dva roky později.

Jeho díla brzy náležela k žádanému repertoáru divadel Mnichova, Lince či Štýrského Hradce a obletěly německo-jazyčné scény od Štrasburku až po Königsberg, Prahu nevyjímaje. Zpěvohra Dunajská vodní víla se dočkala svého provedení i v Rusku.

Od roku 1786 byl Kauer ženatý s o devět let starší Margarethou rozenou Tunelovou. Po její předčasné smrti se pak oženil v roce 1800 podruhé. Tehdy si již téměř padesátiletý skladatel vzal 31letou Magdalenu Steinschadnovou. To už však bylo zcela zřejmé, že Vídeňákům na hudebním nebi vyšla další hvězda – hvězda rodáka z jihomoravských Dyjákoviček.

Singspiely, hudební frašky a kuplety odpovídaly po dlouhé éře elitářských italských oper povrchnímu vkusu doby. Kauer, který patřil k nejpopulárnějším skladatelům typického vídeňského singspielu, bývá považován za jednoho ze zakladatelů nového typu německé romantické opery.

Odlehčená díla plná pohádkových bytostí a lidového živlu, přístupná a srozumitelná prostým vrstvám, dávala aspoň na chvíli zapomenout na těžkou dobu napoleonských válek, francouzské okupace, cizáckého ponížení i hospodářské a finanční krize. Vždyť v půlce ledna roku 1806, jen pár týdnů po jatkách na bojišti u Slavkova, měla premiéru jeho Zábava na venkově aneb Peterl, hloupý pachtýřův syn (známá také pod názvem Zaječí klobouk) a pouhé tři dny nato další trojaktovka.

Na podzim válečného roku 1809 tleskalo publikum jeho Židovské svatbě (11. října 1809) a Kouzelné lucerně (26. října 1809).

Po epizodním angažmá ve Štýrském Hradci přes zimu 1810-1811 opouští Ferdinand Kauer v roce 1814 svoji dlouholetou mateřskou scénu a přechází k dalšímu neméně slavnému divadlu v Josefstadtu.

Životní pouť skladatele, jehož popěvky byly svého času u vídeňského publika známější než melodie Mozartovy, se uzavírá ve Vídni 13. dubna 1831. Podle dobových záznamů zemřel Ferdinand Kauer na celkovou vyčerpanost a v naprosté bídě, když o veškerý majetek, včetně řady hudebnin, přišel při velkém rozvodnění tehdy ještě neregulovaného Dunaje prvního březnového dne téhož roku.

DÍLO:

Napsal asi 200 oper, singspielů, symfonií, chrámovou hudbu.

Některé jeho chrámové skladby jsou uloženy v Národním muzeu, v Hudebním archivu Moravského muzea v Brně a u minoritů v Praze a v Želivě. Nejvíce byly hrány jeho skladby Das Donauweibchen, Die Sternenkönigin a Der Waffenschmied.

LITERATURA:

  • ČERNOŠEK, Lubomír. Skladatelé v Podyjí. Okno/Fenster. Roč. 6, č. 2 (2009), s. 18, 20, 22.
  • TOMAN, Jan. Slavnější než Mozart – Ferdinand Kauer. Znojemský týden. 13.3.2006, roč. 6, č. 11, s. 5.

Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.