• spisovatel, dramatik, pedagog, kritik, novinář

Narodil se 18. ledna 1874 v Ivančicích.  Byl synem hostinského.

Své literární jméno přijal po matce a zvláště pak po jejím bratru A.H.Sokolovi, prozaikovi a dramatikovi (1847-1889). Do obecné školy chodil v Neslovicích (1879-1880) a v Židlochovicích (1880-1884). Potom studoval na gymnáziu na Starém Brně (1884-1886) a na prvním českém gymnáziu v Brně (1886-1888), odkud přešel na učitelský ústav (1888-1892, kde byl žákem L. Janáčka.

Jeho učitelská dráha začala v Jaroměřicích nad Rokytnou  (1892-1897), kde organizoval místní kulturní život. Byl sbormistrem pěveckého spolku, jednatelem Sokola, založil dramatický kroužek, zřídil knihovnu. Působil též ve škole v Citonicích. V roce 1897 složil zkoušku a stal se odborným učitelem na Vyšší dívčí škole Vesny. Absolvoval odborný kurz pro vzdělání učitelů v předmětech živnostensko-obchodních (1910). Poté byl jmenován správcem a později ředitelem ženské průmyslové školy Vesny a v roce 1919 ředitelem učitelských ústavů Vesny. V letech 1915-1916 působil jako učitel ortopedického tělocviku při vojenské pozorovací nemocnici v Kroměříži. Působil též jako funkcionář Družstva Českého národního divadla v Brně, Klubu přátel umění, Moravského kola spisovatelů a Sokola.

Zemřel 21. července 1929 na záchvat mrtvice při koupání. Pohřben byl na ústředním hřbitově v Brně.

DÍLO:

Značnou část beletristického díla ovlivnili V. Mrštík a J. Merhaut, a to zvláště tvorbu před 1. světovou válkou (Děti, 1904, Slunce, 1908, Májová bouře, 1911). Zatímco první dvě knihy nedokončené pentalogie (Příval, 1917, líčící přeměnu tichého moravského městečka v průmyslové středisko, a Zlaté rouno, 1921, o moravských studentech v Praze) se řadí k románům generačním a těží z autorových vzpomínek, z dalších částí cyklu román Černý a bílý (1925) je romantickým obrazem hrůz sociální revoluce, v Sahaře (1929) pak jde o gigantickou kolonizaci pouště. Sklon k lyrice, krajinomalbě a poetickému podání uplatnil Elgart v povídkových knížkách z 1. pol. 20. let. Dramatické pokusy mají význam jen okrajový. Jako teoretik a kritik proklamoval realismus a vytvořil řadu portrétů moravských spisovatelů. Od r. 1918 se zaměřil na divadelní kritiku, uveřejňovanou hlavně v Lidových novinách.

DALŠÍ DÍLA:

Kresby (1906), Proti proudu (1907), Drobečci a drobečky  (1919), Tulákovy lásky (1919), Námluvy (1919), Moloch (1922), Milostné povídky (1923), Akord života (1923), Zázrak lásky (1924), Veselý silák (1925), Slunovrat (1928), Zaječí král (1928), Bohatýři (1929).

Hry: Malí lidé (1907), Nesmrtelný (1920)

Posmrtně vyšlo: Radhošťské meditace (1929), Zápas (1933)

LITERATURA:

  • KUNC,Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Praha : Orbis, 1946. 1004 s.
  • Lexikon české literatury, 1, A-G. 1.vyd. Praha : Academia, 1985. 900 s.
  • CHMEL,Zdeněk. Galerie brněnských osobností. 1.část. A-K. Brno : ANTE, 1998. 155 s.

 

Referátek pro Vás vypracovala Eva Šrámková.