Orel
Josef Rudolecký, zakladatel spolku Orel

  • kněz

Narodil se 20. prosince 1880 v Tuřanech u Brna v rodině továrního strojníka. Pocházel z deseti dětí a od svého útlého dětství vypomáhal rodině s obživou. 

Ve 12 letech odešel do gymnázia na Starém Brně. Po ukončení tohoto českého gymnázia vstoupil roku 1900 do katolického kněžského ústavu v Brně. O čtyři roky později byl slavnostně vysvěcen na kněze a krátce nato kaplanoval v Řečkovicích u Brna. Poté v Boleradicích a deset měsíců také v Hrušovanech nad Jevišovkou. Zde se naučil dobře německy, což se mu později ve smíšeném česko-německém znojemském kraji hodilo.

V říjnu 1905 přišel do Znojma jako mladý, nadšený kaplan, plný chuti a energie do národní a kulturní práce a město se tak stalo pro Rudoleckého novým domovem. Jako kaplan zpočátku působil na faře kostela sv. Mikuláše. I když působil na německé faře a jako katecheta na německých školách, tak i mimo tyto úřední povinnosti věnoval všechen zbylý čas národnímu obrozování českého obyvatelstva ve Znojmě.

Stal se členem Řemeslnické jednoty a od roku 1906 se stává předsedou Spolku katolických tovaryšů. Rovněž stojí u vzniku Spolku křesťansko-sociálního dělnictva, přičemž vycítil, že pro potřebu českých dělníků ve městě je třeba vytvořit nové domy. Za tímto účelem zakládá stavební družstvo „Domov". Pro odpor německé radnice města však tento plán záhy ztroskotal. Po neúspěchu se Rudolecký více zaměřil na znojemský venkov, který byl na radnici města méně závislý. Stává se proto jednatelem Českého hospodářského spolku a pomocí venkovských spořitelen (kampeliček) pomáhá při vzniku první hospodářské školy ve Znojmě.

V té době se Rudolecký stal i politicky činný, neboť i jeho zásluhou jsou zvolení do parlamentu jeho dlouholetý přítel Antonín Kuchynka a dr. Vilém Veleba. Spoluzakládá ve Znojmě list „Moravský jih" (1907). V roce 1909 však pocítil potřebu katolicky orientovaných novin, a proto zakládá nový katolický list „Ochrana". Tyto noviny pak sám po dobu 18 let řídil a vtiskl jim národní tvář a myšlenku.

Josef Rudolecký vedle duchovní a novinářské činnosti svůj čas věnoval také hudbě. Sám napsal řadu skladeb a básní. Ve znojemské Besedě učil české děti, pro které za tímto účelem zakoupil všechny hudební nástroje. Jeho posilování českého sebevědomí ve městě podporovalo i náboženské kázání v českém jazyce. I z tohoto důvodu se stal pro německou radnici města nepřijatelným. Snaha o přeložení Rudoleckého došla naplnění v prosinci 1910, kdy Rudolecký odchází do Únanova, který se mu stal novým domovem na dlouhých 35 let. Se Znojmem však nadále udržuje časté kontakty a do města dochází denně - pěšky.

V Únanově se Rudolecký zapojil všestranně do různých činností za povznesení znojemského venkova. Pro mládež založil spolek „Venkovská katolická Omladina", vyučoval zde také místní chlapeckou hudební kapelu. Pro potřeby tělovýchovné buduje z vlastních prostředků v roce 1912 v Únanově tělocvičnu a zakládá zde první organizaci spolku „Orel" v kraji. V Únanově se rovněž podílí na úpravě kostela, hřbitova a fary. Organizace Omladina a Orel posléze zakládá v celém znojemském kraji a stává se jejich předsedou. Nadále se velice angažuje pro potřeby českého dělnictva, stojí proto u vzniku spořitelen zvaných Raiffeisenky, nadále šíří český hospodářský spolek, který sloužil výhradně pro potřeby malých českých živnostníků na Znojemsku.

Největším podnikem, který Rudolecký založil byl spolek „zádruha". Ta vznikla na počátku roku 1918 v Horních Dunajovicích a poté byla přestěhována do Znojma. Zde sídlila na dnešním nám. Svobody, přičemž její součástí bylo silo, které i zásluhou Rudoleckého jako jediné zásobovalo obyvatelstvo v době první světové války a prvních dnech po ní. Nebylo snad člověka ve městě, kterého by Rudolecký neobdaroval drahocennými potravinami v těchto těžkých dobách.

V době války rovněž neustal ve své kritice poměrů ve městě a v novinách „Ochrana" velice často posiloval sebevědomí českého lidu, zužovaného válkou. Na jejím sklonku se stal organizátorem velkolepé akce, tábora českého lidu v Únanově, konaného v září 1918.

Po válce se stává členem Národního výboru a je zvolen dokonce jeho místopředsedou. V listopadu 1918 sestavil hospodářskou část memoranda čs. Vládě. Po připojení Znojma k ČSR 16. 12. 1918 se zúčastnil slavnostního předání radnice města nově jmenované česko-německé správní komisi. 22. prosince 1918 slouží u sv. Mikuláše slavnostní mši usmíření mezi Čechy a Němci ve městě.

Rudolecký patřil ve Znojmě rovněž k zakladatelům čs. Strany lidové, jejímž byl dlouholetým členem. Stal se postupně členem zemského a ústředního výboru této strany. Ve Znojmě se nadále zúčastňoval aktivní politiky, i když se nikdy nestal poslancem znojemské radnice. Ostatně veškerá již dříve jmenovaná činnost by mu to ani neumožňovala. Za lidovce je však zvolen do Zemského zastupitelstva v Brně. Dále je jmenován do ústřední rady Raiffeisenek a stává se jednatelem Zádruhy, kde je v roce 1928 otevřeno moderně vybavené silo na sojovou mouku a dobře nadále prosperuje. Svoje známosti s radou ministrů, poslanců a senátorů dokázal Rudolecký náležitě využít ve prospěch nově se rodícího českého Znojma.

V době druhé světové války působil v odbojové organizaci generála Luži. Během okupace město nenavštěvoval a i nadále vykonával kněžské povinnosti na faře v Únanově. Pouze jednou neušel pozornosti gestapa a byl krátce vyslýchán v Jihlavě.

Po květnovém osvobození města v roce 1945 se Josef Rudolecký vrátil zpět do Znojma na faru kostela sv. Mikuláše. Účastnil se rovněž práce Národního výboru ve městě, zde působil na finančním, zdravotním a sociálním odboru. Po únoru 1948, jakožto lidovec odmítající nové změna ve společnosti, byl donucen tento úřad opustit. K politické činnosti se pak již nikdy nevrátil. V padesátých letech se dostává postupně pod kontrolu STB a v roce 1957 je nucen s aktivní duchovní činností  skončit. Tuto velkou životní změnu nesl Rudolecký velice těžce. Za celoživotní přínos městu je mu vyměřen důchod 500 Kč.

Zbytek života prožil Josef Rudolecký v horním poschodí domu „U domoviny" č. 15 u své rodiny. Na začátku 60. let se jeho zdravotní stav poněkud zhoršil, on však pobyt v nemocnici odmítl. Až do konce svého života sloužil tajně mše v prostorách tohoto domu, kde 15. ledna 1963 smířen s Bohem umírá.

DÍLO:

Divadelní hry: Dívčí vojna, Bílá cikánka, Svatební košile, Co je pravda?, Co Mikuláš dělá, dobře dělá, Vánoce v horách, Král a šašek, Ctirad a Šárka aj.. Věnoval se hudbě, napsal řadu skladeb a básní. Spoluzakladatel listu Moravský jih (1907) a zakladatel a šéfredaktor katolického listu Ochrana (1909, 18 let sám řídil).

LITERATURA:

  • BÁRTA, Josef. Zasloužili se o Znojemsko : Vzpomínka na znojemské osobnosti při jejich výročí. Moravské noviny Rovnost. 20.12.1995, roč. 5, č. 297, s. 7.
  • BARTUŠEK, Stanislav; MACOUN, Eman. Páter Josef Rudolecký musel před půl stoletím pohřbít svého bratra tajně. Znojemsko. 27.8.2002, roč. 12, č. 35, s. 9.
  • KEREMIDSKÝ, Marian. Páter Josef Rudolecký. Znojemské listy. 22.4.1995, roč. 4, č. 15, s. 2.
  • LÁTOVÁ, Milada. Kalendárium : Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. 18.12.1997, roč. 6, č. 49, s. 1, příl. Kaleidoskop vážně i nevážně.
  • Rudolecký, Josef P.. Neevidované materiály, č. 4.


Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.