Jiří Procháska
Jiří Procháska


  • lékař, univerzitní profesor, fyziolog

Narodil se 10. dubna 1749 v Blížkovicích v rodině kováře.

Základní školu začal navštěvovat v Blížkovicích v roce 1754 nebo 1755. Zde se v českém jazyce naučil pouze základy čtení a psaní. Na znojemském jezuitském gymnáziu, kde se učil v letech 1759-1765, se vyučovalo latinsky. V letech 1765-1767 absolvoval na Univerzitě v Olomouci dva roky filosofických studií. Jako osmnáctiletý získal doktorát filozofie. V letech 1769-1774 absolvoval Lékařskou fakultu univerzity ve Vídni.

V letech 1774-1776 pracoval jako asistent na klinice profesora Haena. Od roku 1776 se pod vedením prof. Bartla věnoval očnímu lékařství, v březnu 1778 získal titul magistra očního lékařství. V roce 1778 působil jako profesor anatomie a očního lékařství na Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze. V této době zavedl do anatomie injekční stříkačku umožňující některé cévní objevy. Dospěl k poznatkům o chování cévní stěny v krevním oběhu a upozornil na funkci cév při růstu kostí. Operací šedého zákalu zachránil zrak 3000 pacientům. Snad největšího uznání získal svým výkladem fyziologie nervového systému. V rámci této teorie vytvořil koncepci nervového reflexu. Poprvé také popsal gynekologické nádory.

V roce 1779 se po krátké známosti oženil s dcerou pražského měšťana a radního - Annou Štěpanovskou.

Byl členem Královské české společnosti nauk (1785). V roce 1791 pracoval jako vědec v anatomickém ústavu a byl též zakladatelem anatomického muzea ve Vídni. Vedle výuky vyšší anatomie a fyziologie a vědeckých výzkumů se věnoval odborné oční praxi. Byl členem řady zahraničních vědeckých společností - Akademie v Paříži, v Petrohradě a lékařských společností v Německu, Francii i Rusku.

Ve svých 70 letech již neměl dostatek sil k vykonávání svého povolání a požádal o penzionování. Jeho žádosti vídeňská dvorská kancelář dekretem z 9.června 1819 vyhověla. Byl mu ponechán celý plat i s ubytovacím příspěvkem a za jeho vědecké a pedagogické zásluhy mu byl udělen Leopoldův rytířský kříž.

Zemřel 17. července 1820 ve Vídni, místo jeho odpočinku však není známo, jednalo se pravděpodobně o hřbitov sv. Marka ve III. vídeňském okrese

DÍLA:

  • Monografie o fyziologii krevního oběhu (Praha, 1778)
  • Monografie o skladbě svalu (1778)
  • Monografie o skladbě nervstva (1779)
  • Studie o vzniku zrůd (1781)
  • Studie o funkcích nervového systému (1784).
  • Další práci o jaterních cystách uveřejnil ve Vídni (1795).
  • Dva roky poté vydal svoji první učebnici Fyziologie (vyšla ještě ve dvou německých vydáních 1802 a 1810, v latinském překladu 1805).
  • V r. 1800 vydal dva svazky svých sebraných starších prací: Monografie Porovnání o organizmu lidského těla, Anatomicko-fyziologická zkoumání lidského těla, Pokus empirického znázornění přírodních zákonů (1810-1815).
  • Svou vědeckou literární činnost uzavřel zevrubným přepracováním učebnice fyziologie, která se stala jeho nejznámějším spisem. Byla používána k výuce na mnoha evropských univerzitách.

LITERATURA:

  • Ottův slovník naučný. 20.díl. Praha 1903.
  • Kruta,V.: Med. Dr. Jiří Procháska 1749-1820. Praha 1956.
  • Nejslavnější rodák. Znojemský týden, 2003, 10.11.2003, s.8.

 

Referátek pro Vás vypracovala Eva Šrámková.