Česká Skalice, rodiště Josefa Pejskara
- novinář, redaktor
Narodil se 7. prosince 1912 v Malé Skalici, dnes Česká Skalice, okres Náchod.
Jeho rodiče byli textilní dělníci, po 1. světové válce pracovali v zemědělství. Od roku 1931-1935 působil jako mládežnický funkcionář na sekretariátě čs. strany národně socialistické v Boskovicích na Moravě, jejímž tajemníkem byl tehdy Jožka Podsedník, který byl v roce 1946-1948 starostou města Brna.
Od roku 1935-1936 byl tajemníkem čs. strany národně socialistické v Hustopečích u Brna. Od roku 1933-1935 členem redakce Mladých Proudů. Od roku 1936-1938 byl tajemníkem v Novém Městě na Moravě, 1938-1939 tajemník strany Národní jednoty v Novém Městě na Moravě, od dubna 1939-1945 tajemníkem čs. Národního souručenství. Současně od roku 1939-1945 dopisovatelem Večerního Českého Slova a Moravského slova v Brně.
Od května 1945 do března 1948 vedoucím redakce a administrace listů Melantricha ve Znojmě. Členem předsednictva župního výboru čs. strany národně socialistické, jihlavského kraje. Účastnil se volební kampaně v květnu 1946. řídil každodenní mutaci „Slova národa", v níž statečně psal proti komunistickým násilným metodám v jihomoravském pohraničí. Byl napadán den co den komunistickým tiskem, a označován za rozbíječe Národní fronty.
Ve dnech únorového puče 1948 vyhlašoval rozhlas na drátě ve Znojmě, že Pejskar byl zatčen. Ve skutečnosti se nacházel v redakci Slova národa v Brně, a třetí den unikl zatčení tím, že v pozdních nočních hodinách se uchýlil do oční nemocnice ve Znojmě, kde byl před tím operován. V nemocnici pobyl do vyhlášení prezidentské amnestie u příležitosti volby K. Gottwalda prezidentem. Primář oční nemocnice, až příslušník komunistické strany, na naléhání STB, aby Pejskara vydal, odmítl.
Už za pobytu v nemocnici Jožka Pejskar ustavil ilegální skupinu „Rozvodněná Dyje", která převáděla pronásledované vlastence do Rakouska. Byli mezi nimi také vojáci, kteří za 2. světové války byli v čs. zahraniční armádě, a někteří z nich se účastnili Bitvy o Anglii.
Když byla tato vlastenecká činnost skupiny „Rozvodněná Dyje" prozrazena a její členové zatčeni, jedině Jožkovi Pejskarovi se podařilo uprchnout do Rakouska, přesto, že po tři dny policejní vysílání pražského rozhlasu způsobilo pohotovost všech policejních orgánů v široké oblasti československo-rakouských hranic. Podrobnosti dramatického útěku J. Pejskara jsou popsány v knize „Útěky železnou oponou".
Od listopadu 1948 prošel uprchlickými tábory v Rakousku (Innsbruck, Asten u Lince).
Od 27. prosince 1948 do 13. února 1951 byl v uprchlickém táboře Lindau-Zcech u Bodamského jezera (francouzská zóna v západním Německu, v důsledku podvýživy pak léčen v ozdravovně v Lindenbergu).
V uvedené době se zapojil do zpravodajské činnosti. Stal se dopisovatelem New-Yorských listů a chicagského „Hlasatele". Navštěvoval uprchlické tábory v západním Německu, kde navazoval styky s nově přicházejícími uprchlíky z Československa. Získané informace zpracovával novinářsky pro krajanský tisk. Na výzvu Rady Svobodného Československa, která začala od února 1949 působit ve Washingtonu D.C., sepsal memorandum o pronásledování vlastenců ve vězeních, a v pracovních táborech. Memorandum bylo předloženo sociálnímu komitétu Organizaci Spojených národů.
Od prvního dne vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa, v červenci 1950, jejíž první redakce byla v New Yorku, vysílala stanice pořad „My to víme", jejímž autorem byli Ivan Herben a Jožka Pejskar.
Na přání ředitele čs. Oddělení Svobodné Evropy, Ferdinanda Peroutky, stal se Pejskar od 13. února 1951 členem redakce Svobodné Evropy v Mnichově. Ve stanici působil plných 28 roků, až do konce roku 1978.
Za tu dobu napsal pod pseudonymem Jožka Pero přes pět tisíc rozhlasových skriptů, v pořadech jako: Vysílání pro dělníky, státní a veřejné zaměstnance, Češi a Slováci ve svobodném světě, Sokolské vysílání, Lidová opozice ... Především to však byl politický polemický pořad „Rub a líc, čili jak čísti komunistický tisk a poslouchat pražský a bratislavský rozhlas" jímž se stal Jožka Pero v Československu velmi známým u mnoha posluchačů Svobodné Evropy.
Replika ze strany režimních sdělovacích prostředků byla velmi častá. V Praze vydalo nakladatelství Magnet o Pejskarovi publikaci „Spolek mrtvých stínů" a roku 1977 byla Pejskarova rozhlasová a tisková činnost popsána ve slovenské publikaci „Hlasatelia falošnej slobody", vydanou Novinářským studijním ústavem OBZOR v Bratislavě.
Roku 1955 dal popud k založení exilového Českého Slova v Mnichově. Zpočátku byl odpovědným redaktorem a od roku 1964 až do svého odchodu do penze v roce 1978 šéfredaktorem.
V červnu 1958 vydalo ministerstvo vnitra podvržené číslo Českého Slova v němž ohlašovalo, že přestalo vycházet. Současně byl v Mnichově vyloupen Pejskařův byt v němž se nacházela administrace a redakce exilového Českého Slova.
Roku 1979 se odstěhoval jako americký občan do Spojených států na penzi. Usadil se ve Fallbrooku, poblíž San Diega. Byl zároveň aktivní v čs. straně národně sociální v exilu, jejímž byl druhým místopředsedou a autorem ideologických článků v tisku a v publikaci „90", vydanou Ústředím strany k 90. výročí vzniku čs. strany národně sociální.
V roce 1993 mu byl udělen doktorát Windsorské univerzity, v roce 1995 obdržel medaili Za zásluhy I. stupně. Zemřel 22. září 1999 ve Fallbrooku v USA.
DÍLO:
Poslední pocta (4.díly- poslední dva díly vydal vlastním nákladem) - věnovaná památce osobností čs. exilu 1948-1989, Pronásledovaní vlastenci, Útěky za železnou oponu, Pražský primátor.
V exilu působil publicisticky, psal do amerických a kanadských krajánských časopisů - Newyorské listy, chicagský Hlasatel, České slovo (1948-1990).
LITERATURA:
- Československý Sokol v zahraničí, 1988, č.2.
- Josef Pejskar. Neevidované materiály. Č. 183.
- KEREMIDSKÝ, Marian. Za Jožkou Pejskarem. Znojemsko. Roč. 9, č. 48 (30.11.1999), s. 5.
- Od boje proti komunistům ke kolaboraci. Praha 1993.
- PINTEROVÁ, Hana. Vzpomínka na novináře a vlastence Jožku Pejskara. Znojemsko. Roč. 12, č. 49 (03.12.2002), s. 5.
- Tomeš, J. Český biografický slovník XX. století. 2. díl. Praha, Paseka 1999.
- Zemřel Jožka Pejskar. Lidové noviny. Roč. 12, č. 228 (30.09.1999), s. 21.
Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.