Šebestian Freytag z Čepirohu
Šebestian Freytag z Čepirohu

  • učenec, opat Louckého kláštera, kněz

Narodil se roku 1533 v zemanské rodině na tvrzi Čepirohy nedaleko Mostu v Čechách. Jeho otec se jmenoval Václav, matka Anna byla rozená Kotounská z Utěšic.

Roku 1569 začal studovat práva v Padově. Biskup olomoucký Vilém Prusonovský ho na přímluvu svého kancléře Mikuláše Kromera hmotně podporoval, Aby se mohl učení Freytag lépe věnovat, žádá roku 1566 císaře o kanovnictví v Litoměřicích. Arcibiskup pražský Prus se však proti žádosti postavil s tím, že je nutné, aby kanovník v Litoměřicích sídlil. V Padově zůstal Freytag dva roky. Dostal se tam se svými kolegy do sporu pro pletky při volbě akademických funkcionářů. 30. července 1571 odjel do Benátek, aby tam dokončil svá právnická studia. 24. dubna 1573 tam dosáhl titulu doktora obojího práva.

Po univerzitních studiích se stal instruktorem Rudolfa, syna císaře Maxmiliána, pozdějšího císaře Rudolfa II. Studoval též v Itálii, stal se maltézským rytířem a jako velící důstojník se prý 7. 10. 1571 zúčastnil bitvy u řeckého Lepanta. Poté byl přijat do jezuitského noviciátu, odkud odešel do Louky.

11. října 1573 byl císařem Maxmiliánem jmenován louckým opatem, i když ještě nebyl vysvěcen na kněze. Toho dosáhl teprve následujícího roku 1574. Papež se však zdráhal schválit císařovo jmenování až do roku 1576, i když Šebestián již dříve na císařův příkaz obdržel infuli od olomouckého biskupa.

Konec 16. století byl na Moravě dobou boje mezi katolickým a evangelickým vyznáním. Opat Freytag, po jehož jmenování z Louky utekla řada luteránsky smýšlejících řeholníků i s klášterními a kostelními poklady, se horlivě pustil s luteránstvím do boje. Pod jeho správou bylo zpočátku pouze sedm kanovníků, proto si opatřil řádové kněze z jezuitských noviců, které mu doporučili rektoři kolejí v Praze, Olomouci, Brně a Vídni a tepelského opata požádal o dva dobře disciplinované starší bratry. Od císaře Rudolfa dostal mimoto povolení stíhat uprchlé kanovníky.

Z vlastních prostředků založil v klášteře roku 1575 alumnát (určený pro 30 chlapců), v němž učili jezuité – povolal rektora brněnské jezuitské koleje Alexandra Hellera.  Hlavním bojištěm s nekatolíky bylo pro něho Znojmo. Roku 1579 se tamního katolického procesí Božího Těla zúčastnili jen dva měšťané. Když opat Freytag, jenž procesí vedl, vyšel v čele průvodu z kostela sv. Mikuláše, byl uvítán smíchem a hanlivými řečmi přihlížejících. Roku 1584 opatovi natruc založili Znojemští poblíž Sedlešovic na pozemku zčásti městském, zčásti klášterním, novou osadu Neuäugen, jež měla přijímat zběhlíky z klášterního poddanství. Do Tasovic uvedl Václav Ryšan z Rozenštejna novokřtěnce, od katolické víry odpadli poddaní v Sedlešovicích, Nesachlebech, Stošíkovicích, Suchohrdlech a Oblekovicích a zdráhali se uznat opata jako svou vrchnost.

Freytag založil v Louce za pomoci Filipa de Monte hudební seminář a péče o hudbu byla náležitě rozvíjena. Opat se snažil získat kvalitní umělce z Vídně  i Itálie. V roce 1574 získal Foßlera. Od roku 1584 působil v Louce Daniel Langer. Z císařské kapely přišel krátce do Louky také jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů své doby Jakob Händel Gallus.

Freytag dal roku 1575 sestavit nový urbář a katastr klášterních obcí a udělil dědinám nové řády. Pomocí patentů císaře Rudolfa vymohl zabrané statky, vyplatil zastavené, uvedl do pořádku mlýny a dvory, splatil klášterní dluhy a dal znovu vyměřit pole, zahrady, sady a vinice. Roku 1577 dal opravit a rozšířit farní kostel sv. Víta v Dyjákovičkách, začal také stavebně obnovovat Loucký klášter. Dal sepsat rybářské artikule, urovnal klášterní archív, roku 1578 nechal postavit novou klášterní knihovnu, dal psát kopiáře svých dopisů, založil knihu podobizen louckých kanovníků.

Mimo jiné dal též přivézt semena okurky, o níž se tehdy věřilo, že dovede léčit mor. Okurky se zprvu pěstovaly v klášterní zahradě a odtud se časem rozšířily po louckých farách i mimo ně po celém Znojemsku.

Roku 1579 získal Freytag od císaře potvrzení klášterních privilegií. Potvrzení obdržel v roce 1580, po zaplacení jednoho tisíce zlatých.

Jedinečnou památkou na Freytaga z Čepirohu je oslavná báseň od jeho osobního sekretáře Georga Schirmera. Báseň Schirmer vytvořil v latinských hexametrech roku 1577 a velebí Freytaga mimo jiné za účast v bitvě u Levanta, sbírání materiálů k životům opatů, za opravu klášterních budov, za udělení řádu a pravidel bratří a za zvyšování blahobytu kláštera. Především je v ní Freytag oslavován jako rytíř a hrdina, což bylo pojetí, které mu pravděpodobně nejvíce vyhovovalo. I na svých podobiznách se totiž do konce svého života nechával zpodobňovat ne jako církevní hodnostář či duchovní, ale jako maltézský rytíř.

Opat Šebestián Freytag zemřel 2. května roku 1585 a byl pohřben v kapitulní kapli pod náhrobkem v cínové rakvi. Roku 1802 byly jeho ostatky nalezeny a pohřbeny na hřbitově. Náhrobek a rakev byly prodány podomnímu obchodníkovi.

LITERATURA:

  • Premonstrátský klášter v Louce : Dějiny, umělecká výzdoba, ikonologie. 1. vyd. Znojmo : Okresní úřad;Jihomoravské muzeum, 1997. 121 s. ISBN 80-902383-0-0.
  • IROVSKÝ,B. Okurková sezóna. Znojemský zpravodaj. 1984. Září 1984, s.10-11.
  • OKÁČ,Karel. Šebestián Freytag z Čepiroh. Od Horácka k Podyjí. 1932-1933. Roč. 10, s. 32-34, 63-67, 106-114,  137-138.


Referátek pro Vás vypracovala Eva Šrámková.