Základní škola v Lesonicích, první učitelská stanice Jana Dokulila
  • kulturní a osvětový pracovník, učitel, novinář

Narodil se 24. dubna 1887 v Nové Vsi u Třebíče jako nejstarší syn ze sedmi dětí Jana Dokulila, rolníka v Nové Vsi na statku.

Obecnou školu vychodil v Přibyslavicích, měšťanku pak v městě Třebíči. Jeho spolužákem tu byl pozdější generál Jan Syrový. Na radu pana nadučitele se rozhodl pro povolání učitele a připravoval se na něj v Brně. V roce 1908 tady maturoval.

Jeho první učitelskou stanicí byly Lesonice. Později působil na škole v Polici u Jemnice. Roku 1911 se stal učitelem na dvoutřídní obecné škole v Ctidružicích u Grešlového Mýta. Zde se také téhož roku oženil s o dva roky mladší Marií. V roce 1912 se z tohoto manželství narodil syn Miloš.

Vedle učitelství vypomáhal při archeologických vykopávkách na Moravskobudějovicku a při konzervování antropologických a archeologických sbírek notáři JUDr. Jaroslavu Palliardimu v Moravských Budějovicích.

Po vypuknutí I. světové války byl odveden a po několikaměsíčním výcviku v Jihlavě a v poddůstojnické škole v Kremži nad Dunajem odvelen na italskou frontu. Válečná léta strávil pak v Dolomitech, kdy byl přidělen k osvětlovacímu oddělení v pevnosti Dossaccio u Paneveggia. Poslední rok války strávil v Udine.

Po návratu z války v roce 1919 nastoupil na svém dřívějším působišti v Ctidružicích. Protože však manželka se synem žila za války v Třebíči, zažádal o přeložení do Třebíče. Působil tu pak jako učitel na různých národních školách. Vedle svého povolání se věnoval i práci politické a zvláště osvětové práci v různých kulturních organizacích a spolcích.

Po vzniku církve československé se stal jejím horlivým stoupencem, působil v radě starších a významně ji podporoval. Po rozchodu s volnomyšlenkářským křídlem československé církve zůstal věrný původní pravoslavné orientaci biskupa Gorazda, pracoval tu v různých funkcích, mj. byl členem nejsvětějšího synodu české pravoslavné církve.

Kromě toho pracoval v okresním osvětovém sboru, v Městské knihovně, v divadelním spolku Vrchlický aj. Už v roce 1919 se stal také členem Městského muzea, brzy pak i kustodem muzejních sbírek.

V roce 1945, po osvobození, kterému pomáhal podporou partyzánského odboje, byl jmenován ředitelem národní školy na Nových Dvorech v Třebíči a v září téhož roku byl Ministerstvem školství a osvěty pověřen funkcí okresního knihovnického inspektora v Třebíči.

V roce 1950 odešel do penze, nadále však působil při Okresním národním výboru a vedl Okresní osvětovou besedu v Třebíči. V městském muzeu byl kustodem pravěkého oddělení a zároveň předsedou Muzejního spolku v Třebíči, který Městské muzeum v třebíčském zámku spravoval.

V roce 1955 došlo při cestě Jana Dokulila na zasedání Nejsvětějšího synoda pravoslavné církve v Michalovcích na východním Slovensku k tragické události, dosud ne zcela objasněné. Na zasedání nedojel a byl nalezen ráno po silném lijáku na železničním náspu mezi Kysakem a Košicemi v bezvědomí a s rozbitou hlavou. Péčí lékařů nemocnice v Prešově, kam byl převezen, se sice podařilo dostat ho z oboustranného zápalu plic a zhojit pohmoždění lebky a mozku, jasného vědomí však už nikdy nenabyl.

Živořil pak ještě dva roky, zčásti v obětavé péči manželky, zčásti v psychiatrické léčebně v Jihlavě, kde také 10. září 1957 zemřel.

DÍLO:

  • články v novinách Zájmy venkova, Horácko, Úřednicko-zřízenecké noviny aj.
  • články v časopisech a sbornících: O zaniklých vsích na Třebíčsku, Umělecké a historické památky v Třebíči, Krajinské muzeum v Třebíči, Z dávné minulosti městečka Vladislavě, Třebíč a okolí aj.
  • knižně vyšlo: Učme se znát dějiny svého rodu, Náš kraj v pověstech a lidovém vypravování
  • v rukopise zůstalo dílo Selská povstání na Třebíčsku.

LITERATURA:

  • DOKULIL, Miloš. Štafeta generací : Životopis Jana Dokulila. Od Horácka k Podyjí. 2001, č.1, s.1-2.


Referátek pro Vás vypracovala Michaela Vrábelová.